Snaha zachránit opuštěná mláďata jim často zkomplikuje život, upozorňují odborníci

Údajně opuštěná mláďata končí často zbytečně v záchranných stanicích. Snaha lidí jim pomáhat často vede k doživotnímu odloučení mláďat od rodiny a přirozeného prostředí. Ptáčata, která se neohrabaně pohybují po pěšinách, nemusí být ve většině případů zraněná. Učí se třeba létat a rodiče na ně zpovzdálí dohlíží. Upozorňují na to odborníci v českolipské ekoporadně.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sovice sněžní (stanice pomoci dravcům Dubá) | Foto: Tomáš Mařas

„Většinou je to u zvířat tak, že pokud je na stejném místě, sedí přikrčené v trávě, leží, nepíská, nevřeští, dělá, že tam není, tak je třeba ho nechat být a odejít. Protože je úplně v pořádku," vysvětluje vedoucí českolipské ekoporadny Orsej Tereza Kaiserová.

Upozorňuje, že ne každé zvíře nebo ptáče, které je na cestě, musí být zraněné. „Většinou u těch ptáčat je to 90 procent zvířat, která se dostávají do záchranných stanic úplně zbytečně,“ doplňuje Kaiserová.

Přehrát

00:00 / 00:00

V soukromé stanici pomoci dravcům v Dubé na Českolipsku natáčel redaktor Tomáš Mařas

V jedné z klecí ekoporadny je i šest poštolek. „V České Lípě na sídlišti opravovali panelák. Těch šest poštolek, nebo respektive mláďata poštolky, tam našli v kastrolu, kde měly hnízdo. Prostě to sundali,“ říká provozovatelka soukromé stanice pomoci dravcům v Dubé Věra Gilová.

„Naštěstí to neshodili z pátého patra a dali to do parčíku pod keř. Mysleli si, že poštolka je bude krmit dole na zemi. Samozřejmě že ne,“ upozorňuje.

I ostatní ptáci jsou na tom s pomocí lidí podobně. Často lidé ptáčatům více uškodí, než pomohou. „Jakmile je to mládě, i když je neobratné, které má už centimetr dlouhá rýdovací peříčka, lidově řečeno ocásek, tak už si ho není třeba všímat,“ vysvětluje Věra Gilová.

„To je věk, kdy to mládě leze po okolních větvích, začíná létat s rodiči. Určitě jsou někde poblíž a komunikují s mládětem. Akorát když spadnou na zem, tak je dobré je někam posadit. Třeba na nějaký strom, na nějakou větvičku tak aby tam nedosáhly kočky i děti,“ naznačuje.

Podle Věry Gilové nejsou obavy, že by snad ptačí rodiče ucítili lidský pach, na místě. Ptáci totiž nemají dobrý čich.

Stanice pomoci dravcům Dubá | Foto: Tomáš Mařas

Tomáš Mařas Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme