Rutte Trumpovi lichotil. Snaží se prostě zajistit jeho podporu, říká k summitu NATO analytička
Středa bude podle nizozemského premiéra Dicka Schoofa historickým dnem pro Severoatlantickou alianci. Právě Nizozemsko hostí v Haagu summit NATO, který se má shodnout na navýšení výdajů na obranu. Členské země by na ni v budoucnu měly vydávat 5 procent HDP, což žádá americký prezident Donald Trump. „Mark Rutte se musel snažit vyjednat pro ně podporu s ostatními členy NATO,“ popisuje bezpečnostní analytička Martina Heranová z Vysoké školy CEVRO.
Šéf NATO Mark Rutte, který také působil jako premiér Nizozemska, Trumpovi už v úterý napsal: „Přilétáte do dalšího velkého úspěchu. Nebylo to lehké, ale všichni nám podepsali 5 procent.“ Zároveň Trumpovi pogratuloval k úspěšným náletům na cíle v Íránu, což prý byla akce, ke které neměl nikdo jiný odvahu. Nedá se to považovat už přímo za lichocení?
Svým způsobem určitě ano, ale musíme si uvědomit, v jaké situaci se nacházíme, že prezident Donald Trump poté, co nastoupil do úřadu v lednu tohoto roku, už od počátku začal zpochybňovat závazky Spojených států amerických ve vztahu ke členům Severoatlantické aliance.
Viděla bych v tom spíše diplomatický um Marka Rutteho, říká k možnému schválení navýšení výdajů na obranu v rámci NATO Heranová
Už tehdy začal operovat tím požadavkem radikálního navýšení výdajů na obranu, tedy jednotlivých členů Aliance na 5 procent HDP.
Takže celý ten summit je svým způsobem o tom, jak vyhovět těmto požadavkům a o tom, aby Spojené státy americké zůstaly zapojeny do Severoatlantické aliance, aby udržely svoji přítomnost i v Evropě. O tom všem to je, takže když vlastně generální tajemník používá tato slova, tak opravdu se snaží všemi způsoby prostě zajistit si podporu Donalda Trumpa i do budoucna.
Trump ve středu před jednáním v Haagu prohlásil, že Severoatlantická aliance bude po navýšení obranných výdajů velmi silná. Ještě cestou na summit ale znovu vnesl určitou nejistotu do otázky, jestli USA dodrží za všech okolností závazek ohledně vzájemné obrany. Jak se tedy šéfovi NATO daří získat Trumpa na svoji stranu? Jak klíčové to pro společnou obranu je?
Ty uplynulé týdny určitě nebyly jednoduché při tom vyjednávání a je pravda, že Mark Rutte umí s Donaldem Trumpem mluvit, to jsme se mohli přesvědčit už několikrát v uplynulých týdnech a měsících.
Důležitější ale bylo, že ten požadavek Donalda Trumpa na pět procent HDP byl zcela jasný a Mark Rutte se spíš musel snažit vyjednat pro ně podporu s ostatními členy Severoatlantické aliance, kde vůbec nebylo jisté, že to všichni členové podpoří.
Proto třeba přišel s návrhem, že těch pět procent bude rozděleno, že to bude 3,5 procenta přímo na obranu nebo přímo na armádu a těch 1,5 procenta na výdaje spojené s obranou, to znamená třeba budování infrastruktury zdravotnických zařízení nebo kybernetické bezpečnosti, protože to bylo pro řadu členů přijatelnější než přímé navýšení na pět procent.
NATO chce Trumpovi udělat radost číslem 5, Evropané budou s obrannými výdaji kouzlit, říká Bahenský
Číst článek
Takže já bych tady viděla spíš diplomatický um Marka Rutteho v přesvědčení všech ostatních, aby tento nový závazek podpořili, což nebylo do poslední chvíle jasné. Vzpomeňme na Španělsko nebo Slovensko.
Pokud tedy výsledkem summitu skutečně bude jasná dohoda na navýšení výdajů na obranu, dá se to jednoznačně vyložit jako úspěch Donalda Trumpa, jak to říká americký ministr zahraničí?
Myslím si, že to jednoznačně můžeme hodnotit jako úspěch Donalda Trumpa, ale zároveň i Marka Rutteho a jeho vyjednávacích schopností zaručit podporu všech členů. Já bych to hodnotila takto.
Nemyslím si, že za všechno by mohl Donald Trump svým radikálním požadavkem, ale spíš schopnost vyjednat tu podporu, kterou přičítáme generálnímu tajemníkovi Marku Ruttemu.
Ve středu odpoledne zhruba se má Trump sejít s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Když pomineme krátké setkání na pohřbu papeže Františka, bude poprvé od té známé roztržky v Bílém domě letos v únoru. Co se od toho dá čekat?
To je otázka, protože víme, že dosavadní snahy o sjednání příměří mezi Ukrajinou a Ruskem se Spojeným státům nepodařily, došlo sice k těm jednáním mezi ruskou a ukrajinskou delegací v Istanbulu, ale ta vedla jenom k výměnám zajatců, nevedla k příměří, jak bylo avizováno.
Takže v tomto směru to spíše můžeme chápat jako určitý neúspěch amerických diplomatických snah dosáhnout příměří a následně ukončení toho konfliktu, což je velký rozdíl od situace na Blízkém východě.