Jedním z nejfrekventovanějších slov během velkých akcí na celém světě je bezpečnost. Jak vám však na jednom příkladu z Turína ukáže Miroslav Augustin, rovnice čím důkladnější prohlídky, tím vyšší bezpečnost účastníků nemusí platit.

7:15 16. února 2006 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Od pumového útoku na hrách v Atlantě už na olympijských hrách do hlediště žádný nebezpečný předmět nepropašujete. Vstup na sportoviště a jiná olympijská místa se totiž v ničem neliší od vstupu do odbavovacích hal letišť.

Lidé procházejí detekčními rámy, jejich osobní věci rentgenem. Platí to bez výjimky pro všechny a všude, tedy i při vchodu do budovy, v níž je umístěno hlavní tiskové středisko, studia všech rozhlasových a televizních společností a v neposlední řadě centrální režie, do níž je sveden k finální distribuci televizní a rozhlasový signál ze všech sportovišť.

Jde o budovu historickou, v minulosti se v ní montovaly vozy Fiat. V jejím přízemí se v kteroukoli denní či noční dobu pohybují stovky novinářů, televizních a rozhlasových reportérů a dalších nejrůznějších profesí.

Mají-li hlad či žízeň nebo chuť si něco koupit, mohou vyjet do prvního patra, kde jsou restaurace, bary a obchody. Napočítali byste jich desítky, lidí tisíce. K návštěvě totiž - jako v každém obchodním centru akreditaci nepotřebují.

Platí to i o potenciálních teroristech. Ani se nechce pomyslet, kdyby se některý z nich rozhodl odpálit právě zde bombu. Fakt, že by okamžitě znemožnil všechny televizní a rozhlasové přenosy do celého světa, by byl nejméně důležitý.

Miroslav Augustin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít