Reprezentanti bývalé NDR se vyrovnávají s dopingem
O hrách v Pekingu mluvíme v těchto hodinách hlavně v souvislosti s protesty doprovázejícími putování štafety s olympijským ohněm. Letní olympijské hry ale podle řady expertů budou taky "festivalem" dopingu. S tímto nešvarem se marně potýkáme v současnosti a ani s organizovaným užíváním podpůrných prostředků v nedávné minulosti, jsme se konkrétně v Česku příliš nevyrovnali.
V sousedním Německu jsou o poznání dále. Náš berlínský zpravodaj Jiří Hošek se setkal s bývalou přední východoněmeckou atletkou, která se bariéru mlčení (a mlžení) rozhodla prolomit.
Ines Geipelová, někdejší Schmidtová, byla o něco mladší kolegyní východoněmeckých atletických legend Marity Kochové a Marlies Göhrové. V roce 1984 pomohla štafetě SC Motor Jena ustanovit dosud platný klubový světový rekord ve štafetě na čtyřikrát 100 metrů. Vlastně už jen na třikrát 100 metrů, protože v předloňském roce dosáhla paní Geipelová něčeho nevídaného. Výmazu svého jména z rekordních tabulek.
"Spolkový soudní dvůr označil v roce 2005 nucený doping ve sportu za středně těžkou trestnou činnost. Rekordem dosaženým s pomocí zakázaných prostředků bych s tímto druhem kriminality bývala navždy spojená a to jsem nechtěla," říká dnes úspěšná spisovatelka a publicistka, která byla jedním z deseti tisíc sportovců, kteří se v NDR nedobrovolně podíleli na státem řízeném dopingu.
V roce 2000 byla jednou z hlavních postav soudního procesu, na jehož konci byl šéf východoněmeckého sportu Manfred Ewald shledán vinným z napomáhání ublížení na zdraví.
"Během procesu se objevila dokumentace případů, kdy byl doping podáván devítiletým plavcům - vždyť to byly ještě děti?! Říkala jsem si, že to člověk prostě nemůže jen tak přejít. Díky procesu se zlepšila i pomoc sportovcům, kteří následkem užívání anabolik trpí opravdu vážnými zdravotními problémy," popisuje Ines Geipelová. Ta se v aktech STASI se o sobě dočetla, že byla na konci své sportovní kariéry na podpůrných prostředcích dokonce závislá. Podobně jako v dalších zemích je i v Německu počet špičkových sportovců, kteří se rozhodli přiznat k dopingové minulosti, mizivý. Taky Ines Geipelová prý někdy pochybuje o tom, zda se do nerovného "boje" měla pouštět.
"Už mě opakovaně na ulici zmlátili, no opravdu... Dostávám taky anonymy, kde mi vyhrožují smrtí. Policejní ochranu ale nechci. Oproti kolegům, kteří žijí na vesnici, jsem ještě díky kontaktům s novináři slušně chráněná. Tam jsou sportovci, kteří otevřeně popsali dění ve východoněmeckém sportu, terčem doslova mobbingu."
I kvůli těmto zážitkům Ines Geipelová tak příkře neodsuzuje mlčení držitelky světového rekordu na 400 metrů Marity Kochové. Tu nejznámější německý bojovník proti dopingu profesor Franke usvědčil nade vší pochybnost z užívání anabolických steroidů.
"Byla by v mých očích ještě větší gigant, kdyby jednoduše řekla: "Byla jsem sice skvělá běžkyně, ale moje výkony vznikaly v určitém historickém období a já v tomhle systému uvízla."
