V klášteře Milevsko archeologové objevili údajně část hřebu z Pravého kříže, vzácnou relikvii Ježíše Krista
Při archeologickém průzkumu milevského kláštera badatelé objevili uložené lidské ostatky a zlomky ozdob z drahých kovů, především zlata a stříbra. V dutině jedné ze zdí našli i zdobený dřevěný relikviář – obal, ve kterém jsou uloženy relikvie. Z trosek zdobené schránky se poté podařilo vyzvednout údajně část hřebu z Pravého kříže, jednu z nejposvátnějších křesťanských relikvií.
Probíhající archeologický výzkum klášterního areálu v Milevsku přinesl překvapivé výsledky. Tím nejcennějším je zřejmě nález části hřebu z Pravého kříže, na kterém byl Kristus ukřižován. Jde o takzvanou pašijovou relikvii, která je přímo spojena s utrpením Ježíše Krista.
‚Světec oblečený v džínách, teniskách a svetru.‘ V Assisi vystavili tělo mladíka, který bude blahořečen
Číst článek
„Kombinací klasického archeologického odkryvu, díky nedestruktivním metodám archeologie a moderním 3D technologiím jsme získali nové informace o cenném historickém dědictví a odhalujeme jeho tajemství,“ říká geoinformatik Jiří Šindelář.
Archeologové objevili soustavu dutin v severní zdi lodi kostela sv. Jiljí, která měla sloužit jako přístupová chodba s trezorovou místností. V ní se nacházela nepřístupná dutina o průměru pouze 26 krát 16 centimetrů.
Iesus Rex, Ježíš Král
„Tam byly detekovány, zdokumentovány a následně vyzvednuty trosky dřevěné schrány, zdobené zlatem a stříbrem, mimo jiné zlaté a stříbrné křížky, rybičky a další geometrické ozdoby. Na masivní zlatém plechu, který původně zdobil víko schrány, je tepáním vytvořený kříž a dvě písmena ‚IR‘,“ popisuje archeolog Pavel Břicháček.
Písmena IR znamenají latinskou zkratku pro Iesus Rex, tedy Ježíš Král.
Uvnitř těchto dřevěných trosek se poté nacházel přibližně šest centimetrů dlouhý kus železného hřebu se zlatým křížkem, ten je vyrobený z 21 karátového zlata.
V troskách lze dle dendrologického posudku rozpoznat dva druhy dřeva – modřínové a dubové. Modřínové je mladší a pochází z období mezi roky 1290 až 1394. Dubové poté odborníci zařadili do let 260 až 416 našeho letopočtu.
