Sibyla? Vědma žádá nehoráznou částku, bohyně chce cestovat

Poslední římský král Tarquinius řečený Zpupný dostal jednoho dne podivnou návštěvu. Předstoupila před něj letitá žena a prohlásila, že je věštkyně Sibylla a chce králi nabídnout devět knih nebývalé hodnoty - souhrn božských předpovědí. Požadovala částku tak nehorázně vysokou, že to krále rozesmálo.

RČENÍ POD RENTGENEM Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rčení pod rentgenem Milana Slezáka: Sibyla. | Foto: Osaro Konečná, iROZHLAS.cz | Zdroj: Český rozhlas

Nato věštkyně spálila tři knihy v přenosném ohřívadle a zeptala se, zda Tarquinius koupí zbylých šest za stejnou cenu. Teď už se král nesmál. Řehtal se.

SIBYLA

 

Čeština má k slůvku sibyla pěkné synonymum: vědma. Sibyla prorokuje, aniž je o to žádána. Ve starověku se Sibyly vyskytovaly hlavně v Itálii a v Malé Asii.

Sibylla, aniž hnula brvou, spálila další tři knihy. A chtěla vědět, zda Tarquinius nekoupí za původní částku zbytek. A Tarquinius zvážněl a nakoupil.

Sibylla odešla a v Římě ji už nikdo nespatřil. Ty její knihy, které unikly ohni, přechovávali Římané nábožně v sklepení Jovova (Jupiterova) chrámu na pahorku Capitolium. Smělo se do nich nahlížet jen v době krajní nouze, v časech, kdy výjimečné úkazy - krvavý déšť, zemětřesení či pád krávy z třetího patra - naznačovaly, že bohové se hněvají. V takových případech začali v řecky psaných Sibyllinách knihách usilovně bádat kněží zvaní quindecemvirové.

Roku 204 před Kristem, kdy „častěji pršelo z nebe kamení“, objevili v Sibylliných knihách tuto větu: 

„Až jednou nepřítel z cizácké země povede válku na území italském, bude možno ho vypudit z Itálie a přemoci, jestliže bude přivezena z Pessinúntu do Říma Matka Ídská.“ (Livius, Dějiny, XXIX., 10) 

A tak, aby se Římané zbavili Hannibala - neboť on byl tím nepřítelem, jenž právě válčil v Itálii -, vypravili poselstvo do maloasijského Pessinúntu. Tam vyslanci převzali od pergamského krále Attala, spojence Říma, posvátný kámen, v němž přebývala Matka Ídská čili Velká Matka alias Kybelé. Attalos se zprvu zpěčoval, ale Velká Matka, která do té chvíle mlčela, prý sama prohlásila, že do Říma chce. A tak se tam dostala. I se svými kněžími, kteří se na její počest dobrovolně kastrovali, a s divokou hudbou, jež provázela její obřady.

Sibylla Palmifera (s palmovým listem) aneb věštkyně Sibylla očima britského malíře Danteho Gabriela Rossettiho. | Foto: Dante Gabriel Rossetti | Zdroj: Wikimedia Commons | CC0 Public domain

Sibyll - žen, které se naučily věštit od boha Apollona - bylo ve starověku povícero. Od věštkyň typu delfské Pýthie se odlišovaly tím, že prorokovaly, aniž by o to byly žádány. Nejznámější byla Sibylla Kumská, která sídlila v jihoitalském městě Cumae. Většina Sibyll však působila v Malé Asii.

Zmnožení Sibyll se ukázalo jako velká výhoda v roce 83 před Kristem, když knihy uchovávané na Kapitolu strávil požár. Římané poslali ke všem dostupným Sibyllám zvědy, kteří měli za úkol sepsat věštecké výroky. Tak vznikl nový soupis sibyllských věšteb. Uložen byl do Apollonova chrámu na římském pahorku Palatin a až do počátku pátého století našeho letopočtu ho provázela stejná úcta, jaké se těšily tři původní Sibylliny knihy.

A stejně jako ony, i on skončil v ohni. Spálit ho dal křesťan Stilicho, římský vojevůdce germánského původu.

RČENÍ POD RENTGENEM

Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme