Westerplatte bránili týden, Hel třicet dva dní. Němci při napadení Polska zakusili urputnou obranu
„Westerplatte se pořád brání.“ Věta, kterou od 1. září 1939 slýchali Poláci z rádií prvních sedm dní druhé světové války. Obrana polského vojenského skladiště proti zuřivému útoku říšských jednotek byla tak urputná, že Němci začali bitvě přezdívat Malý Verdun. Začátek útoku je dnes nejčastěji spojován s německou bitevní lodí Schleswig-Holstein. První výstřely proti polskému objektu ale vyšly z věže majáku.
„1. září 1939 ve 4.45 ráno z okna toho majáku obsluha německého kulometu vypálila pravděpodobně první střely druhé světové války,“ říká mladší správce Starého majáku v Gdańsku Czeslaw Romanowski.
„Přímo naproti majáku, na opačném břehu mrtvé Visly, se nachází Westerplatte. Po první světové válce se Gdańsk stal svobodným městem. Nepatřil ani Polsku, ani Německu. Ale kolem 90 procent jeho obyvatel tvořili Němci. Všechny instituce tu byly německé, kromě polské pošty a polského tranzitního vojenského hřbitovu Westerplatte,“ vypráví Romanowski.
Právě skladiště se stalo prvním z terčů války. Polští vojáci měli k dispozici jediné dělo ráže 75 milimetrů. Už druhu střelou ale kulomet umístěný v majáku zneškodnili. A do věže udělali díru.
Westerplatte ale ostřelovala taky německá bitevní loď Schleswig-Holstein, která do Gdańské zátoky připlula pod falešnou záminkou přátelské návštěvy o týden dříve.
Palbu zahájila ve 4.47, tedy o dvě minuty později než kulometníci v majáku. Střelba z lodi se dochovala na dobovém záznamu. V prvních minutách loď vypálila proti obraně polského vojenského tranzitního skladiště celkem osm střel ráže 280 milimetrů, 59 střel ráže 150 milimetrů a 600 střel z děl menších ráží.
Polský odpor
Proti tisícům německých vojáků a jejich technické převaze bránilo polské vojenské skladiště asi 250 polských vojáků. Zpráva v rádiu „Westerplatte se dál brání“ se stala jedním ze symbolů polského odporu. Obránci vydrželi sedm dní, do kapitulace jejich velitele.
Polské jednotky ale před válkou operovali taky na Helské kose – poloostrovu, který vbíhá do Gdańské zátoky.
Varšava oslavila svátek polské armády vojenskou přehlídkou. Zúčastnily se jí desetitisíce lidí
Číst článek
„Před válkou v Helu zůstala jen válečná loď Wicher, která měla bránit minonosnou loď ORP Gryf. Gryf měl vytvořit minové pole. Ale celá operace skončila fiaskem, protože na obě lodě zaútočily německé bombardéry. Říká se, že se moře kolem lodí zbarvilo do ruda. Lodě se pak potopily 3. září, po dalším náletu,“ popisuje začátek války na Helské kose konzervátor Muzea obrany pobřeží Karol Wójczyk.
Obránci Helu pak z vraků lodí odmontovali části děl, aby z nich na poloostrově mohli zbudovat novou střeleckou baterii. Hel proti německé námořní i vzdušné přesile bránilo kolem tří tisíc členů polského námořnictva 32 dní.
„Padla taková slova: Všichni kapitulují v září, ale my vydržíme do října. A do 2. října taky obránci Helu vydrželi,“ říká Wójczyk.
(Ne)dobytný Hel
Útoku na Hel se účastnila i bitevní loď Schleswig-Holstein – ta loď, která v prvních minutách 2. světové války ostřelovala Westerplatte v Gdańském zálivu. Obsluha polské baterie pod vedením kapitána námořnictva Zbigniewa Przybyszewskiého ale německou loď při opětovné palbě zasáhla.
„Jak se Němcům nepodařilo dobýt Hel z moře ani ze vzduchu, tak to zkusili po zemi. Jenže polští sapéři zakopali v nejužším místě poloostrova torpédové hlavice. Když začal útok, počkali, až nepřítel přejde nad bariéru, a pak ji celou vyhodili do vzduchu. A vlastně udělali z poloostrova ostrov,“ popisuje Wójczyk.
Obranu Helu ukončila až kapitulace Polska. „28. září kapitulovala Varšava, 29. září kapituloval Modlin. S pádem hlavního města zmizel důvod, proč Hel dál bránit. Obránci ale ještě vytrvali do 2. října,“ vyjmenovává Wójczyk.
Po zabrání Helské kosy němečtí vojáci nevěřili, že se jim Poláci celou dobu bránili jenom děly ráže 152,4 mm.
Na konci druhé světové války to byl opět Hel, kde se jako na jednom z posledních míst v Evropě válčilo ještě týden po skončení války na kontinentu. Vojáci Wechrmachtu se vzdali Rusé armádě až 14. května 1945.
