Světový den mokřadů připomíná úmluvu i o ochraně jedinečných pokladů Krkonoš a Jizerských hor
Druhého února roku 1971 byla podepsána Ramsarská úmluva o ochraně mokřadů, nejohroženějších ekosystémů naší planety, které například významně přispívají regulaci změn klimatu. Spolu se čtrnácti šumavskými a krkonošskými rašeliništi chrání úmluva i evropský unikát – Ramsarský mokřad Vyhlídková louka na Jizerce.
Tam sice leží v tyto dny kolem půl metru sněhu, ale my se vydáme přímo do jarního srdce tohoto zvláštního světa.
Geograf Vlastimil Pilous už si vyhlíží cestu, nejsou tu opravdu žádné pěšinky. „Přišli jsme sem po povalovém chodníku, vidíme louku, byť není tvořena klasickými trávami, ale hlavně ostřicemi a podobnými vlhkomilnými rostlinami. Při okrajích potom nastupují porosty kleče.“
„Přímo z této terasy vidíme slabě načervenalé růžičky rosnatky. To je jedna z mála našich masožravých rostlin,“ říká Vlastimil Pilous.
Vlevo je vidět silueta Bukovce a před námi nízké porosty z těch kyselých rašelinných půd. Kdybychom udělali pár kroků, propadli bychom se? „Tady bychom se skutečně propadli. Ovšem v severských zemích nebo i u nás na Šumavě či v Krušných horách, kde jsou rašeliniště hluboká, připadá v úvahu i utonutí.“
„Ale v Jizerských horách jsou přece jen ta rašeliniště o něco mělčí a vůbec mělká jsou pak v Krkonoších.“
Lidé mokřady vnímali jako líhniště komárů, přitom jde o obrovskou zásobárnu vody, zdůrazňuje ekoložka
Číst článek
Třeba odbočka z té nejfrekventovanější cesty Obřím dolem směrem na Sněžku, i tam vede povalový chodník k rašeliništi.
„To je jedna z takových specialit Krkonoš, že vedle těch velkých, rozsáhlých, vrcholových rašelinišť neboli vrchovišť každý návštěvník, který jde třeba od Luční boudy na Sněžku po těch povalech, vidí Úpské rašeliniště. Ta jsou poměrně rozsáhlá a mocná.“
„Ale vedle nich v Krkonoších existují drobná rašeliniště, svahová. Nebo dokonce údolní. Jejich rozsah je v podstatě daný dosahem vody onoho pramene, který tam vyvěrá. Střed bývá většinou bez vegetace a je tvořený onou typickou flórou rašelinišť. Je to třeba suchopýr a známá masožravá rosnatka.“
Suchopýr, to jsou Krakonošovy vousy. Drobné chomáčky bílé vaty na špejličkách. A růžové kvítky, to je klikva. Je tu také vlochyně, brusnice a borůvka. „Ty brusnicovité rostliny jsou všechny adaptované na kyselé podloží.“ A nechybí ani fauna. Třeba brouci, motýli, vážky, ptáci nebo jeřábi.
