Spontánní přírodní rezervace i kandidát na seznam UNESCO. Oblast Černobylu se postupně proměnuje

35 let uplynulo v pondělí od ničivého výbuchu v jaderné elektrárně v ukrajinském městečku Černobyl. Tragédie více či méně zasáhla celý svět. Místo katastrofy se ale postupně mění. Do oblasti zasažené radioaktivním zářením se totiž vrací nejen divoká zvířata, ale částečně také lidé. A opuštěné město Pripjať se zase stalo lákadlem pro turisty.

Černobyl, Ukrajina Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Asi největší změnu v místě exploze má na svědomí příroda. Ta se s radioaktivitou postupně vypořádala. V Černobylu se daří nejen toulavým psům – vrátily se i druhy, které tam naposledy žily před stovkami let, například jeleni, rysi, lišky, losi, zubři, medvědi, a dokonce i koně převalského. A podle zpravodajské stanice BBC se také množí. Uzavřená zóna se tak stala jakousi rezervací. To samozřejmě není důsledek radioaktivity jako takové, ale toho, že černobylskou krajinu opustili lidé.

Před 35 lety došlo k havárii v Černobylu. ‚Podobné incidenty jsou v USA běžné,‘ tvrdila propaganda

Číst článek

Svůj dojem z okolí opuštěného města Pripjať pár kilometrů od elektrárny na YouTube komentoval australský dokumentarista Derek Muller. „Tohle by mohla být naprosto netknutá čistá divočina. Ale není. Je to kontaminovaná pustina. Všechny památky na lidi se tu rozpadají, mizí. Les je pohlcuje. Nejzákeřnější na radiaci je to, že není vidět ani cítit,“ podotýká.

Následky jaderné katastrofy ale přece jen nese i příroda. U ptáků se třeba objevuje častější albinismus nebo úbytek mozkové hmoty. Že by se ale v oblasti objevili mutanti, vědec Serhej Žyla popírá. „Je to taková stará povídačka. Lidi tu vážně chtěli mutanty vidět, nikdy se ale žádní objevili,“ říká. Podle vědců nejsou problémy tak časté ani závažné a počty zvířat nijak nesnižují.

Památka UNESCO?

Do některých míst v blízkosti elektrárny se už vrátili i lidé. Radioaktivita během let výrazně klesla, a navíc není všude stejná. Na mnoha místech ani zdaleka nedosahuje hodnoty jednoho mikrosievertu – někde je tak podobná, jako třeba i v Česku. Jsou ale samozřejmě místa, kde je výrazně vyšší. Vysoké hodnoty jsou třeba v blízkosti zničených reaktorů a radioizotopy zůstávají stále v půdě, rostlinách a v tělech zvířat.

Dopady havárie vědci stále zjišťují. Vypočítali už ale, že zakázaná zóna v okruhu 30 kilometrů od elektrárny nebude pro lidi obyvatelná ještě dalších 20 tisíc let. Zákon přímo zakazuje, aby tam někdo bydlel. Několik stovek lidí se ale do bezpečnějších částí přesto vrátilo. Mnozí z nich jsou senioři.

I přímo do zakázané zóny se ale lidé mohou jet alespoň podívat. A je to hotový magnet na turisty. Ukrajina proto chce dokonce černobylskou elektrárnu dostat na seznam UNESCO. 

Zbytky elektrárny teď zakrývá nová konstrukce. Nový kryt vyšel na 1,5 miliardy eur a financovaly ho evropské fondy. Dělníci ho postavili přes původní železobetonový sarkofág, který zasažený čtvrtý blok elektrárny pohřbil krátce po výbuchu. Elektrárna tak mohla v omezeném režimu fungovat dalších 14 let.

Nový kryt se podařilo dokončit před dvěma lety. Má zabránit šíření radioaktivních látek na příštích 100 let. Už teď ale místo havárie postupně ožívá. Od roku 2018 z Černobylu dokonce znovu proudí elektřina – tentokrát už ale solární.

Kateřina Schmiedová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme