Politici lidem stále hledají nepřítele, říká architekt David Vávra
„V lidech je pěstovaný vzdor. Mají v sobě přetlak, mají pocit, že jsou ubližovaní a politici to v nich živí, hledají jim pořád nepřítele. Třeba je to zaměstnanec, Evropská unie nebo emigrant,“ říká v pořadu Osobnost Plus Českého rozhlasu Plus architekt, herec, básník, spisovatel, dokumentarista, tatínek čtyř dětí David Vávra. „Nikdo z nich jim neříká, jak se ve skutečnosti mají dobře," dodává.
„Tenkrát, když jsme dělali Českou sodu, politici a osobnosti tvořili jistou realitu a my jsme k ní přidávali ten surrealismus. Dnes osobnosti tvoří kompletní balíček slovy PR agentur, čili dodávají realitu se surrealitou v jednom a pro nás tady není místo. Takže tu Českou sodu a Alles Gute dělají za nás. My si můžeme spokojeně chodit kolem řeky a brnkat třeba country.“
Musí to mít logiku
„Nejvíc jsem ovlivněn lidmi, kteří si návrh objednávají. Vzápětí pak hned místem, kde ten dům je. A pokud vedle stojí nějaká kubistická vila a já mám pocit, že by tam měl zaznít protitón kubismu, nebo když najdu na takovém baráku, který se přestavuje, nějaký kubistický artefakt - jako například na budově Švandova divadla, kde jsme našli kubistickou fasádu, tak ho stejně jako tuto fasádu okamžitě obnovím. Tedy musí to mít logiku a musí to souznít s tím, kdo to platí,“ odpovídá David Vávra moderátorce na otázku, zda je ovlivněn svým oblíbeným kubismem, když navrhuje rodinné vily nebo jiné obytné objekty.
„Nejsem architekt, který vezme peníze investora a postaví si nějaký svůj barák. Musí vzniknout první idea a první skica, kde musí klient říct: Rozumíme si? Naplní to moje představy a vejdeme se do peněz? Říkám, že architekt má dva nepřátele: nápady a hodně peněz. Vždy, když je těch peněz méně a architekt má méně nápadů, je ten dům lepší,“ dodává.
Radostná doba havlovské demokracie
„Vzpomínám na okouzlující, krásnou dobu havlovské demokracie, která byla asi tím nejradostnějším, co jsem v životě zažil. I když ostatní doby byly nesmírně inspirativní. Komunismus byl inspirativní proto, že jsme měli jasného, poznatelného nepřítele, který byl docela prostý. A nechal nás žít, což bylo dost nepředstavitelné. Nebyla padesátá léta, byla hnusná, normalizační, průměrná, šedivá sedmdesátá a osmdesátá léta. Nebyli jsme tak stateční, abychom byli v kriminálu,“ vzpomíná Vávra v kontextu divadla Sklep.
David Vávra
Architekt, herec, zpěvák, dokumentární tvůrce, výtvarník, básník a spisovatel David Vávra se narodil 9. března 1957 v Praze. Absolvoval stavební fakultu ČVUT a Akademie výtvarných umění v Praze. Společně s Milanem Šteindlerem v 70. letech v Praze spoluzakládal divadlo Sklep. Jako architekt působil především v Praze a okolí, věnuje se především obnovám budov. Rekonstruoval Švandovo divadlo nebo interiér baru kulturního domu Dobeška. Je spoluautorem a průvodcem televizních cyklů Šumná města a Šumné stopy. S manželkou Hanou vychovávají čtyři děti, dvě z nich jsou adoptovaná.
