Nemluvící autista? Když rodič uvěří, že jeho dítě má intelekt, potřebuje podporu okolí, říká psycholožka
Jste dítě, máte tisíc otázek, jak funguje vesmír, ale vaše tělo vás nepustí ven, neumíte mluvit. A tak vás den za dnem učí, že tohle je modrá, tohle stůl, ale o vesmírnu neřekne nikdo nic. A svět vás soudí podle toho, co dokážete. Tak popisuje psycholožka Zuzana Masopustová život s poruchou autistického spektra. „Když dítě selhává v každodenních záležitostech, domníváme se, tak intelekt prostě nemá. A pak s ním tak zacházíme,“ upozorňuje.
O světě dětí s autismem toho stále víme velmi málo, říká psycholožka Masopustová. „A to, co víme, se dozvíme z výpovědí těch, kterým se později v životě podařilo tu bariéru překonat. Buď se u nich rozvinula řeč, nebo našli jiný způsob komunikace, například prostřednictvím počítače nebo tabletu,“ připomíná psycholožka.
A ještě méně toho víme o tom, jak funguje u dětí s autismem intelekt. „U těch, kteří bariéru překonali a komunikují, jde o projev intelektu, ale mnohem víc o obrovskou snahu jejich okolí jim pomoci, aby našli svůj způsob komunikace,“ zdůrazňuje Masopustová.
Většinou se ale okolí dětem s autismem pomoci příliš nesnaží. „Dominantně zůstáváme u přesvědčení, že když dítě selhává v každodenních záležitostech a v komunikaci, tak intelekt prostě nemá. A pak s ním tak zacházíme, jako s dítětem s poruchou intelektu,“ shrnuje většinovou zkušenost.
Někdy to ale rodiče a lékaři nevzdají a s dítětem si začnou povídat třeba právě o tom vesmíru. A třeba narazí na to, že dítě s poruchou autistického spektra projeví nečekaný intelekt.
Diagnóza autismus je pro rodiče nejdřív šok, brzy zjistí, že dítě není jen diagnóza, popisuje psycholožka
Číst článek
„Někdy jde třeba jen o to, že dítě podle rodičů chytře kouká. Někdo se toho chytne a začne dítěti nabízet podobné podněty. Nebo dítě napíše něco na klávesnici, ale pak zase půl roku nic... To jsou momenty, kdy rodič může uvěřit tomu, že dítě intelekt má. Pak je potřeba, aby měl rodič kolem sebe odborníky, kteří mu uvěří taky,“ zdůrazňuje Masopustová.
Jenže ne všichni takovou podporu mají. „Ostatní odborníci rodičům říkají, že se nesmířili s diagnózou dítěte, žijí si ve fantasmagoriích... Jenže průšvih je, že ono to tak může i několik let vypadat,“ uznává psycholožka a doplňuje:
„Na druhou stranu ale rozumím tomu, že tato ‚nepodpora‘ má nějaký logický základ a je velmi těžké poznat, jestli rodič žije v deziluzi, nebo něčemu věří.“
Obojí je tedy možné. „Odborně potřebujeme k těmto dětem často přistupovat s úvahou, že obojí je správně, což to celé opět komplikuje. Jako odborníci bychom ale na to měli být připraveni, aby v tom tito rodiče nezůstávali sami,“ zdůrazňuje Masopustová.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
