Rozšířit balkony, zvětšit pokoje i výhled do zahrady. V Hostivaři vylepšili panelák a místní to nestálo moc
Panelový dům v Hostivaři je lepší, než byl – má větší balkony a lepší výhled do zeleně. Studio re:architekti přišlo se sedmi návrhy, jak bydlení zlepšit. „Stavební firmy nabízely jenom výměnu oken, nabarvení a zateplení. Ale na sídlišti žije víc než třetina národa a to, co se s nimi dělá teď, je snad ještě horší než kdysi. V zahraničí přitom jsou lepší příklady,“ říká obyvatelka Jarmila Ditrychová. Místo stavební firmy proto oslovila architekty.
„To by bylo tak krásné vidět odsud do zahrady,“ říkala si Jarmila Ditrychová často, když seděla doma v obýváku a přes parapet lodžie nedohlédla na stromy a trávu. Dnes tam vidí. V bytě, kde bydlí, je prosklení skoro přes celou stěnu, za ním je široká lodžie a za ní stará borovice.
V paneláku v Hostivaři se totiž povedlo zvětšit balkony, a kdo chtěl, mohl si udělat i větší okna. Z paneláku se stalo skvělé bydlení, které připomíná víc novostavbu než sídliště.
„Měli jsme různé varianty a projekt se hrozně dlouho hledal. Sdružení vlastníků nepřišlo s konkrétním zadáním, ale vybírali jsme z řešení, které jsme navrhli my. Diskutovali a možná i trochu bojovali mezi sebou,“ vrací se k začátkům rekonstrukce David Pavlišta ze studia re:architekti.
Lilith od Davida Černého je jako fíkový list špatné zástavby, neposiluje genius loci, kritizuje sochař
Číst článek
„Jsme zvyklí, že takové projekty trvají dlouho, ale tady opravdu byly chvíle, kdy jsem si skutečně myslel, že se to nepostaví,“ přiznává.
Hledání shody mezi majiteli bytů podle něj i paní Ditrychové místy připomínalo hádky zachycené ve filmu Vlastníci.
„Měli jsme původně jednoduchou ekonomickou úvahu s developerskými prvky. Tedy postavit nástavbu, vydělat tím peníze a za to zlepšit bydlení ostatních,“ vzpomíná Pavlišta.
„Skoro všechny naše úvahy a návrhy počítaly s tím, že by se byty rozšířily až na úroveň dnešních lodžií a k nim by se přistavěly další venkovní balkóny.“
„Chtěl jsem byty zvětšit. Hlavně obýváky, které jsou v systému panelového domu relativně malé. Skoro všechny naše úvahy a návrhy počítaly s tím, že by se byty, tedy obývací pokoje a kuchyně, rozšířily až na úroveň dnešních lodžií a k nim by se přistavěly další venkovní balkóny,“ říká architekt.
Když zjistil, že se na tom vlastníci bytů neshodnou, cítil zklamání. „Technicky by to bylo jednoduché, ale problém byl, že lidé mají v domě různé podíly. A také by se museli na dva měsíce vystěhovat. Na tomhle se domluvit i v malém paneláčku, kde je 24 bytů, bylo nemožné,“ připouští.
Jako v zahraničí
Rekonstrukci, která by obsahovala víc než zateplení a nová okna, iniciovali Jarmila Ditrychová a Jan Seidl z výboru vlastníků. Ditrychová při rekonstrukci vylepšila i vlastní byt: kuchyně je bílá a moderní, přes celou stěnu má okno, které vede na široký balkón.
„Hodně cestujeme a viděli jsme, jak se to dělá v zahraničí. A říkali jsme si, že když jde takhle rekonstruovat sídliště tam, proč by to nemohlo jít u nás,“ říká o začátcích projektu Ditrychová.
Architekti: Byty v paneláku nejsou podřadné, mívají prostorové kvality a dají se otevřít od okna k oknu
Číst článek
„Architekti nám nabídli různé varianty a odhad, kolik by to mohlo stát. Bylo tam klasické zateplení. Potom návrh, který by pokoje i kuchyně zvětšil, ale to nešlo, protože by se změnily vlastnické podíly v družstvu. A my jsme věděli, že je tady několik vlastníků, na začátku jeden, na konci dva nebo tři, kteří s tím zásadně nesouhlasili,“ mrzí Ditrychovou.
Ani přistavění dvou nových pater, což by zaplatilo zbylou rekonstrukci, neprošlo. „Celé to trvalo hrozně dlouho, někteří už ztráceli víru, že se to povede. A taky tu bylo takové povědomí, že by se to mělo udělat normálně, vždyť rekonstrukce paneláku znamená zateplení,“ uznává Ditrychová.
K zateplení ale nakonec vůbec nedošlo. „Studie ukázala, že bychom tím ušetřili jen několik málo procent, nestálo to za to,“ říká.
Dům totiž nejprve investoval do nové kotelny a tím náhle všichni ušetřili na plynu. Poplatky ale nechalo družstvo stejně vysoké a z toho zaplatilo rekonstrukci domu. Na jeden byt to vyšlo na 360 tisíc korun, záruky poskytl stát.
„Na konci projektu máme všichni téměř o sedm metrů větší plochu bytu a platíme stejně jako v roce 2014.“
„Na konci projektu máme všichni téměř o sedm metrů větší plochu bytu a platíme stejně, někteří dokonce trochu méně, než jsme platili v roce 2014,“ těší Ditrychovou a dodává:
„Každému, kdo chce rekonstruovat, bych doporučila se především zeptat, co mu zlepší kvalitu bydlení. A jestli to, co nabízí stavební firmy, ne to, co je potřeba, anebo jestli je to přání té firmy, protože nic jiného neumí.“
Další zájemci? Nula
Žádná podobná rekonstrukce se zatím nechystá. „Nikdo se neozval, kromě jednoho zbloudilého e-mailu z Ostravy,“ přiznává architekt Pavlišta.
„Předsedové sdružení vlastníků asi nečtou časopisy o architektuře, jedou jenom na údržbu a chtějí hlavně v klidu bydlet. To se jim nedá vyčítat,“ uznává.
Lavička, stromy, přednádraží, barva mostu. ‚Stokrát skoro nic‘ je práce oceněné městské architektky
Číst článek
Vylepšit se přitom podle něj dá vylepšit každý panelový dům. „Zvětšit byty je po technické stránce jednoduché, ale chce to vybrat si partnera, architekta nebo projektanta, kterému budou lidé důvěřovat. A musí tam panovat alespoň základní shoda mezi vlastníky,“ doporučuje architekt.
Studio re: architekti postavilo také radnici v Lázních Bělohrad, navrhlo rekonstrukci Velkého kina ve Zlíně, centrum Šlapanic a několik úprav veřejných prostorů v Liberci. Jsou to projekty pro města nebo obce a o rozhodují o nich místní politici.
„Je to o nervy. Ale pro nás to byl jediný způsob, jak přijít k práci, která se týká větších domů, což nás od začátku vzrušovalo,“ říká architekt David Pavlišta.
Jak postavit radnici? Poslechněte si celý pořad Bourání, audio je výše v článku.
