S puškou v ruce proti zlu. Cenu Paměti národa převezme třiadevadesátiletý partyzán Otto Šimko
Cenu Paměti národa letos obdrží třiadevadesátiletý Otto Šimko. Muž, který měl mnohokrát štěstí, že vyvázl s holým životem. Unikl před transportem do koncentračního tábora a také se mu podařilo přežít, když ho během Slovenského národního povstání zatkli gardisté. Má židovské kořeny, což mu neodpustili ani komunisté po roce 1948.
„Jako zahynul můj bratr, zahynula i většina mé rodiny. Je jen náhoda, že tu jsem,“ říká Šimko.
Náhoda ho doprovází celý život, při bojích ve slovenských horách přenášel raněného partyzána, dostali ho gardisté, skončil ve vězení, ze kterého se mu podařilo uprchnout a až do konce války se skrýval u různých lidí. Povstání mu ale zvedlo sebevědomí.
„Konečně jsem byl úplně rovnocenný, měl jsem pušku proti původcům toho zla. Pocit svobody byl ohromný, ať to bylo všechno relativní, neboť člověk nevěděl, jak to dopadne,“ vzpomíná.
Po válce vystudoval právnickou fakultu, ovšem v 50. letech začali komunisté pořádat vykonstruované procesy, a kvůli svému původu Otto Šimko přišel o práci. „Velmi rychle jsem se znovu stal nepřítelem socialismu,“ říká.
Vyhazovy z různých míst přišly i později, definitivně po invazi v roce 1968. Teprve sametovou revoluci považuje za klíčový okamžik. „Konečně jsem se stal, vnitřně i navenek, svobodným člověkem,“ dodává.
Třiadevadesátiletý Otto Šimko chodí třikrát denně plavat, na procházky ho doprovází přítelkyně a považuje se za šťastného a spokojeného penzistu.
