Emisní povolenky znečištění téměř neovlivnily. Ekonomické krizi to šlo lépe

Jedním z největších problémů předlistopadového režimu byla obrovská míra znečištění. Zejména severní, hornickou a průmyslovou částí republiky stále častěji otřásaly demonstrace za dýchatelný vzduch. Dnes na ekologický provoz tlačí hlavně závazky Kjótského protokolu a normy Evropské unie.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Znečištění ovzduší v roce 2013 | Foto: Český rozhlas

Hlavním viníkem děsivé situace na severu Čech i Moravy byla na konci osmdesátých let energetika. Desítky uhelných elektráren generovaly především statisíce tun oxidu siřičitého a pevných částic ze spalovaného uhlí. To se po revoluci změnilo téměř okamžitě: během deseti let se odsiřováním a odstavováním elektráren snížilo znečištění těmito látkami na desetinu.


Podobně zoufalé bylo na sklonku osmdesátých let i množství vyprodukovaného oxidu uhelnatého. Tady byla situace složitější, kromě průmyslových podniků se na nich totiž srovnatelným množstvím škodlivin podílelo i vytápění domácností a doprava. V roce 2000, kdy se dopravní emise začaly zaznamenávat, byla doprava dokonce dominantním producentem tohoto plynu - vyprodukovala ho více, než průmyslové podniky s domácnostmi (a zvířecími velkochovy). Výkyv u průmyslové výroby po roce 2007 ilustruje příchod ekonomické krize. Naopak zavedení emisních povolenek po roce 2005 se do statistiky příliš nepromítlo.


Trendem nultých let pak bylo právě úspěšné snižování dopravních emisí. Ze 300 tisíc tun v roce 2000 klesl objem vypuštěného oxidu uhelnatého na méně než polovinu. Schodek mezi lety 2009 a 2010 má zřejmě na svědomí ekologická daň při registraci vozidla. Zdá se tedy, že splnila svůj účel. Začalo se nicméně mluvit o novém tématu, spojeném se zplodinami dopravních prostředků: zamoření center měst prachovými částicemi.


Dnes vychází největší tlak na čistou energii z Bruselu, který naplňuje Kjótský protokol o snižování emisí. Česká republika se Evropské unii zavázala, že do roku 2020 zvýší podíl obnovitelné energie na 13 procent, aktuálně jsme i díky solárnímu boomu na 11 procentech. Polovinu veškeré energie dodávají Čechům uhelné, třetinu jaderné elektrárny.


Příznivý vývoj ve vztahu k životnímu prostředí ukazují i další statistiky: v roce 1989 jsme měli pouze Krkonošský národní park, v devadesátých letech získala status národního parku Šumava a Podyjí, po nich i České Švýcarsko. A zatímco před sametovou revolucí jsme vypouštěli do řek čtvrtinu odpadních vod, dnes jsou to méně než tři procenta.

Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme