Táta byl militantní komunista, máma režim nenáviděla, říká Michal Horáček
„Byl jsem přesvědčen, že mým údělem bylo napsat velký český román. Považuji to za velké selhání. Silný nápad, kdy bych vytvořil postavy a ony by začaly žít svým životem, to mně asi není přáno," říká spisovatel, esejista, novinář, textař, básník, producent, vystudovaný antropolog, spoluzakladatel sázkové kanceláře Fortuna a prezidentský kandidát pro rok 2018 Michal Horáček, host Osobnosti Plus.
Rodinné zázemí, v politické rozpolcenosti, a i jeho intelektuální rovina byla dobrým podhoubím pro tvůrčí zaměření Michala Horáčka. „Mé dětství ovlivnil režim padesátých let velmi zásadně. V normálním světě nezastávají lidé tak vyhraněná politická stanoviska jako naše rodina.
Můj táta se stal militantním komunistou ještě za okupace, někdy v březnu v roce 1945. Jako většina mladých intelektuálů si myslel, že zrada spojenců v Mnichově mohla za peklo, které v nasazení v Drážďanech i později zažil a viděl.
Byl přesvědčený komunista, uměl výborně rusky a jako jeden z mála přečetl Lenina v originále. A má maminka byla velmi chytrá a měla ho hrozně ráda a strávila s ním celý život. A přitom byla bojovná antikomunistka, co na komunismu neviděla chlup ničeho dobrého,“ vypráví o své rodině a atmosféře svého raného dětství spisovatel.
„Máma do táty tvrdě šla. Pro něj byl komunismus ale víra. A nemělo to smysl. Můj táta byl strašně slušný, velmi pracoval a vedl nás ke slušným věcem. Rodiče spolu nemohli mluvit o politice, protože šlo tehdy o život. Dnes už se vnuci s babičkami baví o tom, proč ony volí Zemana a oni někoho jiného. Maminka se vůči komunismu hned ze začátku vyhranila. Otec mu velmi fandil. Nevím, čím to bylo,“ dodává.
Rok 1968
„Táta se stranou žil a zřejmě si myslel, že chtějí zlidštit komunismus. Jistě tomu fandil. Uměl dvanáct jazyků a byl nesmírně inteligentní. A když přijeli v roce 1968 tanky, tak to nevydržel. Jednak byl věřící komunista, jednak byl vlastenec. To je neřešitelná situace, která zakládá schizofrenii. V devět ráno se táta zbláznil a šel žádat o azyl na jugoslávské velvyslanectví, kde ho vlídně přijali a zavolali mu hned sanitku a odvezli ho do Bohnic. Už se nikdy nevzpamatoval. O tátu jsem přišel v šestnácti letech," vzpomíná na rok okupace Michal Horáček.
Co teď a co dál
„Žádné plány nemám. Slíbil jsem šestileté dceři, že se jí budu po té, co skončí kampaň a co jsem byl rok a půl pryč, věnovat. Je to nejhezčí věk pro ni i pro mě. Přemítám jen nad dcerkou a nic jiného do toho nemíchám,“ odpovídá Michal Horáček moderátorce na otázku, zda má další společenské nebo politické ambice a nové směřování za konkrétním cílem. Dodává ale:
„Přesto je tu velký politický kapitál, skoro půl milionu hlasů. Mám i pěkné reakce na kampaň. I ti, co mě nevolili, ji třeba ocenili. To, že byla zcela transparentní. Chtěl jsem ukázat, že to tak jde a že by to měl být standard.“
Michal HORÁČEK
Spisovatel, esejista, novinář, textař, básník, producent, vystudovaný antropolog a spoluzakladatel sázkové kanceláře Fortuna Michal Horáček se narodil 23. července 1952 v Praze. Po maturitě v roce 1970 byl přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky UK, odkud byl na zásah Státní bezpečnosti vyloučen, poté co zfalšoval výjezdní doložku do USA. Živil se pak jako plavčík, umývač černého nádobí, skladník a posléze jako domácí dělník Výrobního podniku Svazu invalidů. Současně se věnoval sázkám, a to zejména na pražském dostihovém závodišti ve Velké Chuchli. V 90. letech opět studoval na vysoké škole, věnoval se psaní textů a produkci hudebních skladeb. V roce 1997 byl zvolen předsedou Rady Akademie populární hudby, která udílí českou obdobu Grammy Award, výroční hudební ceny Anděl. Kandidoval v prezidentských volbách 2018, kde se v prvním kole umístil na 4. místě se ziskem 472 643 hlasů (9,18 %). S první ženou, novinářkou Rut Horáčkovou má dvě děti. Je podruhé ženatý a má třetí dítě.
