Pokuta za ležení na trávě nebo sezení na míči? To je přece absurdita, říká ombudsmanka Šabatová

Ústavní soud nedávno zrušil části městských vyhlášek z Litvínova a Varnsdorfu, které zakazovaly sedět na veřejných prostranstvích jinde než na lavičkách. Návrh na jejich vyškrtnutí podala veřejná ochránkyně práv. Kde je hranice mezi tím, co si město ještě může dovolit regulovat, a co už je protiústavní omezení svobody pohybu? Na to se ptal pro Český rozhlas Plus Anny Šabatové moderátor Michael Rozsypal.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ombudsmanka Anna Šabatová | Foto: Adam Kebrt | Zdroj: Český rozhlas

Paní ombudsmanko, proč jste před časem podala návrh na zrušení části vyhlášek v Litvínově a Varnsdorfu, které zakazovaly sedět na veřejných prostranstvích jinde než na lavičkách?
Dostali jsme podněty od občanů z obou měst. Stěžovali si, že jsou šikanováni, když se kamkoliv posadí, a že to je velmi nepříjemné. Takže jsme se podívali na texty vyhlášek a usoudili jsme, že jedno z těch zákazových ustanovení je nepřípustné, že k němu nedává zákon o obcích zmocnění. A tehdy jsme vyzvali i ministerstvo vnitra a znovu ještě ta města, aby to změnily. Vnitro proto, že tam má dohledovou roli vůči městům a obcím právě ve vztahu k těm vyhláškám, a protože se rozhodly to neudělat, tak jsem se obrátila na Ústavní soud.

Sezení na veřejnosti samo o sobě nenarušuje pořádek. Ústavní soud zrušil 'sedací vyhlášky'

Číst článek

A ten vám dal zapravdu, jak už jsem zmínil. Každopádně ta zmíněná města s rozhodnutím Ústavního soudu nesouhlasí. Lidé sedící na obrubnících podle nich ohrožují bezpečnost provozu. Není to přece jenom věc, kterou by si město mělo nebo mohlo zregulovat? Říci, kde by lidé mohli nebo měli sedět, aby to pro ně bylo bezpečné?
Podívejte se, stejně jako vy a asi většina lidí si myslím, že nejlepší je sedět na lavičkách. Problém je, že v obou těch městech byly lavičky odstraněny. A těm lidem vlastně nezbývalo než se posadit někam jinam. A chtěla bych říct, že se tam pokutovaly takové absurdity, jako že si někdo dal deku na trávník a posadil se na ni, že si dítě sedlo na balon. Takže to vůbec nevypadalo, že to směřuje proti nějaké opravdu škodlivé činnosti. Město si může samozřejmě velmi dobře regulovat a hlavně může na základě stávajících zákonů postihovat nepřípustná jednání. Když někdo páchá přestupky, tak to samozřejmě město může, a dokonce má postihovat.

A podle vašeho názoru tato vyhláška už opravdu byla protiústavní a zamezovala svobodě pohybu. Je to tak?
Je to tak. V podstatě zamezovala tomu, aby se člověk kdekoliv posadil. A mně to připadá absurdní, protože sezení samo o sobě prostě není a nemůže být škodlivou činností.

Podobné vyhlášky mají i v dalších, většinou také severočeských, městech - například v Duchcově, Krupce, Bílině nebo Rotavě. Proč se váš návrh týkal jen Litvínova a Varnsdorfu? Jaký je tam rozdíl? Nebo jaký v tom byl rozdíl?
Protože úřad veřejného ochránce práv obdržel z těchto dvou měst stížnosti. A také vlastně už doktor Varvařovský v roce 2013 zahájil šetření vůči ministerstvu vnitra ve věci těchto dvou vyhlášek. A moje činnost byla pokračováním. Abychom byli trochu v čase, tak koncem roku 2015 jsem dávala návrh Ústavnímu soudu na zrušení a teď prostě soud rozhodl.

Budete se zabývat i dalšími městy a obcemi? Nebo pokud nedostanete podnět z těchto obcí, tak to pro vás není téma? 
Nebudu se jimi zabývat, protože to není mým úkolem. Mým úkolem je kontrolovat ministerstvo vnitra, zda dělá dobře kontrolní činnost. Vyhlášky se přijímají v samostatné působnosti obce. A na to se pravomoce ochránce nevztahují. Proto se musím zabývat tím, jak postupuje vnitro, které je pověřeno kontrolou. Nebudu se tím zabývat, protože ministerstvo vnitra musí teď všechny obce, které zmiňované vyhlášky mají, vyzvat, aby je změnily. A po uplynutí určité lhůty jsou povinni části těch vyhlášek pozastavit.

Čili se teď z toho rozhodnutí Ústavního soudu stává jakýsi precedent i pro ty ostatní obce?
Ano. Dá se to tak říct. Ale především se z toho stává imperativ pro ministerstvo vnitra, jak má ve stejných případech postupovat. To znamená: vyzvat ty obce, když neuposlechnou, tak pozastavit, a když nepodají rozklad, tak se obrátit na Ústavní soud, aby to zrušil. 

Když jste zmínila ministerstvo vnitra, tak Hospodářské noviny nedávno napsaly, že ministerstvo vnitra dříve všechny vyhlášky posuzovalo a podle něj byly v souladu se zákonem. Mluvčí ministerstva vnitra řekl: "Dospěli jsme k závěru, že sezení na stavebních prvcích, jež k tomu nejsou určeny, je činností, která by mohla narušit veřejný pořádek." Znamená to tedy, že ministerstvo vnitra postupovalo špatně? 
Zpětně viděno ano. Odteď to má ministerstvo vnitra jasně řečeno, jak postupovat. Tak...

A ministerstvo vnitra ten svůj postup teď musí změnit. Přes to nejede vlak.
Ano.

Protože i varnsdorfský starosta Stanislav Horáček (za ANO) před časem argumentoval právě tím, že všechna města, která tento druh vyhlášek mají, že to mají odsouhlasené od ministerstva vnitra, takže tento argument teď už nebude platný. Chápu to správně?
Přesně tak.

Když jsem zmínil starostu Varnsdorfu, tak ten s rozhodnutím Ústavního soudu nesouhlasí. A řekl: "Ta vyhláška také ochraňuje děti. Sedí na obrubnících, nohy mají vystrčené do ulice a to paní ombudsmance nevadí. Tento stát neumí jednat podle selského rozumu." Proč vám to nevadí, jak tvrdí starosta Varnsdorfu?
Podle selského rozumu by se měli naučit jednat ve Varnsdorfu. Pokud tam budou mít dost laviček, tak pravděpodobně děti nebudou posedávat na obrubnících. Mám ve spise žádost občanů, aby tam vrátili před domy lavičky, které tam původně byly. Nějakou dobu před tím, než byly přijaty ty vyhlášky, prostě město ty lavičky odstranilo. Doslova je vykopalo ze země. Opravdu si nemyslím, že to byl správný postup. A jistě by ti rodiče seděli na lavičkách a děti by pobíhaly kolem nich. A na tu konkrétní situaci samozřejmě může přijít strážník a může říct dítěti: Tady nebudeš sedět, to je nebezpečné. Pokud tedy opravdu sedí téměř v silnici. A ono ho musí poslechnout, pokud bude ve skutečně nebezpečné situaci. To je ten zdravý rozum.

Varnsdorfská radnice, respektive starosta Varnsdorfu, k vám byl hodně kritický. Vadil mu váš přístup nebo přístup vaší kanceláře. Cituji: "Mohla si tady udělat kancelář paní ombudsmanka, mohla tady zadarmo bydlet, dali bychom jí všechno k dispozici, aby viděla v reálném světě, jak to tady vypadá. Nepřijela, rozhoduje z kanceláře v Brně." Co na takovou kritiku varnsdorfského starosty říkáte?
Pan starosta neví, že jsem ve Varnsdorfu několikrát v životě byla. A dokonce i v posledních letech jsem tam byla. A dokonce i v těch oblastech, které má na mysli, jsem byla. Nehlásím mu každou svoji návštěvu ve Varnsdorfu. Jsem svobodný člověk, který se může pohybovat, kde chce. V rámci toho šetření moji spolupracovníci navštívili jak město Litvínov, tak byli v úzkém kontaktu s obyvateli Varnsdorfu, jednali s krajským úřadem, v Litvínově dokonce byl přítomen starosta. Zkrátka, měli situaci zmapovanou na místě.

Podle některých kritiků zmíněných vyhlášek se týkaly hlavně čtvrtí, kde žijí především Romové. Je na té kritice podle vás něco?
Vyhláška zákazu byla plošná. Týkala se celého města. Ale připouštím, že jsme měli podezření a hlášení, že se aplikuje jenom vůči některým lidem.

Například vůči Romům?
Ano. Ale zákaz platil na celé město.

Tomu rozumím. Ale mě zajímá, jestli ten smysl těch vyhlášek nemohl směřovat vůči Romům nebo vůči lidem v nějakých vyloučených lokalitách a podobně.
Právní norma musí být napsaná tak, aby platila pro všechny stejně. A ta vyhláška byla napsaná tak, že zákaz byl všude a nevztahoval se jenom na potenciální přestupce, ale na každého, kdo se posadí kamkoliv mimo lavičku. Respektive z každého, kdo se posadí kamkoliv mimo lavičku, dělala potenciálního přestupce.

Byl problém vyhlášek i v tom, že byly do jisté míry i absurdní? Že se třeba nesmělo sedět na místech mimo lavičky, ale že se tam mohlo ležet nebo dřepět?
Ano, absurdní. A proč? Protože sezení není škodlivá činnost.

Jaká je hranice mezi tím, co si ještě města mohou regulovat a co mohou vyhláškou změnit a co už může být právě protiústavní?
Podívejte se, městu pořád zůstává celý rejstřík toho, co patří mezi přestupkové jednání. A můžou zasahovat na základě přestupkového zákona. A navíc z té inkriminované vyhlášky jsem napadla jedno ustanovení, a tam byly tři. Pořád tak platí, že v některých místech, tam paradoxně to bylo v některých místech, nemohou lidé na veřejnosti popíjet alkohol, což jsem se rozhodla po studiu judikatury Ústavního soudu nenapadnout. Samozřejmě jsem cítila, že pití alkoholu může být předpolím trestné činnosti, jak to nazval Ústavní soud. Ale prostě sezení není škodlivé. Také jsem nenapadla ustanovení o vynášení různých věcí, i když samozřejmě je to velmi logické, že si něco vynesete vlastního, třeba židli nebo pohovku nebo vlastní lavičku. Ale myslím si, že město by mělo ve veřejném prostoru mít dostatek laviček, aby na nich lidé sedali. A nemělo by zakazovat sezení, protože sezení není žádnou škodlivou činností.

Například popíjení alkoholu na veřejných místech už podle vašeho názoru může město nebo obec regulovat, protože to může být předpolím pro nějakou přestupkovou činnost.
Ano. To je už starší judikatura Ústavního soudu a respektovala jsem ji. A tohle to není dotčeno...

Čili nemusejí se teď jednotlivé obce nebo municipality bát toho, že některé jejich vyhlášky nebo části některých jejich vyhlášek bude Ústavní soud postupně rušit?
Myslím si, že tyto části vyhlášek rušit nebude. Protože už se k tomu v minulosti vyjádřil tak, že to města udělat mohou na vybraných místech.

Michael Rozsypal Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme