Žena čekala pět měsíců na příspěvek v hmotné nouzi. Mezitím jí sociální pracovníci odebrali roční dítě
Když se dvacetiletá samoživitelka Michaela snažila ukrást dvě přesnídávky pro roční dítě, chytili ji, dostala pokutu a její dluh zase vzrostl. Přitom to je naprostá drobnost v porovnání s tím, do jaké svízelné životní situace se dostala. Před několika týdny zůstala sama. Ročního syna jí odebrala sociálka, protože mu nedokázala obstarat ani jídlo. Přitom v té době už jí pomáhala charita a sousedky v Azylovém domě.
Do druhého patra Azylového domu v Domažlicích vedou schody kolem sušáků prádla, z kuchyňky jsou cítit vařené brambory, přes zeď se ozývají hlasy, které dlouhá chodba rozbíjí do nezřetelného hluku.
Po opakovaném zaťukání se ve dveřích objeví rozespalá světlovláska. Vrátí se pod peřinu a nedůvěřivě pozoruje návštěvu. V malém pokoji stojí stůl, umyvadlo, vařič a pod oknem prázdná dětská postýlka.
Bonus pro život? ‚Nevidím důvod, proč by člověk, který neživoří, nemohl požádat o příspěvek na bydlení‘
Číst článek
„Buď jsem dostala potravinovou pomoc, nebo mi tady ženské daly něco z toho, co si koupily,“ vypráví Michaela zastřeným hlasem. „Jednou jsem šla sebrat dva hamánky do marketu, aby měl malý vůbec co jíst. To se mi nepodařilo a policisté se mi jen vysmáli. Říkali, že mám špatného otce dítěte, já jsem mlčela, protože mají pravdu.“
Otec dítěte je sice z Domažlic, ale pár měsíců po narození syna zmizel, peníze neposílá a ani jeho rodiče se k vnukovi nebo Michaele neznají. Ta po porodu sháněla různé brigády, pracovala na mnoha místech a to také přiznala na Úřadu práce, když žádala o příspěvek v hmotné nouzi.
Pravdomluvnost se jí nevyplatila, protože v tu chvíli musela doložit příjem od všech zaměstnavatelů. S tím už jí pomáhali sociální pracovníci v Azylovém domě, kam se v srpnu se synem uchýlila. Vedoucí Jiří Svoboda to potvrzuje. „Trvalo pět měsíců, než Michaela dostala první peníze od Úřadu práce. Dávka jí přišla teď v prosinci.“
Dítě v pěstounské péči
Po celou dobu byla Michaela bez jediné koruny, narůstal jí dluh za nájem v Azylovém domě a hlavně sociální odbor zjistil, v jaké situaci se nachází. Úředníci proto zahájili řízení a soud předběžným opatřením dítě odebral a svěřil do pěstounské péče. Michaela neviděla syna od listopadu.
Řada matek po zvýšení rodičovského příspěvku přestala chodit do práce, říká výzkum institutu CERGE
Číst článek
„Chtěla jsem jet do Prahy, třeba na černo. Ale stejně nemám nic v ruce a viděli by, že ho nemám, jak uživit,“ říká.
Podmínkou toho, aby Michaela dostala syna zpátky, je, že bude mít práci a příjem. Pak jí může soud dítě svěřit do péče. „Když dostanu malého, tak už se zvednu, bude mi chodit mateřská a půjde to,“ doufá.
‚Není připravená na život‘
Mladá žena si proto sehnala brigádu v obchodě, dvakrát ale zaspala, a tak jí zavolali, že už chodit nemusí.
Jenže všechno je mnohem komplikovanější. Ještě v listopadu Michaela kojila a uvěřila tomu, že kojící žena neotěhotní. Jenže otěhotněla a to se šestnáctiletým mladíkem. Tohle všechno ví sociální pracovnice z Azylového domu Zlatica Hloušková, která má Michaelu na starost.
„Je to zoufalství, je to špatně. Klientka není naivní, jenže vyrostla v dětském domově a nemá vůbec žádné zkušenosti, žádné pracovní návyky. Chybí jí rodičovský vzor, to, co my se doma učíme, city, klientka v podstatě vůbec není připravená na život,“ vysvětluje Hloušková.
Jaká je budoucnost dvacetileté ženy a její šance získat zpátky syna, nedokáže vedoucí Azylového domu Jiří Svoboda předpovědět. Ze svých zkušeností ale ví, že v podobných případech se ideální společné řešení pro dítě a pro matku hledá jen stěží.
„Teď se situace změnila v tom smyslu, že se klientka seznámila s novým partnerem a odchází s ním do jeho bytu na vesnici na Domažlicku. Možná, že ten příběh bude mít šťastný konec. Měli jsme tu i mnohem horší případy,“ podotýká Svoboda.
