Kubek: S aprobací musíme lékařkám z Ukrajiny pomoct. Měla by jim odpadnout povinná praxe
Příliv ukrajinských běženců, kteří prchají před válkou na západ nepolevuje, a zatímco český stát organizuje pomoc, českým nemocnicím se už hlásí první zdravotní sestry a lékařky, které z Ukrajiny utekly a chtěly by dál ve zdravotnictví pracovat. „Lékaři z třetích zemí musí prokázat, že jejich medicínské vzdělání je alespoň na úrovni absolventů našich vysokých škol,“ říká Radiožurnálu prezident České lékařské komory Milan Kubek.
Máte informace o tom, kolik ukrajinských sester a lékařek se hlásí?
Ne, takové informace nemám. Ony se nikde necentralizují. Mohu říci, že Česká lékařská komora mezi svými členy eviduje 693 lékařů a lékařek, kteří vystudovali na Ukrajině. Pro nás není důležité, jakou kdo má národnost nebo rasu, pro nás je důležité to, kde vystudoval. A podle toho samozřejmě lékaře i lékařky přijímáme.
Je rozdíl mezi tím, jestli pochází ze zemí Evropské unie, kde je vzdělání a studium na vysokých školách unifikováno a kde každá lékařská fakulta musí splňovat určité minimální požadavky, nebo ze zemí, kde to zajištěno není.
Lékaři z jiných zemí, kromě toho, že musí samozřejmě umět česky - a to je podmínka, z které asi slevovat těžko můžeme -, musí také prokázat, že jejich medicínské vzdělání je aspoň na úrovni absolventů našich vysokých škol.
Jakým způsobem to dokazují?
Skládají tzv. aprobační zkoušku. Zde je určitě prostor, jak jim celou záležitost usnadnit, a ten je především v tom, aby byli zbaveni existenčních starostí. Mluvme narovinu, většinou jsou to ženy. Lékařky často utíkají s dětmi, s rodinou, což znamená, musí mít zajištěno ubytování, nesmí být ekonomicky závislé na tom, aby šly vypomáhat jako nějaké sanitářky do nemocnice, a musí mít možnost intenzivně se učit česky, aby mohly složit jazykovou zkoušku.
Po jazykové zkoušce potřebují intenzivní kurz medicíny v češtině, aby dorovnaly své znalosti a vyjadřování v medicínském českém jazyce a byly schopny co nejdříve složit aprobační zkoušku. Bez ní žádný lékař, pocházející z třetí země, nemůže v České republice začít jako lékař pracovat.
Lékařská komora ho nemůže přijmout, ať už z toho důvodu, že v momentě, kdy je uznán jako lékař v České republice, platí mu to v celé Evropské unii. A my jsme samozřejmě vázáni těmi celoevropskými pravidly.
V Česku je stále více lékařů ze zemí mimo Evropskou unii. Aprobační zkouška je ale i nadále strašákem
Číst článek
Jak dlouho to celé může trvat? Za jak dlouho je reálné, aby ukrajinská lékařka, která v těchto dnech přišla do České republiky, složila aprobační zkoušku?
Myslím si, že se to dá stihnout do roka, ale musí se změnit podmínky. Měla by odpadnout povinnost tzv. praxe, což je úplný nesmysl, který slouží pouze k tomu, že zahraniční lékaři jsou zneužíváni jako laciná pracovní síla v našich nemocnicích.
Praxi mají, nejsou to čerství absolventi ze škol. Potřebují prostě jen prokázat, že jejich lékařský diplom je pravý. Že skutečně tu školu vystudovali a nekoupili to někde na blešáku.
K tomu bychom jim měli pomoct. Já jsem už několik let za lékařskou komoru marně navrhoval, aby stát začal tento systém organizovat, aby vydával těmto lidem určitá státní stipendia, záruku, jako když například přicházeli zahraniční studenti.
Říkal jste, že to může trvat až rok. Tato situace je opravdu mimořádná. Nestálo by za to udělat nějaké výjimky? Že by alespoň některé lékařky z Ukrajiny třeba s pomocí už aprobovaných ukrajinských kolegů, kteří by překládali, mohly být zapojeny i během toho roku více do péče např. v nemocnicích?
Odpovím vám otázkou: Šel byste k lékaři, se kterým se nedomluvíte? To přece nejde.
A pokud tam bude tlumočník?
Tady jde o životy lidí a kompromisy zde prostě nepřipadají v úvahu. Jediné, co je samozřejmě možné, je využít ukrajinské lékařky k tomu, aby poskytovaly péči pro Ukrajince v rámci nějakých utečeneckých táborů, zařízení a podobně. To je skutečně nouzová situace.
Ale pokud chceme - a my předpokládáme, že velká část Ukrajinců nám tu bude chtít zůstat natrvalo -, aby se začlenili do společnosti plnohodnotně, a pokud se na ně nechceme dívat jako na nějaké méněcenné lidi, tak jim musíme pomoct.
A nepomůžeme jim tím, že je budeme nutit, aby pracovali na nějakých podřadných pozicích, ale že budou moct využít svou kvalifikaci. To znamená, rychle se naučit česky a umožnit jim složení aprobační zkoušky.
