Identifikace zločinců z Buči. Pomáhají osobní doklady, příspěvky na sociálních sítích i milostný dopis

Očití svědci, odstraněné dokumenty i příspěvky na sociálních sítích ukazují na ruské vojáky i celé jednotky, které se podílely na krvavé okupaci ukrajinského města Buča. Mezi nimi jsou například elitní paramilitární jednotka, která se zodpovídá bývalému bodyguardovi prezidenta Putina, výsadkářský oddíl vyznamenaný za svou účast v bojích na východní Ukrajině v roce 2014 nebo čečenské jednotky, píše agentura Reuters.

Buča Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mrtví civilisté v ulicích ukrajinského města Buča, kteří byli podle místních zabiti ruskými vojáky

Mrtví civilisté v ulicích ukrajinského města Buča, kteří byli podle místních zabiti ruskými vojáky | Zdroj: Reuters

Na konci března, poté, co ruské jednotky opustily Buču, začaly ukrajinské i mezinárodní orgány vyšetřovat, co se na předměstí Kyjeva odehrálo. V ulicích našly těla, domy byly vyrabovány a zničeny a z pole u místního kostela se stal masový hrob.

Ukrajina identifikovala podezřelého z masakru v Buče, jde o velitele ruské Národní gardy

Číst článek

Rusové po sobě ale také zanechali důkazy, které umožnily identifikovat vojáky a celé jednotky, které se na zločinech v tomto městě podílely. Vlastní vyšetřování provedla také agentura Reuters, které se povedlo určit některé vojáky například podle milostného dopisu. Většina důkazů i výpovědí svědků mluvila o Jablonské ulici, kde byla nalezena těla civilistů.

Ukrajinské orgány vyšetřují podle svých slov více než 9000 potenciálních válečných zločinů spáchaných ruskými vojáky a stíhají stovky podezřelých. Mezinárodní trestní tribunál také vyšetřuje možná porušení lidských práv ve válce na Ukrajině.

Ukrajinská Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že v dubnu se podařilo identifikovat 10 ruských vojáků, kteří jsou podezřelí ze spáchání masakru v Buče. Lokální autority pak uvedly, že ve městě vyslechly už 1400 svědků a obětí.

Dům Vitalije Zhyvotovského v Buče, který zničili ruští vojáci | Foto: Zohra Bensemra | Zdroj: Reuters

Milostný dopis

Od 3. března začaly do Buči ve velkém přijíždět ruské jednotky, podle místních se projížděly Jabonskou ulicí v tancích označeným symbolem Z. Jako svou základnu si vybraly rozlehlý průmyslový komplex, ve kterém se opravovaly zemědělské stroje, ale i vyrábělo sklo. Vojáci si pak jako svá obydlí vybrali ty nejhezčí domy, které zabrali a jejich majitelům zakázali je opustit.

Rusové mají databáze aktivistických Ukrajinců. Něco podobného mohou mít i na nás, říká novinář Vlach

Číst článek

Ruské jednotky zabraly i dům Vitalije Zhyvotovského, dalších sedm dní musel tento padesátiletý inženýr sdílet dům s více než 30 ruskými vojáky, kteří proměnili jeho dům v ruiny. Schovával se ve sklepě spolu se svou dvacetiletou dcerou a sousedem.

Brzy potom, co vojáci přijeli, začali do domu vodit zajatce s bílými pytli přes hlavu a schovávat je v jiné místnosti ve sklepě. Podle Zhyvotovského byli vždy hlídaní, takže k nim neměl přístup. Tyto zajatce pak na zahradě domu týrali a zabíjeli.

„Slyšel jsem zvuky lámání kostí, zvuky bití,“ vzpomínal Zhyvotovský. „Bylo tam obrovské množství křiku. Potom jsem ale slyšel výstřely a najednou bylo ticho,“ dodal. Neví, co se s nimi stalo potom. 10. března se jemu, jeho dceři i sousedovi podařilo z domu utéci.

Potom, co se ruské jednotky z oblasti stáhly, zanechaly po sobě kromě zničeného domu také hromadu ukrajinských osobních dokladů. Pod nimi nalezl Zhyvotovský milostný dopis adresovaný vojákovi jménem Aleksandr Logvinenko, kterého se později podařilo identifikovat jako výsadkáře z města Pskov, konkrétně ze 76. gardového úderného výsadkového pluku.

Dopis mu napsala Oksana Rybaková, jeho přítelkyně. „Je dobře, že jsi blízko, blízko v mém srdci, jsi ale i daleko, sloužíš naší mateřské zemi, ochraňuješ nás. Jsem na tebe hrdá!“ napsala Rybaková v dopisu. Na konci stránky je potom otisk její rtěnky.

Sociální sítě

V ložnici sousedního domu, který byl podle Zhyvotovského okupován stejnou skupinou vojáků, někdo nasprejoval na zeď nápis „Wolf_68“. Tento nápis se Reuters podařilo spojit s Kirillem Kryuchkovem, který pod různými variacemi této přezdívky vystupuje na sociálních sítích. Stejně jako Logvinenko slouží v 76. výsadkovém pluku, konkrétně v 234. regimentu, který je jeho součástí.

Kryuchkov na svém instagramovém účtu sdílel tři videa, která zachycovala vojáky v baru, který se nepodařilo identifikovat. Jeden z vojáků měl na rukávy výsadkářskou nášivku, další z nich měl nášivku se symbolem ruské invaze.

Vitalij Zhyvotovský ve svém domě v Buče zničeném ruskými vojáky | Foto: Zohra Bensemra | Zdroj: Reuters

Na sociálních sítích se objevila i videa čečenských vojáků, neuváděli zde sice svou polohu, ale podařilo se jí spojit s oblastí okolo Buči díky analýze videí a výslechu svědků.

Kyjev zveřejnil jména a snímky deseti ruských vojáků podezřelých ze zločinů v Buče

Číst článek

Video z 26. února sdílené na Telegramu ukazuje čečenského velitele Husseina Mezhidova v oblasti, kterou se podařilo identifikovat jako Hostomel a která se nachází asi pět kilometrů severně od Buči. Ve videu ze 4. března se podařilo identifikovat dalšího čečenského velitele Anzora Bisayeva, projíždějícího skrz vybombardovanou ulici později spojenou se městem Boroďanka, vzdálené asi 25 kilometrů od Buče.

Čečenští vojáci nezveřejňovali příspěvky přímo z Buči, ale pět očitých svědků potvrdilo jejich přítomnost ve městě. Volodymyr Abrahamov, který má dům na rohu Jablonské ulice, uvedl, že 4. března pozoroval příjezd čečenských jednotek do města. Abrahamov bydlel vedle své dcery Iryny a jejího manžela Oleha.

Den poté, 5. března, přijeli Čečenci do jejich domova. Měli na sobě kvalitnější a dražší oblečení než řadoví ruští vojáci a na rozdíl od nich měli béžové uniformy. Podle Abrahamova nakázali jemu, jeho dceři i zeťovi, aby dům opustili s rukama nad hlavou, navíc se jich opakovaně ptali, kde se skrývají „nacisti“. Ruská propaganda totiž jako jeden z důvodů útoku uvedla snahu vyčistit zemi od nacistického vlivu.

Iryna Abramova u hrobu svého manžela Oleha, kterého v Buče zabili ruské jednotky | Foto: Zohra Bensemra | Zdroj: Reuters

Vojáci vyvedli Oleha z domu, přinutili ho kleknout si na zem a zastřelili ho. Jeho tělo zůstalo ležet na ulici až do té doby, než ruské jednotky z města odešly, v dubnu mohla potom Iryna s otcem Oleha pohřbít.

Putinův bodyguard

Na začátku března zabraly ruské jednotky také kancelářskou budovu na adrese Jablonská ulice 144. Asi 90 obyvatel města se v jejím sklepě schovávalo před bombardováním. Ze svého úkrytu slyšeli ruské kroky a zvuky ničení.

Mezinárodní trestní soud se zapojí do vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině

Číst článek

Jeden z mužů, Slavik, popsal, že ho 4. března ruští vojáci vyvedli a dvůr, donutili se svléknout, svázali mu ruce a přinutili ho kleknout si vedle dalších zajatců. Viděl zde také tělo mladého muže, kterého před chvílí zabili. Později se ho podařilo identifikovat jako Vitalije Karpenka, dělníka, který se nedávno přihlásil do jednotek lokální milice. Ta vznikla krátce před ruskou invazí.

Ruské síly na konci března zmizely, v okolí budovy po nich zůstala těla Ukrajinců. V samotné budově byly nalezeny krvavé stopy i kulky, ale také doklady vojáků. Podle dokladu, který povoloval jeho uživateli používání telekomunikačního zařízení, se podařilo identifikovat Konstantina Vladimiroviče Koršunova, člena vojenské jednotky číslo 3179, která náleží k ruské speciální bezpečnostní jednotce Vityaz.

Vityaz je součást ruské Národní gardy, která se zodpovídá bývalému tělesnému strážci prezidenta Putina Viktoru Zolotovovi. Ten byl už v březnu zařazen na americký sankční seznam kvůli své údajné roli v potlačování demonstrací v okupovaných částech Ukrajiny a za zásahy proti Rusům, kteří se staví proti okupaci. Nejsou ale důkazy pro to, že by se Zolotovov v Buče nacházel.

Bára Košťálová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme