Vojenská operace problém Izraele a Palestiny nevyřeší. Povede k větší radikalizaci, říká politolog
Statisíce izraelských vojáků čekají na rozkaz ke vstupu do Pásma Gazy. Podle politologa a právníka Marka Čejky je za odkládáním operace tlak Spojených států, které chtějí vědět, jaký má Izrael další plán. „Jestli to nebude mít nedozírné humanitární následky. V konečném důsledku by totiž vedlo zbídačování lidí v Gaze k jejich ještě větší radikalizaci,“ upozorňuje v pořadu Jak to vidí... na Dvojce.
Koho dnes reprezentuje hnutí Hamás?
Reprezentuje část palestinského obyvatelstva hlavně v Pásmu Gazy. Ale rozhodně to nejsou všichni obyvatelé pásma. A dokonce když jsem viděl loni nějaké sociologické průzkumy, kdy byla situace výrazně klidnější, tak ho podporovala menšina obyvatel.
U Hamásu je potřeba vzít v potaz, že to není klasické teroristické hnutí, jak ho známe z historie ze 70. a 80. let – to byly radikálně pravicové organizace, které měly pyramidovou strukturu s nejvyšším vůdcem. Hamás je ale relativně decentralizovaný.
Někteří experti přirovnávají palestinský Hamás k organizaci Islámský stát.
Tady bych byl velmi opatrný. Když se podíváme na brutalitu útoku, tak se tam určitě dají najít analogické znaky opravdu extrémního násilí. Ale to můžeme najít i u jiných hnutí.
Že se někdo dopouští brutálního násilí a mučení nejhoršího druhu, to ještě neznamená, že se řadí k nějaké ideologii. Tohle můžeme najít i u nacismu, u ultralevicových politických režimů i u radikálních islamistů. Hamás patří do trochu jiné skupiny radikalismu.
A my teď vidíme důsledky toho radikalismu.
Ano. Ale já teď mluvil o kořenech. Celkově se Hamás v průběhu toho konfliktu proměňoval.
Dnes je to hnutí dost odlišné od toho, v jaké podobě vzniklo na konci 80. let. Hamás se velmi proměňoval, byly tam různé pragmatické hlasy, byli tam i velcí radikálové.
A v poslední době se zdá, a to izraelské zpravodajské služby nejspíš přehlédly, že teď tam jsou dvě křídla a do čela se dostalo to radikální, teroristické křídlo, kde zřejmě budou opravdu velmi radikální osobnosti.
Přitvrdit a radikalizovat
Izrael ve středu navštíví český premiér Petr Fiala (ODS). V úterý tam jednal francouzský prezident Emmanuel Macron s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a také se šéfem palestinské autonomie Mahmúdem Abbásem. Jaký je teď Abbásův manévrovací prostor? Má teď nějakou moc a jakou roli hraje v tomto konfliktu?
Abbás formálně ovládá Západní břeh. Ale zároveň je velmi nepopulární. Byť Fatáh má blízko k Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP), což byla struktura spojená s Jásirem Arafatem, který měl výrazně větší vliv na palestinskou společnost než kdokoliv jiný.
Izrael musí dát Palestincům stát nebo občanství. Bez řešení konflikt vybuchne, říká politolog Shanaáh
Číst článek
Abbás je jednak velmi vysokého věku a jednak je považován za velmi zkorumpovaného a neschopného. Samozřejmě že mezinárodní společenství s Abbásem komunikuje, ale velká část Palestinců v něho velkou důvěru nemám.
Tady zase vycházím z průzkumů veřejného mínění, které jsem viděl v loňském roce. A spíš předpokládám, že se to od té doby ještě zhoršilo.
Emmanuel Macron v Izraeli navrhl mimo jiné, aby současná koalice proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku rozšířila svou působnost i na boj proti Hamásu. Co mohou evropští lídři udělat pro Blízký východ? Jak a čím mohou přispět minimálně k uklidnění situace?
Jejich manévrovací možnosti nejsou až tak velké. Tohle je lokální konflikt, který je potřeba řešit na místě. A nejde to udělat ostrým řezem, protože to je konflikt, který krystalizuje desítky a desítky let.
Mám za to, že ani vojenská operace tohle nevyřeší. Protože proti Hamásu už bylo v minulosti vedeno mnoho velmi tvrdých vojenských operací. A skutečně bylo likvidováno celé vedení Hamásu, celá jeho zakládající garnitura.
Ale pořád se ukazuje, že i se všemi těmi operacemi může být Hamás pořád radikálnější a radikálnější. A to není jenom zkušenost s Hamásem.
Izrael podnikl něco podobného i s Organizací pro osvobození Palestiny a s dalšími skupinami v 80. letech v jižním Libanonu. Izrael tam vojensky vstoupil, podnikl velmi sofistikovanou a zároveň tvrdou vojenskou operaci.
Výsledek byl, mimo jiné, vznik hnutí Hizballáh. To dnes připouštějí i někteří generálové, kteří se tehdy té operace účastnili, například někdejší izraelský premiér Ehud Barak.
Lokální, nebo geopolitický konflikt?
Je to pořád ještě lokální konflikt? Když se podíváme na mapu a na diplomatické aktivity státníků z mnoha zemí světa včetně Spojených států, když se podíváme na geopolitické souvislosti...
Proměňuje se to. Do určité míry až do toho teroristického útoku ze 7. října se zdálo, že se mezinárodní aktéři o tento konflikt už příliš nezajímají. Pro Američany to byla v 90. letech priorita a najednou se řešení izraelsko-palestinského konfliktu posunulo na čtvrté páté místo – za válku na Ukrajině, za komplikované vztahy s Čínou, za nepříliš zdařilou evakuaci Afghánistánu a podobně.
Biden si telefonoval s Netanjahuem. Orodoval za humanitární pomoc pro Pásmo Gazy
Číst článek
Teď jsme svědky toho, že Američané si jsou vědomi, že tohle by znovu mohlo destabilizovat situaci v regionu. A tak začínají být více aktivní, možná se budou i tak trochu vracet do role, kterou měli v 90. letech. Do role výrazného aktéra, který může ovlivnit obě strany. Ale zároveň už Američané nepůsobí zdaleka tak nestranně, jako tomu bylo v určitých fázích 90. let.
Musí podle vás dojít k pozemní invazi Izraele do Pásma Gazy? V sobotu to budou tři týdny od teroristického útoku Hamásu. Pro koho teď hraje čas?
Já samozřejmě nevidím do hlavy izraelským generálům. V prvních dnech to vypadalo, že vojenská operace proběhne každým dnem. Je mobilizované obrovské množství záložníků, tuším 300 tisíc vojáků, kteří čekají na rozkaz. To asi taky nemůže trvat věčně. Navíc to má velký vliv na izraelskou ekonomiku.
Možná to souvisí s tlakem Američanů. Prezident Joe Biden se celkem otevřeně zeptal, jaký bude účel a čeho má ta vojenská operace skutečně dosáhnout. Jestli je to likvidace Hamásu, jestli to nebude mít nedozírné humanitární následky. V konečném důsledku by vedlo zbídačování lidí v Gaze k jejich ještě větší radikalizaci. To by bylo krátkodobé řešení problému.
Na druhou stranu si myslím, že Izrael určitě něco podnikne. Ale jak jsem říkal, nevidím generálům do hlavy. Hamás byl určitě dobře připravený i na tuto možnost. A pokud Izrael vstoupí do Pásma Gazy, hlavně do města Gaza, tak se to změní v městskou válku.
Tam obrněná technika a sofistikované zbraně, kterými Izrael disponuje, nebudou představovat až takovou výhodu. S tím samozřejmě Izraelci počítají. Musíme čekat, co se stane.
Fatah? Těžko představitelné
Vojenští analytici předpovídají, že pro Izrael to bude pomalá válka v síti tunelů v Gaze. Pokud by se ale skutečně podařilo zničit vládu Hamásu, co to bude znamenat pro obyvatele Gazy, pro oblast samotnou? A co pro Izrael?
Už jsem naznačil, že si nedovedu představit, jakým způsobem by bylo možné Hamás zničit.
Co by následovalo poté?
Musí být samozřejmě ustanovena nějaká vláda.
Analytička Bellingcatu: U nemocnice v Gaze jsme potvrdili kráter, těžko říct zda od rakety
Číst článek
V letech 2006 a 2007 došlo k rozkolu. Pásmo Gazy ovládl Hamás a na Západním břehu začal vládnout Fatah. Za normálních okolností by se dalo očekávat, že Izrael bude usilovat o to, aby to byl právě ten víc pragmatický a sekulární Fatah, kdo začne vládnout v Gaze.
Jenže tam je problém legitimity současného vedení Fatahu. Tam vážně nejsou žádní schopní politici. Tohle je tedy těžko představitelné.
Je možné, že se objeví nějaké další alternativy. Dění na Blízkém východě je někdy těžko vypočitatelné. Možná se objeví nějaké nové osobnosti, nové tendence, které to mohou změnit i pozitivním směrem. Ale spíš bych zůstal realisticky skeptický.
Jaký by mohl být nejhorší, a naopak nejlepší scénář dalšího vývoje?
Ten nejhorší je prodlužování tady toho dlouhodobého konfliktu, který se zase na několik let „zklidní“, ale potom znovu přeroste v něco podobného jako třeba ve třetí intifádu a další pokračující násilí a oboustranné krveprolévání, terorismus, ještě větší radikalizaci Hamásu a úplně zhroucení palestinské autonomie.
Na druhou stranu se říká, že ďáblové prospívají svatým. To znamená, že v extrémních, velmi negativních situacích se někdy dostávají do popředí pozitivní síly, které by mohly v budoucnu tuto situaci změnit.
Já si sice nemyslím, že by to takhle bylo na věčné časy. Promění se politické garnitury, dospějí některé generace, které si třeba uvědomí, že je tento boj zcela bezvýsledný. Ale kdy to bude, je těžké předpovědět.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
