Muslimové slaví Svátek oběti. Místo porážky ovce si stále častěji kupují u jatek poukaz
Dva milióny poutníků v Mekce v pátek rituálně obětují ovci. Zároveň s nimi porazí zvíře jeden a půl miliardy muslimů po celém světě. Tedy alespoň ti, kteří drží tradice a můžou si to dovolit. I obyčeje ale pomalu a jistě ustupují moderním podmínkám. Většina poutníků si v Mekce už jen koupí poukaz a porážku přenechají jatkám. Stejně jako muslimové, kteří žijí v moderních domovech.
"Tady v moderních čtvrtích se zvířata doma neporážejí. Jiné je to v lidových částech Káhiry. Tam lidi porážejí třeba přímo před domem nebo na dvorku." Hajsama potkávám se ženou a dvěma dětmi v moderním satelitním předměstí Riháb. V prostředí upravených ulic, vysázené zeleně, nákupních středisek a moderních bytovek si domácí porážku ani moc nejde představit. "Tady už jsou zvyky jiné. Třeba západní Vánoce tu lidé slaví mnohem víc, než tradiční muslimské svátky," přiznává pro Radiožurnál Hajsam.
Je jedno, jestli jste muslim nebo buddhista. Jste svázáni kulturou, říká o burkinách egyptský křesťan
Číst článek
Moderní bydlení, jako tady v Rihábu, rozdělilo tradiční velké rodiny. Oběd prvního dne svátku Oběti je ale pro mnohé Egypťany rodinnou sešlostí: "Ráno půjdu na sváteční modlitbu, pak pojedeme za mámou do centra do Káhiry. Po obědě se vrátíme a půjdeme s dětmi tady do sportovního klubu. Tam budou i kamarádi a ženiny kamarádky."
Čtyři dny volna platí v Egyptě pro všechny bez rozdílu vyznání. "Já jsem křesťan, takže vám k obětování zvířat moc neřeknu. Vím ale jistě, že kdo může, vyrazí na celé svátky k moři. Křesťané i muslimové, tohle máme úplně stejné," říká Rámí a už prý doma balí ženu a děti na koupání.
Tašky s masem
Muslimové v těchto moderních čtvrtích řeší rituální porážku různě. Někteří jen zaplatí za ovci a nikdy ji neuvidí. Důvěřují dobročinným organizacím, že ovci skutečně nechají někde porazit a maso rozdají potřebným. Jiným stačí, že přispějí příbuzným, kteří porazí zvíře na venkově.
Ale i tady na moderním předměstí Riháb nakonec vidím a cítím na tržišti ohrádku plnou ovcí, koz a krav. Hlídají je pastevci z dalekého Horního Egypta v typických venkovských košilích. "Ano, tady jsou porážky doma zakázané. Vlastně nevím, možná ne, ale lidi si nechtějí špinit byty, tak nechají zvíře porazit tady na trhu," překřikují se bratři Muhammad a Badawí z Luxoru.
Tradice se tedy mnozí lidé nevzdávají ani po nastěhování do moderních bytů, a tak si sem po ranní sváteční modlitbě pro své zvíře přijdou. Všechny tyhle ovce jsou prý už prodané: "Na ucho jsme jim dali cedulku s číslem. Zákazník si pak pro svou ovci ráno přijde a podle čísla na účtence mu ji dáme. A rovnou ji vezme tamhle k řezníkovi." Namísto divoké porážky na ulici pod balkonem tak zvíře skončí na určeném místě na tržišti v rukou profesionála. A manželka už doma uvidí jen tašky s naporcovaným masem.
