Panuje nervozita, vojáci se fotit nechtějí. Akreditaci na frontu je těžké získat, popisují fotoreportéři
O dění na Ukrajině se snaží informovat obrazovým materiálem také fotoreportéři. Přesto se profesionální fotografie a záběry přímo z fronty zatím v médiích objevují zřídka. „Nálada v Kyjevě je velmi nervózní. Dostat se k vojákům bylo prakticky nemožné už před invazí. Když člověk vyfotil vojáka bez dovolení, vždy to končilo vyhroceným konfliktem,“ přibližuje pro server iROZHLAS.cz jeden z důvodů fotoreportér v Kyjevě Stanislav Krupař.
Média po celém světě vysílají na Ukrajinu své zpravodajské týmy, které se snaží informovat z míst samotných střetů ukrajinské a ruské armády. Přesto je z bojů jen málo profesionálních fotografií a záběrů. A média častěji využívají amatérské záběry ze sociálních sítí, u kterých je složitější ověřit autenticitu.
Proč fotoreportéři nepřinášejí obrazový materiál přímo z bojů? Podle šéfredaktora serveru Voxpot Vojtěcha Boháče, který je právě v Kyjevě, za to může i skutečnost, že se pořád neustálila frontová linie. „Je opravdu těžké určit, kde se co děje. Jaká je na místě situace, aby se člověk zbytečně nedostal do velkého nebezpečí. Během chvilky se kolem vás mohou vystřídat vojáci z různých stran,“ vysvětluje Boháč.
Fotoreportéři proto cílí objektivy spíše na místa, kde je situace přehlednější. „Je možné vidět fotografie lidí, jak připravují Molotovovy koktejly, jak chystají zázemí. Protože je to v místech, kde se boje ustálily nebo kam fronta ještě vůbec nedošla,“ popisuje.
Nervozita vojáků
Ve vstupu fotoreportérům na frontu ovšem brání i ukrajinská armáda. „Nepouští je tam. V boji musíte být s armádou dobře zkoordinovaní. Když ale ani sama armáda neví, kde přesně bude za několik minut, tak jsou tam novináři opravdu spíše na obtíž,“ říká Boháč.
Vagnerovci mají za cíl zlikvidovat prezidenta Zelenského. Vede je ‚Putinův kuchař‘
Číst článek
Kdyby se pak novináři objevili na frontě, nesli by to vojáci s nelibostí „Neumějí jasně odlišit, kdo je náš a kdo je cizí. Musí se tedy hodně pracovat se známostmi, osobními vztahy. Aby byla důvěra mezi reportérem a vojáky,“ doplňuje.
To potvrzuje třeba i fotograf Stanislav Krupař. Na začátku invaze se pohyboval na východě Ukrajiny ve městě Avdijivka. Teď se přesunul do Kyjeva. „Ta nálada ve městě je velmi nervózní. V předchozích dnech se stávalo, že nás třeba třikrát za den někdo zastavil a chtěl po nás doklady. A to dost hrubým způsobem. Jsou tady neuniformované hlídky, myslím, že je to ta teritoriální obrana. Ti kluci jsou nervózní, ostatně asi mají důvod být podezřívaví,“ vysvětluje serveru iROZHLAS.cz Krupař.
Ostražitost ukrajinských vojáků pozoruje i fotoreportérka Panos Pictures Iva Zímová, která na Ukrajině pořizuje fotografie třeba i pro český Deník N. „Nikdy jsem neměla problém lidi fotit na ulici, tady je to ale těžší. Když fotíte, stává se, že za vámi přicházejí lidé a říkají, abyste to nedělali. Jsou daleko podezřívavější. Musíte mít press kartu na krku, chtějí ji vidět.“
Armáda pak podle ní nechce, ať vznikají fotografie pozic ukrajinských vojáků. „Je důležité mít nějakého známého vojáka, abyste to mohli dělat. Na těch svých fotografiích nesmíte mít napsáno, kde je to foceno. Je to jedno z nařízení. Snažíme se to dodržovat. Teď jsme byli třeba v centru teritoriální obrany. Povolili nám fotit, ale nesměly tam být názvy ulic, nic... Takže zpětně ty fotografie musíme procházet, a když na něco takového narazíme, tak to budeme muset oříznout.“
Nezbytná akreditace
Jak Zímová doplňuje, ani se známostmi už ale není snadné se dostat přímo na frontu. „Už nás tam nepustí. Všude jsou check-pointy. Když jsme tam vyráželi před třemi roky, jezdil s námi vojenský kaplan a projeli jsme všude. Teď je to složitější,“ říká s tím, že na frontu i proto nesměřuje a pracuje aktuálně v Dnipru.
Příbuzným nesmíme po telefonu říct, kde jsou naše jednotky, popisuje studentka na Ukrajině
Číst článek
Aby reportér mohl na pozice ukrajinské armády vyrazit a pořizovat tam fotografie, potřebuje nezbytnou armádní akreditaci. Ta se ale podle Zímové shání jen velmi těžce.
„Armádní akreditaci neumíme získat už déle než měsíc. Žádná odezva na naši žádost nepřišla. Měla jsem starou akreditaci z roku 2014, tehdy bylo její získání poměrně snadné. Skončila ale v roce 2016 a nové akreditace se vydávají pouze na měsíc. Takže když jsme žádali původně o akreditaci na únor, tak nám bude teď už zbytečná, protože měsíc je pryč. Budeme muset žádat o akreditaci znovu,“ přibližuje s tím, že ale zná reportéry, kterým se akreditaci získat povedlo. Jmenuje třeba fotografy Al Džazíry.
Stejné zkušenosti má i fotoreportér Stanislav Krupař. I on žádal o akreditaci už v době před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. „Už tehdy bylo naprosto nemožné se k vojákům dostat. O akreditaci jsem volal asi padesátkrát, psal jsem e-maily ministru obrany do jeho kanceláře. Posílali nás ale od čerta k ďáblu. Nic z toho nebylo. Dostat se na frontu proto bylo zatím prakticky nemožné,“ přibližuje fotoreportér důvody nedostatku fotografií z bojů.
Podle něj ale není radno zkoušet vojáky fotografovat bez jejich předchozího svolení. „Vždycky to končilo docela vyhroceným konfliktem. Je tady strach, obava, nervozita,“ přibližuje.
Podle Krupaře už ale začala ukrajinská armáda vydávat nové akreditace pro fotoreportéry v Kyjevě, a to ve zrychleném řízení. První fotografie profesionálních fotoreportérů by se tak mohly objevit na zpravodajských serverech a v tisku už v následujících dnech.
S tím souhlasí i Boháč, podle kterého tomu napomůže i ustálení fronty mezi oběma armádami. „Už teď se to trošku stabilizovalo a začínají se tvořit opěrné body, o které se bude bojovat. Doteď to tak vážně nebylo a my jsme měli problém sledovat jenom to, kam člověk jít může a kam už ne,“ popisuje situaci v okolí Kyjeva.
