Uznání nezávislosti Doněcku a Luhansku: další forma nátlaku, které Putin může využít
V době eskalujícího napětí způsobeného hromaděním ruských sil u ukrajinských hranic se ruská Státní duma rozhodla ke kroku, který nejen na Ukrajině vyvolává značné obavy. Během úterního jednání ruští poslanci přijali usnesení, které vybízí prezidenta Vladimira Putina k uznání nezávislosti takzvaných „lidových republik“ na východě Ukrajiny. Podle Jana Šíra toho Putin může v příhodný okamžik využít jako odpověď na údajné „provokace“ Ukrajiny.
Návrh předložený komunisty vybízející ruského prezidenta Putina k uznání takzvané Doněcké a Luhanské lidové republiky, které leží na východoukrajinském Donbasu, prošel v dolní komoře ruského parlamentu poměrem 351 ku 16 hlasům.
Ruští poslanci vyzvali Putina, aby uznal nezávislost povstaleckých republik na východě Ukrajiny
Číst článek
„Usnesení bude okamžitě předáno hlavě státu,“ uvedl poté předseda dumy Vjačeslav Volodin, podle kterého by uznání samozvaných republik pro tamní obyvatele znamenalo záruku bezpečnosti a ochranu „před vnějšími hrozbami“.
Už v pondělí přitom obvinil Ukrajinu z nedodržování mírových dohod na Donbasu a poukázal na dodávky zbraní, které západní země v posledních týdnech posílají Ukrajině v reakci na aktuální eskalaci napětí a hromadění ruských sil u ukrajinských hranic. „To přináší hrozby a rizika pro životy našich občanů a krajanů žijících v Doněcké a Luhanské lidové republice,“ napsal Volodin na sociální síti Telegram.
Krok směřující k ruskému uznání takzvaných „separatistických republik“, které Rusko podle Západu vojensky podporuje a financuje (což Moskva odmítá přiznat a dlouhodobě označuje rusko-ukrajinský konflikt jako „občanskou válku“), přichází v době eskalujícího napětí mezi Ruskem na jedné straně a Ukrajinou a Západem na straně druhé.
Napjatá situace se táhne už od listopadu, navzdory diplomatickému dialogu se nedaří vyřešit. Zatímco západní zpravodajské služby varují před další ruskou agresí vůči Ukrajině, Moskva obviňuje z eskalace země NATO a trvá na svých bezpečnostních požadavcích. Ty mimo jiné obsahují závazek, že se NATO nebude dál rozšiřovat o země východní Evropy včetně Ukrajiny a nebude na území členských zemí poblíž Ruska rozmisťovat zbraňové systémy, něco takového ale Západ označuje za nerealizovatelné.
Podle odborníka na Rusko a další země postsovětského prostoru z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jana Šíra je proto nejnovější krok Moskvy třeba vnímat jako další formu ruského nátlaku, prostřednictvím kterého se snaží dosáhnout svého.
„Je to součást takzvané nátlakové diplomacie, kdy se jedna strana snaží donutit protistranu k ústupkům. V kontextu rusko-ukrajinského konfliktu je to další politická eskalace z ruské strany, uvidíme tedy, jakou to bude mít dohru na další vývoj konfliktu,“ říká pro iROZHLAS.cz Šír, podle kterého se s uznáním nyní bude „čekat na příhodný moment“. Ten by mohl přijít ve chvíli, kdy Rusko obviní Ukrajinu z „provokací“, na které by pak Putin odpověděl právě využitím návrhu na uznání samozvaných „republik“.
Rusko jako ochránce
Odborník Univerzity Karlovy přitom upozorňuje, že Moskva nejedná v podobném duchu zdaleka poprvé.
Vsadil bych si, že k ruské invazi ve středu nedojde. Kreml ale situaci nebývale vyhrotil, říká analytik
Číst článek
„Je to součástí ruské praxe, kdy se Moskva snaží poškodit okolní státy. Pokud se Rusko snaží nějakou zemi ovládnout nebo na ni mít alespoň nějaký nátlakový prostředek, standardně sahá k tomu, že vytvoří nějaký územní spor často spojený s územním konfliktem. To pak slouží jako prostředek, jak tento konflikt institucionalizovat a dát tím Rusku páku vlivu vůči napadené zemi. Viděli jsme to v Gruzii, v Moldavsku, na Ukrajině i v Karabachu,“ říká Šír.
Připomíná například případ Gruzie, kterou Rusko v roce 2008 obvinilo z agrese vůči obyvatelům Jižní Osetie a vpadlo na její území. Jižní Osetie následně vyhlásila nezávislost a od roku 2008 je pod ruskou kontrolou.
„V Gruzii sáhli po scénáři, který je teď na stole v případě Donbasu. To znamená, že se vytvoří stát a Rusko uzná jeho nezávislost, což mu umožní s touto entitou vytvořit právní pouto. Krokem číslo dva je pak ustavení určitého spojeneckého svazku mezi Ruskem a tímto útvarem, tím pádem jakákoliv ‚provokace‘ může být z pohledu vnitrostátního práva interpretována jako útok na ruského spojence. To vše je podporováno aktivní pasportizační politikou a tím, že má Rusko zakotvený nárok na intervenci na ochranu ruských občanů a k Rusku se hlásících krajanů v zahraničí,“ popisuje analytik.
‚Nucená loajalita i stvrzení výdobytků agrese.‘ Ruské pasy už získalo přes půl milionu obyvatel Donbasu
Číst článek
Připomeňme, že podobně jako v případě Jižní Osetie ruské úřady přiznávají ruské občanství a poskytují ruské doklady také obyvatelům Donbasu. Obě „republiky“ na východě Ukrajiny, které v roce 2014 jednostranně vyhlásily nezávislost, mají vlastní vládu i parlament, vlajku, pořádají volby, vydávají vlastní doklady a jako měnu používají především ruský rubl.
Podobná varování se přitom ozývají také ze strany dalších pozorovatelů či zahraničních médií. Například americký list The Wall Street Journal upozorňuje, že pokud by už Rusko formálně neuznávalo dvojici samozvaných republik jako ukrajinské území, mohla by to Moskva využít k ospravedlnění invaze s cílem „chránit zájmy ruského obyvatelstva“ na Donbasu.
Deník přitom poukazuje na to, že návrh usnesení vyzývající Putina k uznání východoukrajinských „republik“ tvrdí, že takový krok má chránit obyvatele Donbasu před „vnějšími hrozbami a genocidní politikou“. Podobná obvinění se v posledních dnech nicméně objevují také v ruských státních médiích, které zesilují dezinformace a píšou například o údajném nálezu masových hrobů na východě Ukrajiny.
Pohřbení Minských dohod
Nejnovější krok ruského vedení pochopitelně vyvolává obavy na straně ukrajinských představitelů, kteří varují, že pokud Rusko samozvané republiky uzná, bude to znamenat pohřbení takzvaných Minských dohod. Jejich cílem bylo ukončit boje mezi proruskými separatisty a ukrajinskými vládními silami, obě strany se ale v interpretaci dokumentu z roku 2015 silně rozcházejí.
Analytik Smetana: Rusko si svazuje ruce. Invaze je nyní nejpravděpodobnější, příští týdny rozhodnou
Číst článek
„Minské dohody z pohledu Kremlu představují plán B poté, co plán A – to znamená přímá vojenská agrese, která probíhá od roku 2014 – selže. Zatímco Ukrajina a Západ braly Minské dohody jako prostředek k urovnání konfliktu na východě Ukrajiny, z pohledu Ruska je to vnímáno jako snaha donutit Ukrajinu k tomu, k čemu se ji nepodařilo donutit vojenskou cestou. To znamená prostřednictvím Minských dohod souhlasit s tím, že na jejím území bude vytvořen útvar, v němž Ukrajina nebude mít žádný vliv, což by pro Kyjev znamenalo sebevraždu,“ míní Šír.
Rusko mimo jiné žádá, aby se Ukrajina zavázala k jednání s takzvanými „separatisty“, kteří na východě vyhlásili „lidové republiky“. To ale Kyjev razantně odmítá. Povstalecké republiky neuznává, považuje je za okupovaná území a trvá na tom, aby se v případě konfliktu na východě země nemluvilo o „separatistech“, ale o ruských jednotkách.
„Rusové Minské dohody interpretují velice široce. Tvrdí, že by tyto regiony měly mít zakotveny nějaký zvláštní status v ústavě a že by tento v ruském pojetí ‚autonomní útvar‘ měl mít právo veta na důležitá rozhodnutí celonárodního významu včetně zahraničně-politického směřování. To se Rusům za sedm let nepodařilo naplnit – mimo jiné proto, že se nepodařilo dojít dostatečně daleko, aby obě strany mohly začít s naplňováním politických ustanovení, protože nejsou naplňovány základy týkající se příměří, zastavení palby a stažení zahraničních jednotek, tedy ruské armády,“ vysvětluje odborník.
Ruská strana však tvrdí, že s konfliktem na východě Ukrajiny nemá nic společného, a obviňuje Kyjev, že Minské dohody neplní. Podle analytika Univerzity Karlovy ale ve skutečnosti jde o to, že Kyjev nepřistupuje na Ruskem prosazovanou interpretaci dohod z Minsku. „Něco takového by totiž znamenalo, že se Ukrajina začne rozvracet zevnitř a Rusko by mělo skrz Donbas významnou páku na dění na Ukrajině,“ podotýká.
Další ruské plány?
Jak přitom tvrdí mnozí pozorovatelé, o získání páky a vlivu na dění v Kyjevě jde Moskvě v první řadě.
Kancléř Scholz jednal tři hodiny s Putinem. ‚Diplomatické možnosti nebyly zdaleka vyčerpány‘
Číst článek
„Pro Rusko je optimální varianta taková, že Doněck a Luhansk zůstane součástí Ukrajiny, zároveň by ale měly mít zvláštní status a vliv na ukrajinskou politiku,“ říká ruský analytik z moskevského Centra politických technologií Alexej Makarkin pro americký deník WSJ, podle kterého by právě tímto způsobem Moskva přes samozvané republiky získala vliv na rozhodování v Kyjevě.
Že je získání páky na dění v ukrajinské metropoli hlavním ruským cílem, se domnívá také odborník Univerzity Karlovy.
„Myslím si, že Putinovi jde o celou Ukrajinu, a ne jen o Krym nebo Donbas. Rusové budou chtít mít páku na Kyjev, pokud by ale konflikt na Donbasu skončil tím, že se zmrazí a vytvoří se tam nějaká nová hraniční linie, z pohledu Ruska to neřeší naplnění cílů vůči Ukrajině. Pro mě by to byla jasná indikace toho, že rusko-ukrajinský konflikt bude mít další trvání,“ říká Šír, podle kterého je právě to důvodem, proč diskutované uznání „republik“ ze strany Ruska vnímá jako velké nebezpečí.
„Byl by to mimořádně závažný signál ukazující odhodlání Ruska v eskalaci pokračovat. Rusko vytváří tyto konflikty právě pro to, aby mělo páku nátlaku na centrální vládu napadené země. Pokud by ale právně stvrdilo odtržení těchto dvou oblastí na východě Ukrajiny a chtělo by si udržet páku na Kyjev, muselo by okupovat další část Ukrajiny. Podle mě je tedy třeba počítat s nějakou instrumentální eskalací, která by vedla k dalšímu rozčeření ukrajinského území. To na tom považuji jako to nejvíce závažné,“ uzavírá Šír.
