Tisíce čínských památek ustupují nákupním centrům i rezidenčním čtvrtím
Čína za uplynulé čtvrtstoletí přišla o mnohé vzácné památky. Od 80. let 20. století totiž z její kulturní mapy nenávratně zmizelo přes 20 tisíc z nich. Podle expertů jde o daň za hospodářský rozvoj země - konkrétně například za výstavby nových rezidenčních čtvrtí, nákupních center či průmyslových komplexů, ale i nedostatečnou státní ochranu, benevolenci úřadů a korupci.
U proslulé části Pekingu - Čchien-men - naslouchá skupinka turistů výkladu průvodkyně. Krátce na to se pak všichni vydávají na hlavní třídu, po které jezdí repliky tramvají. Spouště fotoaparátů cvakají, především pak na konci ulice, která ústí jižně od slavného náměstí Nebeského klidu.
„Letní palác, Zakázané město, Velká zeď,“ vypočítává 25letý muž z provincie Šan-tung seznam pamětihodností, které ještě chtějí vidět. Jeho kamarád souhlasně přikyvuje, přesto přiznává, že má raději novější stavby:
Reportáž zpravodaje ČRo Roberta Mikoláše o mizejících kulturních památkách v Číně
„Šanghaj je město, které je více rozvinuté a má spoustu zajímavých míst. Mám radši modernější architektonické styly, ale pochopitelně si rád prohlédnu i památky z dob císařství.“
Vláda v Šanghaji kvůli konání Světové výstavy EXPO 2010 investovala do rekonstrukce slavného Bundu miliardy dolarů, a i když u některých domů postavených ve stylu art deco či neoklasicismu zůstala zachována jen fasáda, v případě pekingských chu-tchungů byly ty původní zcela srovnány se zemí.
„Mnohem více se mi líbila původní, stará ulice. Nové budovy jsou mnohem horší, nemají žádnou atmosféru, jde o umělé, bezduché napodobeniny mající jediný cíl - přitáhnout turisty, kteří o historii nemají ani potuchy,“ prohodí asi 60letý muž z Pekingu.
Obětí modernizace metropole se dokonce stalo i nejstarší pekingské divadlo Kuang-che, kde se tradiční opera hrála od začátku 17. století.
„Vláda by se o ně měla starat, a také je chránit, jde přeci o staleté dědictví našich předků. Když slyším, že některé byly zničeny, tak mne to samozřejmě mrzí a jsem hodně zklamaný,“ říká asi 20letý mladík.
Oficiální statistiky jsou však neúprosné. Podle úřadu spravujícího kulturní dědictví bylo od roku 1981v Číně zlikvidováno 23 600 památek. Experti v této souvislosti mluví o plundrování pětitisícileté národní historie, kdy přednost mají nové komunikace či nákupní centra.
A tak mohlo před rokem zmizet i sto metrů Velké zdi v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko, nepotrestaným viníkem byla v tomto případě důlní společnost těžící zlato.
Ochránci památek mají de facto jen poradní hlas a žádné pravomoci. Bez nových zákonů a hlavně jejich dodržování tak bude likvidace kulturního dědictví jedné z nejstarších civilizací pokračovat.
