Práce zdravotní sestry v Saúdské Arábii: Hned jsem se stihla ztrapnit. Ženy se rentgenují oblečené

Jak vypadá práce zdravotní sestry v Saúdské Arábii? To dobře ví Hana Šlechtová, která studovala střední zdravotnickou školu v Trutnově, potom několik let pracovala ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole a teď už je skoro rok zdravotní sestrou v saúdskoarabské Džiddě. Právě přijela na dovolenou do České republiky.

Hradec Králové Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hana Šlechtová pracuje jako zdravotní sestra v Saudská Arábii

Hana Šlechtová pracuje jako zdravotní sestra v Saudská Arábii | Zdroj: archiv Hany Šlechtové

Není to zvláštní, jezdit domů na dovolenou?
Je to pro mne poprvé, takže si to užívám.

Přehrát

00:00 / 00:00

Hana Šlechtová je zdravotní sestrou v Saúdské Arábii

Práce zdravotní sestry je vaše vysněné povolání?
Mé vysněné povolání to není. Původně jsem toužila po tom, být herečkou, ale nepřijali mě na DAMU. Takže jsem se potom na zdravotnické škole ocitla úplnou náhodou. Ale už po první praxi se to ve mně změnilo, našla jsem sama sebe a věděla, že to je směr, kterým chci jít. Takže si mne ta práce vlastně našla sama.

Potom jste pracovala v pražské motolské nemocnici. To je, řekl bych, velice prestižní adresa pro zdravotní sestru.
Určitě, byla jsem tam součástí něčeho, co funguje. Právě proto pro mě bylo pak hodně těžké odejít, protože v Motole to opravdu šlapalo.

Proč jste tedy odešla do Saúdské Arábie?
Na tuhle otázku vždy odpovídám naprosto upřímně a důvodem jsou prostě peníze. Protože v Saúdské Arábii mám až trojnásobně vyšší plat, než jsem dostávala v Motole. Ale samozřejmě finance pro mě nejsou jediným důvodem, proč jsem se ocitla právě v Saúdské Arábii. Mě vždy fascinovala arabská kultura. Už když jsem studovala gymnázium, tak jsem si vždy vybírala témata s touto tematikou.

„Kulturnímu šoku se nevyhnete. Podle mne se tato destinace naprosto vymyká všemu, co jsem doposud považovala za přirozené.“

Hana Šlechtová, zdravotní sestra v saúdskoarabské Džiddě

A chtěla jste to zažít na vlastní kůži.
Ano, přesně tak. Dalším důvodem potom byla určitě angličtina, protože jsem se chtěla naučit komunikovat v angličtině. A také arabština, protože takovým mým dalším cílem a snem je, že bych jednou chtěla být součástí Lékařů bez hranic. Oni tam ale požadují angličtinu a k tomu buď francouzštinu nebo arabštinu.

Jak vám jde arabština?
Moc ne. Ale stále se snažím. Protože většina mých pacientů mluví jen arabsky, tak já je tak nenásilně maličko nutím, aby mě ten jazyk učili.

Bylo zapotřebí se nějak speciálně připravit na zaměstnání v Saúdské Arábii?
Je potřeba sehnat si agenturu, která zařídí veškeré papíry, protože ta byrokracie je naprosto šílená. Já jsem si zvolila jednu pražskou agenturu a s tou jsem absolvovala různé testy z angličtiny, z gramatiky, potom ze zdravotnické angličtiny, následně si mě přezkoušeli ústně, jestli jsem vůbec schopná komunikovat v angličtině. A až potom mě připustili k samotným pohovorům.

Také jsem absolvovala různé interkulturní kurzy, kde jsme se zabývali zejména prevencí kulturního šoku, součástí byl třeba test z islámu. A také jsem musela úspěšně složit tzv. Saudi Council Exam, což je zkouška, která mě opravňuje k tomu, že mohu v Saúdské Arábii vykonávat své povolání. Bylo to hodně těžké, napoprvé jsem to neudělala. Musela jsem to dopilovat.

Takže není vůbec jednoduché se tam dostat.
Není, celkově mi to trvalo 4 roky. Ale do toho započítávám i potřebnou praxi, kterou tam nemocnice vyžadují.

V jaké konkrétní saúdskoarabské nemocnici pracujete?
Musím se pochlubit, přímo v královské.

A už jste viděla krále?
Krále jsem ještě neviděla, zatím jen na obrázku.

„Vlasy si nezahaluji a nikdy mě nikdo neupozornil, že bych se měla zahalovat víc,“ říká Šlechtová | Zdroj: archiv Hany Šlechtové

Arabský svět je hodně rozdílný od toho našeho. Když jste tam odcestovala, došlo k nějakému kulturnímu šoku?
Ano. Já jsem se připravovala, zjišťovala jsem si informace, ale podle mě se tato destinace naprosto vymyká všemu, co jsem doposud považovala za přirozené. Takže podle mě prostě nejde, aby se člověk tomu kulturnímu šoku vyhnul. A co se týče mě, tak jsem zažívala naprosto běžné fáze kulturního šoku.

První tři měsíce naprostého nadšení, které potom spadlo dolů, kdy jsem se hodně trápila. A pak se to ustálilo, začala jsem si zvykat. Ale to už zase nastala doba, kdy jsem se vrátila do České republiky. Takže po roce v Saúdské Arábii se zase vypořádávám s kulturním šokem tady. Brzy se zase vrátím tam, takže to začne nanovo.

V čem spočívá ten šok? První otázka, která asi každého napadne, je, jestli chodíte v Saúdské Arábii zahalená?
Přijela jsem tam v době, kdy se ta země opravdu hodně otvírá světu. Takže nemusím chodit zahalená, nicméně já abbáju, tenký černý plášť zahalující ženu od krku až po kotníky, nosím dobrovolně, říkám tomu princeznovské šaty. Cítím se v tom příjemně, jako princezna. Ale vlasy si nezahaluji a nikdy mě nikdo neupozornil, že bych se měla zahalovat víc.

K nějakému faux pas došlo? Stalo se vám něco takového?
Stalo. Měla jsem skoliózu zad a oni mě tam poslali na rentgen. Tady jsme zvyklí, že se na rentgen svlékáme. Čekala jsem, až zasvítí světélko a naběhla jsem na tamního radiologického pracovníka nahatá. A on byl úplně v šoku. Myslel jsem opravdu, že to s ním švihne. Upozornil mne, že tam si ženy svléknou podprsenku, ale znovu si obléknou tričko nebo šaty a rentgenují se oblečené. Takže jsem se hned v úvodu stačila ztrapnit.

Jak tam funguje komunikace s pacienty? A je vůbec tamní zdravotnictví jiné než naše?
Je jiné úplně ve všem. Skutečně. Tam jsem součástí multikulturního týmu, mám kolegyně téměř z celého světa. Zároveň já se tam tedy potýkám s různými akcenty angličtiny, protože každá hovoří trošku jinak. A zdravotnictví samozřejmě také ovlivňuje islám. Ten tam ovlivňuje naprosto všechno.

V práci se potýká s s různými akcenty angličtiny, protože každá z kolegyň hovoří trošku jinak | Zdroj: archiv Hany Šlechtové

Jak to vypadá?
Vypadá to tak, že když se chce pacient modlit, tak se prostě modlí a nezajímá ho, že mu musím dát lék. Musím počkat, až skončí. Nebo když lékař vstupuje na pokoj s ženskou pacientkou, tak já musím tu ženu upozornit, že do jejího pokoje vstupuje muž, aby ona měla dostatečný prostor se zahalit. Nebo taková zajímavost spíš pro zdravotníky, že sestry tam neředí vůbec žádné léky, jsou tam speciálně vyškolení pracovníci, kteří nám to připravují. My tady jsme zvyklí na něco úplně jiného, veškeré léky máme k dispozici přímo na oddělení.

Jak dlouho tam chcete zůstat?
Mám kontrakt s nemocnicí na dva roky. Teď už mám rok za sebou a sama v sobě jsem si řekla, že tam zůstanu maximálně tři roky a vrátím se zpátky, protože tady jsem doma.

A v budoucnu chcete vyjíždět toho světa s Lékaři bez hranic.
To bych chtěla, ano. Uvidím, jela bych třeba na dvě půlroční mise a zjistím, že mi to stačí. To je teď těžké říct. Já hodně improvizuji, takže uvidím, co mě čeká.

Jak tam trávíte volný čas? Můžete třeba chodit do kina?
Teď už můžu, ale ještě dva roky zpátky ženy nemohly. Opravdu jsem přijela do doby, kdy už tam můžu v podstatě úplně vše. Samozřejmě kromě alkoholu, protože ten je prostě zakázaný. A do mešity nemůžu, protože jsem nemuslimka. Ale jinak můžu prostě všude.

Před dvěma lety ženy do kina ještě nemohly. Dnes už je ale vše jinak | Zdroj: archiv Hany Šlechtové

Milan Baják Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme