Ekonom Špicar: Po euforii z 90. let zase všichni chtějí být zaměstnanci velké nadnárodní společnosti
Před 34 lety v Československu padl totalitní režim a lidé se začali učit, jak žít v demokracii i svobodě, která se prolínala téměř každou sférou společnosti včetně podnikání. „Na začátku 90. let byla svoboda opravdu téměř bezbřehá, což samozřejmě mělo svá negativa i pozitiva. Touha a odvaha jít do vlastního podnikání byla opravdu silná a to se změnilo,“ upozorňuje v pořadu Souvislosti Plus Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy.
Od ochoty podnikat se česká společnost ale dnes opět odklání, tvrdí Špicar. „Když se podíváte teď na statistiky mezi mladými lidmi, ochota podnikat, vzít život do vlastních rukou je u nás velmi malá,“ je přesvědčený viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a také evropské podnikatelské konfederace BusinessEurope.
„Po euforii 90. let jsme se vrátili do pozice země, kde je preferovanou kariérou zaměstnanecký poměr ve velké nadnárodní společnosti a podnikatelství se vytrácí. To je ale ekonomický problém, když se chceme vymanit z pasti subdodavatelů,“ pokračuje Špicar.
Rektor Vysoké školy ekonomické (VŠE) Petr Dvořák uvádí, že pro studenty je pohodlnější být zaměstnancem – nenést takovou zodpovědnost, nedělat 24 hodin denně, denně nepřemýšlet o byznysu, ale mít vyvážený život.
„Mít práci, za kterou dostanu zaplaceno, a pak si užít zbytek života v pohodlí. Je tu mentální změna, nový mind set,“ soudí rektor Dvořák.
„Je třeba vzít v úvahu, jak se český ekonomický fenomén narodil na konci 19. století pod přímým vlivem a inspirací toho německého,“ reaguje historička ekonomie Antonie Doležalová, která působí na Akademii věd, Univerzitě Karlově a britské Cambridge.
A pokračuje: „Tvrzení rektora mi připomnělo slova Albína Bráva ze začátku 20. století, že Češi nikdy nebudou tam, co Němci. Říkal, že všichni chtějí jen do bank, úřadů, nikdo nechce podnikat. Všichni chtějí klidný, spokojený život a žádnou odpovědnost. Takže to, co se tu odehrávalo v divokých 90. letech, se domnívám, že byla veliká výjimka.“
„Zároveň bych nedávala minusové znaménko tomu, že lidé touží mít v životě větší balanc. To, co se odehrávalo v 90. letech, nebylo pro život dlouhodobě udržitelné,“ namítá dál historička ekonomie.
17. listopadu nestačí jen vzpomínat. Podpora stávky je široká, říkají studenti z hnutí Univerzity za klima
Číst článek
Do konceptu udržitelnosti podle ní patří i udržitelnost každého jednotlivého života. „Každý z nás má omezené možnosti, kolik času může pracovat a musí někdy i odpočívat. Takže jestli se toto u mladé generace silně projevuje, tak bych to považovala za pozitivní,“ dodává.
Svoboda a alternativy
Individuální je také pojetí svobody a mění se dobou a etapou života jedince. Ekonomka a bývalá zástupkyně České republiky ve Světové bance Jana Matesová vidí svobodu jako něco nenahraditelného o třech stránkách.
Je to nutnost rozhodovat se, nést odpovědnost a také uvědomění, že končí tam, kde ohrožujeme svobodu jiného. „Aby ve společnosti nebyla anarchie, existují regulace, pravidla, která nedovolí vítězit právu silnějšího,“ říká v pořadu Souvislosti Plus.
Podle historičky ekonomie Doležalové byly doby, kdy se učilo, že svoboda je poznaná nutnost a někteří ji vnímají jako možnost dělat si, co chceme. „Zároveň tušíme, že je to něco víc a mnohem komplexnější pojem,“ dodává.
„Svoboda existuje jen tam, kde člověk jedná, kde se rozhoduje mezi alternativami, a tím se aktivně otevírá budoucnosti, která samozřejmě není ,nalajnovaná‘, ale přece jen jsou i tady omezení – vnější podmínky, naše vlastnosti a životní zkušenosti. Nutná je i párová kategorie se zodpovědností. Měli bychom mít představu o tom, kam jdeme nebo co je to dobrý život, protože pak určuje ten mix svobody a zodpovědnosti,“ tvrdí Doležalová.
Z pohledu Radka Špicara je svoboda důležitá i v byznysu.
„Tomu napovídá i sousloví svobodné podnikání. Na druhou stranu lze úspěšně podnikat i v zemích, které nejsou úplně svobodné, jako třeba Čína. Jsem ale přesvědčený, že svoboda v tom nejširším slova smyslu je komparativní výhodou vůči zemím, které jsou v některých oblastech nesvobodné,“ míní.
Svoboda slova u nás není ohrožena, říká Gruber, nový ředitel české Amnesty International
Číst článek
Dlouholetý vnitropolitický komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček popisuje, jak vnímá svobodu z pohledu politiky.
„Když se vrátíme k začátkům po listopadu 1989, kdo z nás tehdy přesně tušil, co svoboda opravdu je? Cestou pokroků a omylů jsme ji pak poznávali. V polovině 90. let, v souvislosti s privatizací a korupcí, se prudké pojetí svobody začalo komplikovat a my viděli, že jedna věc je ideál a druhá realita,“ říká.
„Politici se to snažili spojit. Mezi prezidenty bylo pojetí svobody ve státě velmi rozdílné, což nakonec vyústilo v politickou krizi. V Česku se nám nepodařilo rozvinout politický diskurs, ani tvorbu kompromisu. Dostáváme se někam jinam, než kde bychom měli být,“ domnívá se Nováček.
„Politická svoboda je součástí svobody. V českém politickém prostředí jsme svědky realizace svobody bez odpovědnosti,“ dodává Doležalová.
