Hagia Sofia a Córdoba aneb Kdo bude velkorysejší?
Nebývá zvykem řešit osudy muzeí ve vzdálených zemích. Bývalý chrám a nyní už i bývalé muzeum Hagia Sofia jsou ale viditelnou kapitolou jedné z kulturních válek dneška.
Hagia Sofia byla křesťanským chrámem, duchovním centrem Byzantské říše, než ji po dobytí Konstantinopole v 15. století osmanští dobyvatelé změnili na mešitu. V roce 1934 ji turecký prezident Mustafa Kemal Atatürk zdánlivě definitivně zbavil náboženské funkce a změnil na muzeum. Tak to mohlo zůstat.
Jenže prezident Recep Tayyip Erdogan, politik, který si rád hraje s islamismem i nacionalismem, pochopil, že téma bývalé a pak zas budoucí mešity v sobě nese velký potenciál. Po sérii soudních rozhodnutí, o jejichž výsledku nikdo nepochyboval, se z Hagie Sofie – nebo turecky Ayesofye – stává opět mešita. Vše se odehrávalo ve znamení připomínek porážky Byzance a také reverze dřívější sekularizační politiky, která vykázala islám z veřejného života.
Svět se diví
Rozhodnutí změnit status Hagie Sofie rezonovalo hned na několika kontinentech. Různý stupeň nesouhlasu vyjádřil americký ministr zahraničí, Evropská unie i Řecko, které se ostatně cítí být nástupcem státu, který měl kdysi v Konstantinopoli politické i duchovní centrum.
Šalamounsky k věci přistoupilo Rusko, které na sebe občas také ještě hledí jako na Třetí Řím. Zatímco představitelé ruské pravoslavné církve vyjádřili s reislamizací Hagie Sofie nesouhlas, ruské ministerstvo zahraničí konstatovalo, že jde o vnitřní tureckou záležitost, a vyhnulo se tak sporu, který nepovažovalo za výhodný.
A ono skutečně jde o vnitřní tureckou záležitost, jejíž význam je spíše zástupný, protože Erdogan čelí vnitropolitickým problémům, a střet s imaginárními nepřáteli mu vyhovuje. Jenže jde také o krok, který ukazuje špatný stav vztahů mezi Západem a Východem. Ostatně Hagia Sofia není první bývalý kostel a pozdější mešita a nakonec muzeum, které se v posledních letech v Turecku vracejí do rukou muslimských věřících. Takových případů je jen v Istanbulu několik a jde tedy o trend, jen v případě Hagie Sofie je viditelnější a symbolicky významnější.
Ovšem pro spravedlnost bychom mohli dodat, že na Balkáně i na Iberském poloostrově je zase řada bývalých mešit, které se po vítězství křesťanů změnily na kostely. Například v bulharském Uzundžovu se z turecké mešity stal pravoslavný kostel až v roce 1906. Neméně zajímavý je případ mešity v Córdobě, kterou po vytlačení arabských muslimů změnili na katolickou katedrálu už ve středověku. Když v posledních letech začala jedna muslimská organizace ve Španělsku usilovat o to, aby v místě mohla uspořádat bohoslužbu, neuspěla u světských úřadů, španělských církevních autorit ani ve Vatikánu. A to reconquista skončila v roce 1492.
Jsou i jiné modely
Takhle vypadá situace třeba právě z Istanbulu. Tím není řečeno, že Erdoganův krok není kontroverzní. Bude naopak přinášet stále nové zdroje napětí. Během rekonstrukce budovy ve 30. letech v Hagii Sofii například odkryli vzácné byzantské mozaiky. Jenže v mešitě nemohou být zobrazeni lidé. Pokud se z Hagie Sofie stane regulérní mešita, bude potřeba mozaiky a fresky zase nějak zakrýt. Jde o výmluvný obraz obtíží při sdílení společné minulosti i společných prostorů.
Proměna chrámu Hagia Sofia na mešitu. Mozaiky a fresky budou během modliteb zakryté
Číst článek
Vlastně už i dosavadní status quo – tedy muzeum, v němž zákon zakazoval jakékoli náboženské aktivity – byl tak trochu přiznáním neúspěchu ve snaze smíření. Arménský patriarcha v Istanbulu Sahak II. teď navrhl, aby křesťané a muslimové prostor sdíleli. Řešení to není tak fantastické, jak vypadá. Sám jsem na vlastní oči viděl v Americe budovu, kterou sdíleli křesťané a židé, jedni v pátek večer, druzí v neděli ráno. V Jeruzalémě se ve stejném objektu nachází synagoga i muslimská modlitebna. V Americe i západní Evropě některé kostely nabídly během koronavirové karantény muslimům své prostory, aby mohli dodržet bezpečné rozestupy.
Hagia Sofia byla příležitostí, jak západovýchodní svornost posílit. Erdogan ji promarnil, i když to nebylo z důvodů víry, ale spíše pragmatismu. Co dělat. Zatím můžeme sledovat, jak se bude vyvíjet situace ve zmíněné Córdobě.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Donutí Trump Evropu, aby dospěla? Současná situace je neudržitelná, pro kontinent je to velká šance
Lída Rakušanová
Fiala řeší, jak přemoci Babiše, ale zůstat svůj
Kateřina Perknerová
Důvody a důsledky Trumpova vítězství v amerických prezidentských volbách
Jiří Pehe
Rusko si přálo Harrisovou, dostalo Trumpa
Libor Dvořák