Nejprve ke zdroji informace. A tím je výroční zpráva Pentagonu pro americký Kongres.

V ní se dále říká, že při amerických vojenských operacích ve zmíněných zemích utrpělo zranění jedenadevadesát civilistů (i tady se ovšem zdůrazňuje slůvko minimálně). Zabitých a zraněných bylo nejvíce v Afghánistánu (108 a 75), následují Irák a Sýrie (nejméně 22 a 13).

Nevládní zdroje přitom uvádějí mnohem vyšší počty.

Organizace Airwars sídlí v Londýně a snaží se shromažďovat a co nejsvědomitěji ověřovat údaje o civilních obětech nejen amerických, ale i ruských náletů v Sýrii, Iráku a Libyi. A Airwars tvrdí, že Američané jen za první půlrok minulého roku a jen v Sýrii a Iráku zabili 416 a možná až 1030 civilistů.

Je jistě na pováženou, že zrovna organizace, která si zakládá na co nejpřesnější verifikaci počtu obětí, připustí tak velký rozkmit – nicméně, někdy není možné ověřit následky náletu včas a přímo na místě.

To ostatně platí i pro toho, kdo nálet nařídí – a má pak přirozený zájem na tom, aby prověřil jeho účinnost.

Ale krom toho:

Američané od minulého roku, díky prezidentskému dekretu Donalda Trumpa, už nejsou nuceni sčítat všechny civilisty, kteří při jejich bojových operacích zahynuli. Trump v roce 2019 skoncoval s obamovským pravidlem, že je nutné zveřejnit počty civilistů, které americké drony zabily v rámci separátního protiteroristického programu CIA a mimo oblastí „aktivních válečných zón“.

Ministerstvo obrany tyto mrtvé do své statistiky nezahrnuje.

A CIA o nich mlčí, protože nově o nich mlčet může.

Každoroční hlášení

I proto je pravděpodobné, že počet civilistů, které Američané ve zmíněných zemích loni zabili, je vyšší, než jaký uvádí zpráva Pentagonu pro Kongres. Nemusí to tedy být jen tím, že Pentagon počet usmrcených civilistů „soustavně a silně podhodnocuje“. Což tvrdí například Daphne Eviatarová z Amnesty International. (Eviatarová ovšem současně uznale připouští, že se Pentagon v letošní zprávě Kongresu snažil o větší transparentnost.)

Pentagon zdůrazňuje, že americká armáda se řídí ženevskými konvencemi a velice se snaží co nejvíce omezit počet civilistů, kteří sice nejsou terčem, leč mají tu smůlu, že se v nepravou dobu v blízkosti terče ocitnou. Tady má americká armáda jistě co dohánět – ale výrazně by jí mohli pomoci i nepřátelští bojovníci a teroristé. Ti, kteří si z civilistů, včetně příbuzných, bezohledně vytvářejí lidské štíty.

O zvláštní připomínku si říká fakt, že americké ministerstvo obrany musí povinně každý rok hlásit Kongresu své hořké, zahanbující a odsouzeníhodné neúspěchy, zabité civilisty. Civilisté loni umírali i při ruských náletech v Sýrii. Ale jaktěživ jsem neslyšel nic o tom, že by zprávu podobnou té pentagonské někdy vyhotovilo ruské ministerstvo obrany.

Nebo že by to po něm někdo chtěl.

Autor je zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít