Ukrajincům vadí ruská kultura absolutně. Čas to snad změní
Neustále přibývá ukrajinských umělců, kteří se dožadují totálního odstřižení ruské kultury včetně jejích naprostých špiček minulosti, které jsou samozřejmou součástí světové kultury. Na jedné straně je to reakce zcela pochopitelná, protože pracuje s respektu hodnými argumenty, na straně druhé poněkud křečovitá. Tento odpor se časem jistě podaří zlomit, ale vyžádá si to čas, možná docela dlouhý.
Na letošním canneském filmovém festivalu vzbudil značnou pozornost film Pohled motýla ukrajinského režiséra Maksyma Nakonečného.
A o čem je? Letecká rozvědčice Lilja padne do ruského zajetí, kde je znásilněna. Po návratu domů zjistí, že tento otřesný zážitek nezůstal beze stopy – je těhotná.
Když to zjistí její muž Tocha, sice se nezhroutí, ale zato se přidá k pravicovým extrémistům a v jejich řadách se podílí na pogromu romské vesnice. Tragédie vskutku antického formátu.
Není proto divu, že hlavní tvůrce drsného filmového příběhu Maksym Nakonečnyj má k ruskému světu a ruské kultuře vztah naprosto jednoznačný.
V jednom interview mimo jiné říká: „My jako ukrajinská společnost a já jako ukrajinský umělec máme za to, že je důležité ruskou kulturu bojkotovat, protože ruská totalitní ideologická mašinérie využívá veškeré prvky takzvaného ruského světa k legitimizaci své bazální zloby mířící na všechny strany. Platí to jak o současném kumštu, tak i o tom historickém.“
Plošný bojkot ruské kultury?
Podobného názoru je charkovská podnikatelka Julie Orlovová, která na východě Ukrajiny vybudovala úspěšné nakladatelství Vivat. Její lidé ve své práci ve prospěch ukrajinské knižní kultury pokračují, ovšem po sklepích a bunkrech.
Julie se domnívá, že pro ruské knihy a ruská nakladatelství není na ukrajinském trhu místo. A proč? Odpověď zní hodně pragmaticky, ale je zcela jasná: Každý ruský nakladatel přece platí daně v Rusku a přispívá tak na Putinovu současnou válku.
A ještě jeden názor, jehož autorem je ukrajinský filmový producent Ilja Gladštejn.
Ten po roce 2014 pozorně prozkoumal nejpopulárnější ruskou filmovou a televizní produkci posledních dvaceti let a dospívá k názoru, že mnohá z děl tohoto období jsou nasycena toxickou nostalgií ve vztahu k carské i sovětské minulosti, zpochybňují samu existenci ukrajinského národa, oslavují a trivializují válku, militarizují společnost, opěvují velikost Ruska a zcela v intencích Putinových snah pomáhají vymývat mozky řadových Rusů.
Všechny tři tyto názory jsou jistě legitimní a především v tuto chvíli bez výhrad akceptovatelné. Problém ovšem spočívá v tom, aby s vaničkou nebylo vylito i dítě a aby případný plošný bojkot ruské kultury nepřinesl nakonec více škody než užitku. Podobné signály zaznamenáváme už i u nás.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Radost z olympijských her
Klára Notaro
Bude obnovená pomoc západu Ukrajině účinná?
Libor Dvořák
Ministryni pro vědu, výzkum a inovace Česko potřebuje. Musí mít tah na branku
Apolena Rychlíková
Putin si může mnout ruce nad střety svých odpůrců
Alexandr Mitrofanov