Byl to rutinní novinářský dotaz poté, co se na Hradě střídaly garnitury. Suitu Václava Klause nahradil tým Miloše Zemana a předání klíčů se neslo v téměř láskyplné atmosféře. Tak hladce, tak bezproblémově, až to zavánělo. Nepřihráli si náhodou na odchodnou tučné bonusy? A co víc: novopečený kancléř Vratislav Mynář se  ve funkci představil coby realitní mág, který dokáže desetimilionovou vilu pořídit za polovinu. Zkoumat jeho majetkové poměry proto bylo žurnalistickou povinností.

V říjnu 2014 jsem poslal na Hrad žádost o přehled platů a odměn. Kancelář už jednou takový spor prohrála, informace vysoudil novinář a právník Tomáš Němeček. Během týdne pošlou odpověď, maloval jsem si. Odpověď přišla, avšak zamítavá. Autor informačního zákona Oldřich Kužílek takové jednání označuje za „úřednickou rebelii" (dle mého je přesnější označení zpupnost či arogance, v rebelii lze nalézt cosi romantického, nadto je zpravidla spojována se vzpourou proti vrchnosti).

Nezbylo než se soudit o už jednou vysouzené. Člověk justičních poměrů neznalý by očekával, že u soudu to vezmou smykem. Přiřazený senát si nastuduje dřívější rozsudky, jimiž jsem argumentoval, a ... rozhodne. Jenže soudkyně Helena Veberová to viděla jinak: místo zrychleného jednání po čtyřech měsících nařídila, abych doplnil kontakty a adresy všech úředníků, o jejichž platy žádám. Nejspíš aby se přeptala, zda se zveřejněním souhlasí. To byl červen 2015. Horko těžko jsem požadovaná data posbíral a předložil soudu.

Jenže se pak zase dlouho nic nedělo. Až v březnu 2017 mi přistálo ve schránce předvolání. Za pár dní to začne! Jenomže o týden později dorazilo druhé psaní. Opět s razítkem Městského soudu v Praze. Jednání se bez náhrady ruší. „Žalovaný (rozuměj Hrad) je povinen ve lhůtě dvou týdnů poskytnout žalobci požadované informace," stálo na listu podepsaném Alešem Sabolem, místopředsedou Městského soudu v Praze. Případ převzal od Veberové a na jeho uzavření mu stačil šestiřádkový dopis. A týden na to už jsem mohl listovat tabulkou s platy hradních úředníků. Po prodělané štrapáci bylo o to překvapivější, že žádný skandál neskrývala. Žádné extrémní odměny, žádné padáky na odchodnou. Nic, co by bylo nutné tajit, nic, co by stálo za vynaložené úsilí.

K čemu ten zdlouhavý popis? Tahanice o hradní odměny přinesla hned několik poznání. I citlivé informace lze už v Česku vysoudit. Celkem spolehlivě. Jen to trvá. To je první zjištění. Druhé zní: záleží, na jakého soudce zájemce narazíte. To je ještě důležitější faktor.
Ke kýženým informacím se tak zpravidla doberete v době, kdy už veřejnost nezajímají a dotčené politiky a úředníky nemohou ohrozit.

Že nastřelené teorie platí, si budeme moci v redakci ověřit co nevidět. Před pár dny jsme totiž žádali Hrad o analýzy, na jejichž základě prezident Miloš Zeman udělil Jiřímu Kajínkovi milost. A hradní kancelář je opět tají. Znovu nezbývá než se vydat k soudu.

Pokud budeme mít štěstí na soudce, odpověď očekáváme přibližně za 892 dní. Tedy v době, kdy už Miloš Zeman nemusí být – čistě teoreticky – prezidentem.

Radek Kedroň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít