Jak se daří časopisu Iskusstvo kino po vaší emigraci?
Těžko říct, celý filmový průmysl a filmové časopisy, které do něj patří, jsou ve stavu jakési letargie. Všechno zamrzlo, spí a vlastně neexistuje. Kina se zavírají, nebo nehrají. A tento stav je dlouhodobý.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kina se zavírají nebo nehrají, a tenhle stav je dlouhodobý. Filmový kritik Anton Dolin popisuje stav ruské kinematografie

Iskusstvo kino zatím vychází, i když každé další číslo v menším nákladu. Naplánováno bylo šest čísel za rok. V době války zatím vyšla dvě a ještě další dvě se připravují. Texty píšu a posílám ze zahraničí. Jedno z čísel chceme věnovat animaci. Nedej bůh, aby časopis zanikl.

Existují v Rusku jiné nezávislé filmové časopisy?
V Rusku jsou dva. Naše Iskusstvo kino, to vychází v Moskvě. A petrohraský časopis Seance.

Co se týče našeho časopisu, nikdo ho oficiálně nezakázal. Vychází ovšem nepravidelně. Nemůžeme si sami určit odstup mezi jednotlivými čísly. Teoreticky to může být půl roku i rok, ale neznamená to, že by časopis zanikl.

Oba dva tituly jsou intelektuálně zaměřené a jsou závislé na dotacích. Peníze přicházejí různě z různých stran. Jak Seance, tak i Iskusstvo kino například v poslední době hodně pomáhal Roman Abramovič. Ten je ale teď pod sankcemi, tak asi nebude moc finančně přispívat.

To pouze odhaduji, protože nejsem ve věci plně ponořen. Po odjezdu z Ruska už nejsem zaměstnancem, ale spolupracovníkem našeho časopisu.

Hodně se věnujete tématu propagandy v ruském filmu. Jak velký je to problém?
Grandiózní. I když slovo grandiózní asi není úplně přesné.

Děje se to, že současná ruská kinematografie se staví do pozice obdivovatele a následníka sovětského filmu. Sovětský film je uznáván ve světě i v Rusku. Od začátku ale byl, a to ve spojení se jmény velkých režisérů, jako byli Sergej Michajlovič Ejzenštejn nebo Dziga Vertov, neoddělitelný od sovětské propagandy.

Ano, byli autoři, kteří stáli mimo, třeba Andrej Tarkovskij, ale takových bylo velmi málo.

A další věc: když šlo o propagandu, bylo řečeno, že jde o propagandu. V současnosti to tak není. Propagandu nepovažují za propagandu ani diváci, ani samotní autoři. Nepoznají ji.

Jistě, určitá propaganda byla a je i v amerických hollywoodských filmech, ale to je trošku jiná situace. U nás vede propaganda k tragickým důsledkům, jako je třeba současná válka.

Proto je těžké dívat se na věc jen jako na estetický nebo ideologický element. Je to jakýsi manuál, element vůdce, který určuje pravidla. Sám tomu všemu zcela nerozumím, ale celkově jde o zásadní téma neomezené teritoriálně nebo politicky. Téma velmi zajímavé a důležité. Bylo by dobré pochopit, jak jsme došli do stavu, ve kterém se nyní nacházíme.

Funguje v Rusku cenzura?
Ano, ale ne otevřeně.

Taková cenzura, že by někomu bylo zakázáno dělat film na určité téma, v Rusku oficiálně není. Dochází ale k tomu, že filmy s problematickými scénáři nemůžou najít producenta, nikdo je nechce financovat.

Stát od toho dává ruce pryč a producenti se odvracejí. Tvrdí, že je takové filmy nezajímají. A není se jim možné divit. Takové filmy by se nepromítaly, a když se film nepromítá, nevrátí se vložené peníze.

Autocenzuru nelze oddělit od cenzury státní a skvěle to funguje. V Rusku neexistují žádné cenzurní zákony, žádný zákon nezakazuje udělat film o korupci ve vládě Vladimira Putina. Dalo by se říct: Napiš scénář a natoč to! Ale nikomu není jasné, jak toho dosáhnout. A tak to nikdo nedělá. A ani se o to nepokusí.

A chce někdo v Rusku natočit takový film, nebo převládá ona zmíněna autocenzura?
Jde o to, co je to autocenzura. Je to situace, kdy chce tvůrce natočit skvělý film, ale bojí se, že mu za něj nedají Oscara? Nebo taková, kdy by člověk rád natočil určitý film, ale bojí se, že by jeho dítě mohlo náhle přejet auto?

Pokud nevíš, čeho se bojíš, napíšeš odvážný scénář na smělé téma. Chodíš s ním po všech institucích a důležitých lidech a všude slyšíš: Ne, díky. Do toho nejdu.

Tak ten film neděláš. Je to autocenzura, nebo cenzura? Kdo to zavinil? Kdo to rozhodl? Nevíš.

Převzato z Vltavy

Nejsou jasně napsaná pravidla, tak se bojíš všeho. Žiješ totiž ve státě, kde se člověk může ocitnout ve vězení zástupně za něco zcela jiného. Za facebookový příspěvek, za to, že něco řekneš, prostě za věc, která vůbec nemá vztah k filmu.

Viditelné pronásledování či věznění filmařů za jejich dílo v Rusku jakoby není. Je to ale tak, že obrovská hrozba visí kdykoliv a nad kýmkoliv. Například jeden krásný den, jako se to stalo s Olegem Sencovem, může být filmař obviněn z toho, že je terorista. Tedy obvinění a pronásledování ne za filmy, ale za zcela něco jiného.

Je to složitá hybridní situace. Kdyby existoval cenzurní zákon, všichni bychom věděli, co se nesmí. Bylo by to jakoby normální. Ale takový zákon v Rusku není.

Před karlovarským filmovým festivalem se seběhla kauza s ruským filmem Kapitán Volkonogov uprchl. Ukrajinský velvyslanec žádal jeho vyřazení z programu. Film je o stalinském teroru ve 30. letech minulého století a podpořil ho ruský stát, což je možná trochu překvapivé.
Jestli se na současné Rusko díváte jako na pokračovatele stalinského systému a vidíte, že současné vedení se tak cítí, tak je to opravdu divné. Ale oficiálně to tak není.

Putin mnohokrát vystoupil s tvrzením, že represe jsou absolutní zlo. Dokonce otevíral památník obětem represí. Jak je to možné? Přitom to tak skutečně bylo.

V souvislosti s filmem Kapitán Volkonogov uprchl by ruské ministerstvo řeklo: To je film o naší tragické minulosti. Bylo to už dávno a my musíme tuto minulost odkrývat a mluvit o ní. Proto jsme ho podpořili. Co na to říct.

Ukrajinský velvyslanec říkal, že autoři tohoto filmu točili ruské propagandistické filmy a spoty. Je to pravda?

Ne. Nataša Merkulovová a Alexej Čupov natočili tři filmy a jeden seriál. Vše je dostupné.

První film je primárně proticenzurní. Druhý film má téma transvestitismus a postoj okolí k němu a třetí je o stalinském teroru. Jak by kterýkoliv z těchto filmů mohl nahrávat putinovské propagandě?

A zdali takové filmy mohly v Rusku získat státní podporu? Mohly. Takových případů je víc.

Například Jeden z nejkritičtějších filmu vůči ruskému státu a systému z poslední doby. Leviatan Andreje Zvjaginceva ji získal taky, byl natočen za státní peníze. To je fakt.

Tomáš Pilát Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít