V Paříži proběhl desátý ročník česko-francouzského filmového festivalu. Představil společné projekty
Paříž hostí už desátý ročník česko-slovenského filmového festivalu Czech In. Diváci viděli například snímek Amerika natočený podle nedokončeného románu Franze Kafky nebo film Anna is missing o influencerce Anně a nebezpečí na sociálních sítích. Filmaři na festivalu představili také nové projekty připravované ve spolupráci s francouzskými producenty. Jedním z nich je celovečerní snímek Antonie.
Antonie, Anton a Soňa. Tříčlenná rodina žijící v panelovém sídlišti na severu Čech. Anton je flákač a propadá drogám. Kvůli rodině si najde v práci v supermarketu, ze které ho ale vyhodí. Soňa proto odjíždí na několik měsíců do Francie vydělat peníze tancováním u tyče. Péče o malou dceru zůstává na Antonovi.
Filmaři na česko-francouzském filmovém festivalu Czech-in představili několik připravovaných snímků, mezi nimi například film o Janu Amosovi Komenském
„Ve chvíli, kdy jsem se stala matkou, tak jsem pochopila, že konzervativní role, co má dělat muž jako otec a co má dělat žena jako matka, stále existují velmi pevně ve společnosti. Je těžké je bořit,“ říká Rozálie Kohoutová, která je režisérkou připravovaného snímku Antonie, který na letošním festivalu v Karlových Varech dostal cenu Eurimages.
Na snímku spolupracuje i s francouzskými producenty, kteří potvrzují, že tradiční rozdělení rodinných rolí je i ve Francii stále pevně zakořeněné.
Válečný zpravodaj získal ve Varšavě cenu za Nejlepší dokument. Vypráví o reportérovi Českého rozhlasu
Číst článek
„Ten příběh je úžasný a je platný pro všechny Evropany. Například v Německu, Nizozemsku nebo ve Švédsku jsou v tomto ohledu výrazně napřed před Francií,“ popisuje Joel Farges z francouzské produkční firmy Kolam.
S českými filmaři ho pojí přátelské pouto, Československo totiž bylo první zemí, která ho jako mladého tvůrce pozvala na filmový festival.
V roce 1968, ještě před vpádem vojsk varšavské smlouvy, Československo podepsalo s Francii bilaterální dohodu o filmových koprodukcích. Ta mimo jiné upravuje finanční zapojení filmařů na společných projektech. Po rozpadu Československa se smlouva sice aktualizovala, ale nepřinesla výraznější oživění filmové spolupráce mezi Českem a Francií.
Podle některých tvůrců by pomohl podpis nové česko-francouzské filmové smlouvy.
„To není jen ta ekonomická, ale i kulturní stránka věci. Chybí tu obeznámenost s českou současnou kinematografií,“ říká režisér Václav Kadrnka, který získal kontakty ve Francii i díky dokumentárnímu filmu Československá pohádka o Československé nové vlně.
„Představa francouzského filmového průmyslu je taková, že kdysi se u nás dělaly světové filmy. Je potom velká nostalgie a dneska to tak není. Dnes se ty světové filmy dělají v Rumunsku. Ale to není pravda. I dnes u nás vznikají pozoruhodné, světově proslulé filmy, ale ty se tu nepromítají. Je velmi těžké ve Francii dostat distribuci,“ dodává.
Obnovení úzké spolupráce
Kadrnka s Francouzi spolupracuje i na novém snímku Panna Sofia o Janu Amosovi Komenském, který by chtěl začít točit příští rok. Scénář k tomuto filmu napsala spisovatelka Lenka Horňákova-Civade.
„Zcela upřímně Komenský zůstává slavným neznámým. Jeho duchovní až mystický svět zůstává trochu uzavřený francouzskému karteziánskému přístupu k životu,“ dodává spisovatelka.
Stačí dobrý příběh, dvě postavy, jedna lokace a dá se za to i vyhrát Oscar, říkají ocenění mladí filmaři
Číst článek
Bilaterální smlouvy o filmových koprodukcích s Francii v posledních letech podepsaly i některé unijní země jako třeba Řecko nebo Irsko. V roce 2002 novou filmovou smlouvu s Franci podepsal Izrael. Podle izraelského filmového kritika Ariela Schweitzera tato smlouva znovu nastartovala francouzsko-izraelskou spolupráci, vlila peníze do izraelského filmu a otevřela izraelským tvůrcům dveře na francouzské filmové festivaly.
„Izraelské filmy měly v posledních letech velké zastoupení na festivalu v Cannes. A když máte otevřené dveře tam, tak se vám otevírají i další filmové festivaly a komerční distribuce. Díky tomu se izraelské filmy dostávají do celého světa. Navíc tato koprodukční dohoda s Francií přispěla k vzniku nové generace filmařů,“ vysvětluje Schweitzer.
Podle ředitelky česko-slovenského filmového festivalu Czech In v Paříži Markéty Hodouškové by nová koprodukční smlouva s Francií pomohla českým filmařům ve vlastní tvorbě.
„My jsme známí jako dobrá destinace na produkování filmů exekutivně. Pomáháme u nás zahraničním filmařům, aby u nás dělali krásné filmy. Ale co se týká pomoci našim filmařům vytvářet společné projekty například s Francií, je trošku upozaděno,“ doplňuje Hodoušková.
Podle ní by nová filmová smlouva mezi Francii a Českem mohla obnovit úzkou spolupráci filmařů z dob francouzské a československé nové vlny.
