Hodina matematiky pod širým nebem? Ve Skotsku běžnou metodu propagují i v Brně
Není špatné počasí, jen špatně oblečený člověk, a to platí nejen o běžcích. Například učitelé ve Skotsku chodí s dětmi ven téměř za každého počasí. Nejde ale o výlety do přírody, pod stromy probírají například matematiku nebo chemii. Česko je v tomto ohledu zatím dost zdrženlivé, neplatí ale, že by se školní pozemky využívaly jen k okopávání mrkve.
Fyzika, matematika a chemie v jednom, i tak může vypadat vyučovací hodina skotského školáka. K výuce na čerstvém vzduchu tam vedou už předškolní děti a ani maturanti nesedí celé dny pouze v lavicích. Skotská pedagožka Juliet Robertsonová popisuje, jak může vypadat například hodina fyziky:
„Musí zjistit, kde vlastně takový materiál najít, jak vybrat správné kamínky. Procvičí si balanc, zároveň ale musí myslet i kreativně, protože někdy se to nepovede na poprvé, nebo i napodruhé. Celou dobu řeší nějaký problém a to je učí trpělivosti a odhodlání. A taky se naučí něco z fyziky, například o povrchu a vlastnostech těch materiálů,“ říká Juliet Robertsonová.
Hodina matematiky pod širým nebem je pro skotské školáky přirozená součást výuky. Jak je to u nás, zjišťovala redaktorka Tereza Kadrnožková
Důraz kladou vyučující i na propojení jednotlivých předmětů. Stavěním a hledáním kamínků se tak vzdělávají nejen ve fyzice, ale třeba i v biologii nebo zeměpisu. A ani takové teoretické poznatky z matematiky se nemusí děti nutně učit nazpaměť.
„Učitel si samozřejmě zkontroluje, že všichni rozumí tomu, co to úhel je. To může být jediná teoretická část. Ale potom můžou jít děti ven a tam hledají různé úhly přímo v přírodě. Například dostanou úkol, že mají najít pravý úhel, a to ne na papíře, ale venku,“ vysvětluje skotská učitelka.
Podobným směrem jde i ekocentrum Lipka
Venkovní výuku ale propaguje i ekologické středisko Lipka z Brna. Jejich programy ukazují dětem například faunu a flóru v okolí jejich bydliště. Podle jedné z vedoucích programů Kateřiny Gorčíkové mají názorné ukázky u dětí mnohem větší úspěch.
„Máme zkušenost s tím, že třeba když žáci loví v jezírku, tak zapomenou úplně na to, že je zima a že voda je studená, protože je zajímá, co tam žije, jaké živočichy kdo ulovil a jak jsou velcí. V tu chvíli i často zapomenou na to, že mají deštník a přijdou úplně mokří a je jim to jedno, protože jsou nadšení z toho množství odlovených živočichů,“ přibližuje Kateřina Gorčíková.
Námitkou učitelů nebo rodičů může být právě vrtkavé počasí. Podle Gorčíkové jsou ale děti i jejich rodiče dopředu upozorněni, že do lesa patří pevné boty a na podzim i teplejší bunda. A přizpůsobena je i samotná výuka.
„Není to program, ve kterém bychom hodinu půl diskutovali a seděli v kroužku, ale snažíme se, aby byli aktivní, aby se žáci hodně hýbali, aby tam často docházelo ke změnám různých aktivit a aby byli prostě v pohybu, aby neseděli na jednom místě.“
Děti už odmalička vede k pobytu v přírodě i Dana Grycová, která je učitelkou v mateřské škole.
„Pohyb venku následně znamená, že ty děti třeba nezůstanou úplně v pořádku čisté, takže i s tím musíme být trošičku diplomatičtí a vést i veřejnost k tomu, že je to dobré pro děti a že je to rozvíjí, že vlastně pohyb po chodníku děti ochuzuje a nedává jim nic, co by je rozvíjelo,“ dodává Dana Grycová.
