Noclehárny pro lidi bez přístřeší nenechají nikoho za dveřmi
Honička za teplem. Tak vypadá den bezdomovce za mrazivého dne. Alespoň trochu pro sebe si ho chtějí vzít z obchodních domů, nádraží nebo chodeb domů. Vítáni jsou ale jen v noclehárnách pro lidi bez přístřeší.
Když se voda mění v led, není radno spát na ulici. Na vlastní kůži to poznala i Dana z Ostravy. V zimě o holi bloudí ulicemi, hledá domov a trochu tepla po noclehárnách nebo v nákupních centrech. Tu letošní by kvůli chatrnému zdraví venku nevydržela, přespává proto v jedné z nocleháren ostravské Armády spásy.
„Tak já se jmenuji Dana, na ulici jsem dva roky a nějaký ten měsíc. Dostala jsem se na ulici z finanční tísně.“
Když Dana začne vyprávět, nedá se téměř zastavit. Zatímco mluví, pozoruji její vrásčitou tvář. Odhaduji, kolik drobná žena s hůlkou v ruce, může mít let.
„Mám 51.“
Vzápětí mě překvapí. Život na ulici se jí vepsal do tváře i podepsal na zdraví.
„Jsem nemocná na nohy, jsem bez rodičů, bez sourozenců. Nemám u koho být. Zima je pro mě osobně těžká.“
Za mrazivých dnů se její život mění na neustálé přesuny za teplem.
„Musíte si sehnat na nocleh. Takže nezbývá než jít na noviny, šrot, do sběrny. Horší je to v noci. Když se nedostanete sem, zůstanete venku.“
To vypráví o svých těžkostech bezdomovkyně Dana. Nocleh v zařízeních Armády spásy a ostravské charity od začátku ledna denně vyhledává celkem od 130 do 180 lidí. Přespávají v běžných nebo speciálních zimních noclehárnách či na židlích.
„Oficiálně je kapacita 60. Když přijdou, tak 70 až 80 lidí. Nenecháme lidi venku, nebojte,“ říká Henk van Hattem z ostravské Armády spásy. Letošní zima zatím podle něj není pro bezdomovce tak krutá jako ta loňská.
Obě neziskovky jsou ale připravené i na daleko větší nápor lidí bez přístřeší. Před nikým dveře nezavřou.
