Olympijská vítězka Dana Zátopková ráda vzpomíná na Ludvíka Daňka a chválí práci Jana Železného
Výbornou atletiku nabídl v týdnu Memoriál Ludvíka Daňka na turnovském stadionu. Ten byl také místem setkání legend. Tou největší byla bezesporu Dana Zátopková. Olympijskou vítězku z roku 1952 těší dnes především vzestup disciplíny, které se ona věnovala - hodu oštěpem.
„Zrovna třeba hod oštěpem se úžasně rozvinul díky Honzovi Železnému, který se výborně uplatnil jako trenér. Mám z toho radost, že disciplína, která u nás byla opravdu až někde na konci a nebyla skoro někdy vidět, se stala vedoucí disciplínou v našem mančaftu,“ zavzpomínala čtyřiadevadesátiletá Dana Zátopková.
Na Jana Železného, trojnásobného olympijského vítěze a mistra světa, nedá dopustit. Jeho práce si opravdu cení. „Jistě, protože dělá trenéřinu. To není nijak lehké zaměstnání, protože najít člověka, který to chce dělat, a který by to dělal tak dobře, až z něho něco je, tak je to pěkné.“
Na turnovském mítinku se ovšem vzpomínalo také na muže, jehož jméno memoriál nese - diskaře Ludvíka Daňka. Ten si z her pod pěti kruhy přivezl kompletní sbírku medailí.
„Měla jsem to štěstí, že jsem dělala trenéra vrhačů právě v době, kdy měl nejlepší formu. To znamená, že jsem zastihla všechny jeho medaile, které získal pro atletiku. Bylo to bezvadné. Ludva byl hvězda našeho vrhačského mančaftu, vůbec v té době jsme měli docela dobré vrhače.“
Ludvík Daněk byl kvůli své urostlé postavě také ochráncem. V jeho přítomnosti si někdo na atletky jen těžko něco dovolil. S malou výjimkou. Třeba v jednom ze sklepů na Slovácku.
Šílím, jak holky dnes běhají skoro nahaté, říká Zátopková a vzpomíná, jak oštěpem trefila Inda
Číst článek
„Začal tam k nám dolézat jeden borec a obtěžovat jednu naši závodnici. Ludva seděl za stolem, a když seděl a opíral se lokty o stůl, tak nebylo vidět, jak je velký. Borec tam furt otravoval a ona nechtěla jít tancovat.“
Čtrnáctinásobný mistr republiky dlouho prý zůstával v klidu. Snažil se neodbytného mladíka vyzvat slovně k ústupu.
„Víte co? Vraťte se do šenku a dejte pokoj. Borec tam zůstal. Ludva se z ničeho nic naštval, vstal, začal se rovnat a naráz byl hrozně veliký. Borec si toho nijak nevšímal, Ludva obešel stůl a říkal kluci otevřete vedlejší dveře a než se borec nadál, tak ho zezadu vzal za gatě a za límec a prostě ho zvedl jako pírko a lehce ho odhodil do šenku.“ I takový byl Ludvík Daněk pohledem legendární oštěpařky Dany Zátopkové.
