Duševní zdraví fotbalistů jako tabu. Česko je v péči o hráče pozadu, říká zakladatelka projektu Čistá hlava

Deprese, úzkosti nebo finanční problémy, do kterých se mohou fotbalisté dostat po konci kariéry. To jsou témata, o kterých se v Česku stále nemluví dostatečně, přestože tuzemské fotbalové prostředí pamatuje nedávné sebevraždy vrcholných fotbalistů. I z toho důvodu existuje projekt České asociace fotbalových hráčů jménem Čistá hlava, jehož posláním je mezi českými profesionály šířit důležitý vzkaz: říct si o pomoc neznamená slabost.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Německý brankář Robert Enke byl zřejmě nejznámějším fotbalovým hráčem, který si kvůli psychickým problémům vzal vlastní život

Německý brankář Robert Enke byl zřejmě nejznámějším fotbalovým hráčem, který si kvůli psychickým problémům vzal vlastní život | Foto: Peter Steffen | Zdroj: Profimedia

Rok 2017 otřásl českým fotbalovým prostorem. Bývalí hráči Viktorie Plzeň František Rajtoral a David Bystroň spáchali sebevraždu.

Coming out v bulváru, šikana a sebevražda. Tragický příběh prvního otevřeně homosexuálního fotbalisty

Číst článek

Psychické zdraví fotbalistů do té doby prakticky nebylo tématem, ačkoliv západní země si tyto problémy začaly uvědomovat mnohem dříve. Jedním z důležitých momentů, který toto tabu mezinárodně porušil, byla sebevražda německého reprezentačního gólmana Roberta Enkeho z roku 2009.

Jak říká místopředsedkyně České asociace fotbalových hráčů (ČAFH) Markéta Vochoska Haindlová, v tuzemsku se situace od onoho osudného roku 2017 sice zlepšila, ale zdaleka ne tak, jak by bylo potřeba.

„Oproti zahraničí se u nás o tomto tématu skoro nemluví, jsme výrazně pozadu. Stejně tak, jako se staráte o fyzické zdraví, cvičíte a správně se stravujete, je důležité starat se i o to psychické,“ říká Haindlová.

„Ostatní vyspělé fotbalové země si uvědomují, jaká rizika jsou s rolí vrcholového sportovce spojená, a duševnímu zdraví fotbalistů se aktivně věnují,“ doplňuje.

Stačí jen telefonát

Pocity úzkosti, stres z enormního tlaku, deprese z poklesu formy či dlouhodobého zranění, strach z konce kariéry či závislost na alkoholu nebo gamblingu – s tím vším se může profesionální fotbalista během kariéry potkat.

Česká asociace fotbalových hráčů pod vedením Haindlové zahájila v roce 2019 projekt s názvem Čistá hlava. Ten nyní po čtyřech letech zažívá určitý restart, v plánu jsou nové televizní spoty, akce a přednášky, které mají za cíl, aby tato témata rezonovala mezi českými kluby a hráči stále ve větší míře.

„Přemýšleli jsme nad tím, co můžeme udělat, abychom takovýmto událostem předcházeli, nebo je alespoň minimalizovali. I kdybychom zachránili jeden život, má to smysl,“ říká jedna ze zakladatelek projektu.

Čistá hlava je založena na jednoduchém principu, na svých webových stránkách poskytuje číslo na bezplatnou telefonní linku, která je dostupná 24 hodin denně. Přes ni se může sportovec, jeho rodič, přítelkyně či přítel spojit s odborníkem, na kterého se mohou obrátit s jakýmkoliv problémem. Odborník na telefonu celou situaci vyhodnotí a případně s hráči domluví i osobní setkání.

„V průměru registrujeme kolem pěti telefonátů měsíčně a troufnu si říct, že jednou měsíčně se skrze nás hráč obrátí osobně na doktora. Když zároveň zvenku vidíme, že si nějaký fotbalový hráč prochází nějakým složitějším obdobím, končí mu kariéra nebo má problémy s klubem, svou pomoc sami nabízíme,“ popisuje Haindlová. 

Jakmile se komunikace s hráčem přesune z „helpline“ do osobní roviny, na scénu většinou vstupuje psychiatr Dušan Randák. Specialista na adiktologii se v rámci programu Čistá hlava účastní i schůzí valných hromad hráčské asociace, kde fotbalistům vysvětluje, že požádat o profesionální pomoc není nic, za co by se sportovec měl stydět. Na vyžádání klubů také jezdí dělat s hráči speciální semináře nebo se účastní tréninkového kempu pro fotbalisty bez smluv, který asociace každé léto pořádá.

„Naše zkušenost je taková, že ve chvíli, kdy mě hráči na těchto akcích osobně potkají, je větší šance, že se na mě určité procento z nich v budoucnosti obrátí. Mluvím k nim o syndromu vyhoření, úzkostech, depresích a užívání návykových látek na příkladu různých kazuistik ze sportovního prostředí,“ vysvětluje Randák. 

Proč fotbalisté?

Podle Randáka je nejčastějším zdrojem problémů českých i světových fotbalistů gambling, ke kterému sklouzne přes 12 procent hráčů.

Nejzásadnějším momentem fotbalového života se v tomto ohledu zdá být konec kariéry. Zatímco například problém s nadměrným užíváním alkoholu má kolem devíti procent aktivních fotbalistů, poté, co ukončí kariéru, se s ním potýká rovnou čtvrtina z nich.

Muži mají problém říct si o pomoc všude po světě, říká psycholog o postojích Čechů k duševnímu zdraví

Číst článek

Nejen že s koncem kariéry přijdou hráči o nutnost dodržovat kvůli výkonnosti zdravý režim, v mžiku zároveň ztratí i takřka třicet let daný životní stereotyp a vstoupí do života bez jasně daných struktur. V tuto dobu se jich i více než třetina rozvádí.

Je tento problém ale opravdu tak výjimečný u fotbalistů? Proč právě oni podle studie mezinárodní hráčské asociace FIFPro trpí oproti širší veřejností častěji psychickými poruchami? Pro srovnání, deprese a úzkosti se podle výzkumu vyskytují u 35 procent bývalých hráčů, zatímco v celkové populaci je to kolem 15 procent.

„U vrcholových fotbalistů je to podobné jako u vrcholových manažerů nebo celebrit z kulturního průmyslu. Je tam obrovský tlak na výkon a zároveň obrovský tlak na sebeprezentaci,“ vysvětluje Randák.

„Ve fotbale je nejvíce peněz a ve společnosti do jisté míry funguje i nějaké kastování, kvůli kterému si hráči říkají: ‚Možná bych měl chodit takto oblečený, možná bych měl jezdit v takovém autě, nemám mít právo si nějak stěžovat nebo poplakávat‘,“ naráží psychiatr na to, jak na hráče působí mediální i společenské tlaky.

Český unikát: OSVČ

Podle Haindlové je vysoce pravděpodobné, že deprese se u nás vyskytují u více než zmíněných 35 procent bývalých fotbalistů.

„Jsme jedna z posledních zemí na světě, která nemá zaměstnanecký poměr s hráči. To znamená, že hráč, který skončí s kariérou, nemá žádné sociální jistoty, protože je OSVČ. Fotbalisté, kteří udělali úspěšnou kariéru v zahraničí, si mohou vybrat, zda si takzvaný fotbalový důchod vyberou jednorázově nebo bude vyplácen měsíčně. U nás skutečně nemají nic, začínají prakticky od nuly,“ popisuje Haindlová, která se také specializuje na sportovní právo.

V tu chvíli čeká hráče často tvrdý dopad na zem. Mají rodiny, hypotéky, leasingy, jsou zvyklí na určitý styl života a ne všichni si během kariéry dokážou našetřit na nový začátek.

Fotbalista Hloušek má dluhy přes 20 milionů a je v insolvenci. Peníze mu půjčili hráči, neplatil také daně

Číst článek

Česko je v tomto ohledu opravdu unikátní, v evropském prostředí pracují profesionální hráči na živnost už pouze v Rumunsku a Slovinsku. Fakt, že nejsou zaměstnanci, do jisté míry paralyzuje přístup klubů k péči o jejich duševní zdraví.

Systém v současnosti klade velký apel na individuální finanční gramotnost hráčů a jeho změna by logicky byla významným krokem pro to, aby nebyli po kariéře vystaveni rizikům, na které se vážou psychické problémy. Pro to by ale byly zřejmě nutné legislativní úpravy v zákoníku práce, které momentálně na pořadu dne nejsou.

Změna k lepšímu je tak do té doby především individuálně na bedrech klubů, hráčské asociaci anebo na bývalých hráčích, kteří se o detabuizaci tématu aktivně snaží. Některé prvoligové realizační týmy už zavedly roli terapeutů jako normu, některé se ale péči o hlavu fotbalistů stále vyhýbají obloukem.

„Cítím, že to pomyslné kormidlo se začíná otáčet. Ne třeba v samotných sportech, ale u lidí, kteří do sportu mohou promluvit,“ říká psychiatr Randák a věří, že právě restart projektu Čistá hlava přichází i vzhledem k těžké ekonomické situaci v zemi v tu pravou chvíli.

Bartoloměj Černík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme