Najít balanc mezi životem na hraně a nudou. Útrapy na Dakaru mi dodávají klid, přiznává Podmol
Mistr světa ve freestyle motokrosu Libor Podmol se z Dakaru vrátil se šrámem nad okem, potlučeným tělem, vyřízenýma rukama a bez druhého rychlostního stupně. „To je možná i důvod, proč se lidi vrací na Dakar – to, jak trpíš, ti dodává klid,“ přemýšlí nad tím, co mu tento extrémní závod přináší. Kde bere sílu na to pokračovat v závodu?
Jakou kategorii jsi letos na Dakaru jel?
Jel jsem kategorii, která se jmenuje Original by Motul a je bez asistence. To znamená, že nám po dobu závodu nepomáhá žádný tým. K dispozici máme dvě tašky a krabici s nářadím, kdyby bylo třeba motorku opravit.
Příprava na Dakar je hodně náročná, navíc je třeba najít sílu na normální život, na to být otcem a manželem, popisuje Podmol
Tašky, krabici a stany, ve kterých spíme, si každé ráno sbalíme na hromádku a organizátor nám vybavení naloží a přesune na další stanoviště. Důležitým faktorem této kategorie je, že jezdci a organizátoři si mohou pomáhat.
Co se ti letos stalo?
Bylo to všechno jedno velké dobrodružství. Chtěl jsem jet opatrně, ale i tak jsem dostal první den kamenem do ruky a myslel si, že ji mám zlomenou. Naštěstí to bylo jen nateklé a krvavé. Třetí den, když už jsem chtěl jet agresivněji, jsme jeli po kamenité části závodu.
Dakar totiž nejsou jen písečné duny, jak jsem si i já původně myslel. Dráha se z 80 procent jede po kamenitých cestách nebo po lávovém poli. V jedné části s ostrými kameny mě jeden z nich nakopnul tak, že jsem spadl na bok na zem a naneštěstí mi jeden kámen roztrhl obočí. Byl jsem otřesený, brýle plné krve, nevěděl jsem, co se děje a bál jsem se, že mám rozraženou lebku.
Macík vyhrál s kamionem Rallye Dakar. Prokop vylepšil mezi automobily 5. místem české maximum
Číst článek
Funguje v takovém případě solidarita mezi závodníky? Zastavil někdo, aby ti pomohl?
Je to i přikázané, kdykoliv vidíš někoho na zemi, musíš k němu dojet, zeptat se, co se děje a případně zavolat na pomoc vrtulník. Takže si s ostatními závodníky navzájem pomáháme, jsou etapy, kde nikoho kromě dalších závodníků nepotkáme.
Když zastavili závodníci, aby mi pomohli a já viděl jejich zděšený výraz, tak jsem si říkal, že to je vážné. Zeptal jsem se jich, jestli nemají nějakou náplast, že si to zalepím a pojedu dál, a oni mi říkali, že takhle za dvacet minut vykrvácím. Nenechali mě jet dál, zavolali mi vrtulník s pomocí. Organizátoři mě začali ošetřovat, ale já jsem byl pořád v závodním módu a popoháněl je, abych mohl jet dál. Nedali mi žádné prášky na bolest, protože pak bych už jet nemohl a pokračování mi nedoporučili, ale respektovali moje rozhodnutí. Nakonec jsem tam měl pauzu asi hodinu a pak jsem pokračoval.
‚Už jsem zpět v práci.‘ Motocyklový jezdec Podmol se po zranění a operaci vrací k závodění
Číst článek
Věříš v Boha?
Věřím v Boha nebo nějakou sílu, vesmír, úplně bych to nespecifikoval na nějakou víru. Věřím, že něco na nás dohlíží a má nad námi sílu. Myslím si, že náš život má smysl a není to jen plivnutí do prázdna.
Pomáhá ti při závodění na Dakaru, že umíš triky na motorce?
Asi ano, třeba ježdění bez držení řídítek. Únava je v tomhle závodě obrovská, po pádu a zranění jsem spal třeba tři čtyři hodiny denně, deset hodin jsem byl na motorce a třeba pět hodin ji opravoval. Poslední etapy jsem motorku držel spíš jednou rukou než oběma. Díky freestyle motokrosu jsem si taky udělal jméno, což mi otevírá místa a srdce, do kterých bych se běžně nedostal.
Proč se vlastně do takových závodů pouštíš? Co z toho budou mít ostatní?
I když se to může zdát zvláštní, motivací jsou pro mě moje děti. Chci jim ukázat, že se věci nevzdávají, že má člověk jít za svými sny a tím třeba motivuji i ostatní.
Co se o sobě Podmol dozvěděl v letošním Dakaru? Poslechněte si celý rozhovor výše.
