Svoje sporty bychom si nevyměnili, říkají dva nejlepší hendikepovaní sportovci Česka
Ani ne před týdnem se umístili na prvních dvou příčkách v anketě o nejlepšího handicapovaného sportovce roku 2016. Vítěz, plavec Arnošt Petráček, a druhý v pořadí lukostřelec David Drahonínský dostali možnost zeptat se svého kolegy na jednu otázku dle libosti. V závěru se ale shodli na tom, že své sportovní disciplíny by nevyměnili.
Oba patří ve svých disciplínách k úspěšným, což se potvrdilo také v anketě Nejlepší handicapovaný sportovec roku 2016. Co by je ale zajímalo o druhém, když by se jej mohl zeptat na jednu otázku?
Olympijský vítěz z Ria de Janeira, plavec Arnošt Petráček, byl vyhlášen nejlepším handicapovaným sportovcem roku. Lukostřelce a druhého v pořadí ankety Davida Drahonínského se tázal především na trénink.
AP: Jak probíhá tvá příprava a kolik času strávíš v hale?
DD: Lukostřelecká sezona je rozdělena do dvou částí. Jedna je zimní, kdy probíhá trénink v hale. Střílím na terč ve vzdálenosti osmnácti metrů. Letní přípravu trénuji venku, kde je terč na vzdálenost padesát metrů. Lukostřelba samozřejmě není jen o střílení z luku, které je sedmkrát týdně, ale také o posilovně. Kromě toho chodím plavat do bazénu a důležitý je také relax a odpočinek.
Oproti Petráčkovi čtyřiatřicetiletý lukostřelec Drahonínský svůj dotaz poněkud odlehčil.
DD: Rád bych měl dva dotazy. Jaké je vyhrát anketu o nejlepšího českého hendikepovaného sportovce a naučil tě judista Lukáš Krpálek nějaké chvaty, abys dokázal soupeře v zákulisí zpacifikovat?
AP: K první otázce. Je to moje premiéra, protože dosud jsem se vždy umisťoval pod stupni vítězů. Jsem moc rád, že se mi podařilo vystřelit až na nejvyšší příčku. Samozřejmě je to odměna také pro moje rodiče, trenéry a přátele. K druhému dotazu. Zatím jsme neměli čas ani prostor, aby mě něco naučil. Ještě se chci s Lukášem potkat na delší dobu a popovídat si s ním o sportovních zážitcích nejen z Ria, ale třeba i nabrat zkušenosti a při té příležitosti se nějaký cvik z juda naučit.
V závěru se oba sportovci shodli na tom, že navzájem by své sporty nevyměnili. Zatímco Petráček říkal, že voda by mu chyběla, Drahonínský s ní problém neměl. „Jenže kdyby mě viděli v televizi Greenpeace, tak by mě po plavání tahali zpátky do vody, protože bych vypadal jako velryba, která brzo uhyne,“ odlehčil situaci rodák z Kaplic.
