„Malé modulární reaktory jsou definovány výkonem, který je menší než 300 megawatt, tedy třetina temelínského reaktoru,“ vysvětluje vedoucí projektu Marek Ruščák s tím, že ty nejmenší se vejdou i do větší zasedací místnosti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor

Výhodou modulárních reaktorů jsou zejména nižší náklady na zajištění bezpečnosti a jednodušší výstavba. Mohou být také využity například pro dodávky teplé vody. První malý reaktor 3. generace má být spuštěn v roce 2026 ve Spojených státech.

Podobný by v Česku mohl být podle Ruščáka spuštěn tak za 20 let, nejdříve je ale třeba technologii ověřit a přenést do Evropy. Znamená to tedy, že nový blok v Dukovanech bude zřejmě postaven dříve.

„Vývoj našeho reaktoru je ve fázi finalizace základního designu. Ještě se musí udělat obrovské množství nejen výzkumných aktivit. My vyvíjíme reaktor 4. generace, která má přijít až po tom americkém. V tom jsme jako Česká republika velmi napřed, ale je to běh na dlouhou trať,“ uvádí.

Co s odpadem?

Výhodou modulárních reaktorů oproti těm velkým jaderným je to, že by bylo možné jich vyrábět několik naráz a standardizovaně. „Velká jaderná elektrárna je unikátní zařízení, kdežto malé modulární reaktory můžete vyrábět jako Baťa cvičky,“ uvedl Ruščák.

Převzato z Plusu

Stále ale zůstává otázka, co s jaderným odpadem. „Za posledních 20 let se vývoj posunul. Dnes jsme schopni palivo přepracovat, snížit jeho objem i aktivitu. A to u jaderných elektráren obecně – není velký rozdíl mezi velkým a malým reaktorem,“ podotýká Ruščák.

Zároveň připouští, že relativně malé množství odpadu, které ani s novými technologiemi nelze dále využít, je nejefektivnější uložit pod zem. Příkladem je Finsko s fungujícím hlubinným úložištěm.

Michael Erhart, Michael Rozsypal Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít