Jak rostl zub, jak se hojila zlomenina. Vědci z Brna přidali k 3D modelům čtvrtý rozměr - čas
Až dosud nebylo možné zpětně zjistit, jak rostl konkrétní zub, anebo v jakých fázích se hojila zlomenina. Vědci z Masarykovy univerzity vyvinuli novou zobrazovací metodu, která to dokáže ukázat. Teď ji zveřejnili v prestižním časopise Science Advances a na jejím základě už provedli první výzkumy na myších.
Marcos González López z ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity ukazuje sklíčko se vzorky myších zubů. Na monitoru mikroskopu je poté vidět hodně zvětšený obrázek myší stoličky.
„Uděláme hodně obrázků a pak je dáme všechny dohromady,“ dodává López.
Konfokální mikroskop zachytí zub z různých úhlů a vytvoří jeho trojrozměrný, statický obraz. Z toho ale až doteď nebylo možné vyčíst, jak zub rostl.
Vědci z Masarykovy univerzity přišli na to, jak vytvořit čtyřrozměrný obraz. Čtvrtý rozměr je tady čas, vysvětluje vedoucí výzkumu Jan Křivánek.
Nová technika
„Tato technika spočívá v tom, že těm zvířatům v přesně stanovených intervalech podáváme fluorescenční látky. Ty udělají v místě, ve kterém se zrovna vyvíjí, linku, barevnou čárku. Podle toho dokážeme přesně zjistit, kdy se místo vyvinulo,“ vysvětluje Křivánek.
Jednotlivé vrstvy vidíme ve dvojicích. Vždy je vedle zelené vrstvy červená, poté zase zelená vrstva a takto se to střídá. Tohle jsou přírůstky dentinu, zuboviny, což je ta část zubu, která vás bolí, když jdete k zubaři a máte tam zubní kaz, dodává Křivánek.
Tento postup je světovou novinkou. Marcos González Lopéz ho ale už použil ve svém výzkumu, ve kterém se zaměřil na dvě skupiny mladých, teprve dorůstajících myší.
Vědci oživili hlístice zamrzlé v permafrostu. 46 000 let byly ve stavu pozastaveného žití
Číst článek
„Chtěli jsme vidět, jak odlišná strava ovlivňuje vývoj kořene,“ vysvětluje Lopéz.
A vliv typu stravy se potvrdil. Rozdíl není okem patrný, mikroskopem ale ano. „Když mají myši jídlo tvrdé, poté mají delší kořen a jsou trochu tlustší. Pokud ale dostávají měkké jídlo, je kořen kratší,“ dodává Lopéz.
Podle výzkumníků to má své evoluční zdůvodnění. „Když dostávají jídlo tvrdé, to způsobuje větší tlak, a proto myši potřebují být silnější,“ říká Lopéz.
Myší stoličky jsou podle Jana Křivánka podobné lidským zubům. Naskýtá se tak otázka, jestli podobný princip platí i u lidí.
A co lidé?
„Já bych byl u tohoto opatrný a netroufám si říci, jestli to tak u lidí je, nebo není. Nicméně, dokážu si představit, že jdou takové věci ověřit. A to třeba v závislosti na tom, jak dlouho je dítě kojeno, nebo kdy přejde na tvrdou, pevnou stravu,“ říká Křivánek.
Toto je ale jen jeden z výzkumů, ve kterém vědci z Masarykovy univerzity využívají novou zobrazovací metodu. Ta má podle Jana Křivánka mnohem širší potenciál. Fluorescenční látky se totiž ukládají do všech tvrdých tkání.
Rodící se hvězda jako dárek k prvnímu výročí. NASA zveřejnila nový snímek z Webbova teleskopu
Číst článek
„Hlavní princip tkví v tom, že my zpětně dokážeme sledovat třeba průběh hojení, nebo léčení určitých defektů. Tahle technika otevírá cesty, abychom dokázali kvantifikovat obnovu tkání, jejich regeneraci, reparaci, takže vlastně i sledování účinnosti jejich přístupů v regenerativní medicíně,“ doplňuje Křivánek.
Zkoumání tkání touto metodou ale vyžaduje jejich vyjmutí z těla, očištění a prosvětlení pod mikroskopem.
Na zvířatech to možné je. Výzkumníci ale upozorňují, že u lidí by byl takový postup za hranicí vědecké etiky.
