Od krizové intervence po střelbě ke skupinové terapii. ‚Trauma není duševní nemoc,‘ upozorňuje psycholog
Budova Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze na Palachově náměstí je až do odvolání zavřená, výuka je zrušená. Zkoušky budou probíhat na dobrovolné bázi. To, jak v tuto chvíli funguje krizová intervence a jak se širší veřejnost vyrovnává s tragickými událostmi na sklonku loňského roku, popisoval pro Český rozhlas Dvojka psycholog ministerstva vnitra, zástupce ČR ve Stálém výboru pro psychologii krizí, katastrof a traumatu Štěpán Vymětal.
Od krizové intervence a první psychické pomoci, kterou v prvopočátku poskytoval zejména záchranný integrovaný systém, se nyní plynule přechází do fáze skupinového ošetření traumatu.
„Už běží první terapie metodami, které jsou právě pro tyto situace stavěny, aby se co nejrychleji snížila zátěž a trauma dál nepracovalo. Jsou to metody akutní krizové intervence, možnosti telefonické podpory, krizové linky a linky důvěry. Je to ale i přímá práce s terapeuty zaměřenými na trauma a práce skupin,“ popisuje síť pomoci psycholog Štěpán Vymětal.
„Některé skupiny čítají až 100 osob, jsou organizovány online i osobně, jsou bezplatné a vedou k významnému poklesu zátěže u lidí, kteří pociťují zvýšený stres. Na podpoře lidí zasažených neštěstím se ale podílí i psychosociální tým samotné fakulty.“
„Zřízeno bylo i online asistenční centrum pomoci pod hlavičkou Národního ústavu duševního zdraví. Ověřené zdroje pro možnosti podpory, kontakty a napojení na jednotlivé ošetřující skupiny by měli lidé hledat právě tady,“ doplnil.
Trauma jako zranění
Kdy vyhledat odbornou pomoc je samozřejmě velmi individuální. Velké množství lidí zvládne zátěž samo s podporou svého sociálního prostředí, rodiny, blízkých a přátel. Problém podle Vymětala je, že sami na sobě to někdy poznat nemusíme.
Psycholog: Úzkost můžou mít i ti, co zprávy o střelbě jen sledují. Počet obětí útoku je vždy větší, než se zdá
Číst článek
„Můžeme si ale všimnout, že je něco v nepořádku s naším blízkým nebo kamarádem. A i v situacích, kdy si nejsme jistí, je možné zavolat na linku důvěry a poradit se, kam se dál obrátit. Ošetření by jistě zasluhovalo všech 700 lidí, kteří byli v době útoku v budově.“
Podle psychologa je nutné si uvědomit, že všechny příznaky, které lidé nyní prožívají, jsou naprosto zákonité. „Jsou to normální reakce na extrémní zátěž, kterou lidé prožívají. Trauma z té události není duševní choroba, je to zranění. A to je potřeba vyčistit a léčit. Někdy se zahojí samo, někdy se ale hojí delší dobu s odbornou podporou,“ vysvětluje.
Tragédie i výzva
Z postakutní fáze pomoci, která běží nyní, se časem podle Vymětala přejde ke střednědobé a dlouhodobé fázi psychosociální podpory, jejíž koordinování bude v gesci univerzity.
„Máme mnoho zkušeností z podobných neštěstí ze zahraničí, takže víme, že koordinace a asistence trvá zpravidla déle než jeden rok. Pokud se na to ale podíváme celospolečensky, mohou všechna tato neštěstí přinést i určité pozitivní změny. V tomto ohledu bych zvažoval třeba model akademického centra odolnosti.“
Policie už řeší schvalování střelby na internetu rychle. Upozorněte na to blízké, pokud to dělají, radí expert
Číst článek
„Něco analogického používají Izraelci, kteří se ve svých centrech odolnosti zaměřují nejenom na samotnou událost a podporu lidí při zotavování se z tragické události, ale také se soustředí na připravenost do budoucna,“ dodal.
Druhá rovina je pak podle Vymětala v tom, že všechna neštěstí nám přinášejí výzvu ke zlepšení vztahů mezi lidmi, ke zlepšení soudržnosti a komunitní spolupráce. „Může to být třeba výzva pro naše školství. A když horizont ještě trochu rozšíříme, tak další rovinou může být výzva pro zlepšení podpory duševního zdraví v populaci obecně,“ uzavírá Štěpán Vymětal.
Celý rozhovor si můžete poslechnout v úvodu článku.
