Uherskohradišťská nemocnice v posledních týdnech každý den přesouvá oddělení nebo ruší plánované neakutní zákroky. V regionu je totiž nejvíc nakažených na sto tisíc obyvatel v Česku. „Každý den řešíme přesuny oddělení, nehrajeme si na odbornosti,” zmínil v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz její ředitel Petr Sládek. V jednom z největších špitálů Zlínského kraje chybí desetina pracovníků, pacientů s covidem přitom neubývá. V úterý jich měli 126.

Uherské Hradiště 7:30 21. října 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Uherskohradišťsko patří, a hlavně už před několika týdny patřilo k regionům, které covid zasáhl nejvíce. Kolik nakažených koronavirem je momentálně ve vaší nemocnici?
Ráno jich bylo 126 a měli jsme 24 pacientů na umělé plicní ventilaci, z toho bylo covid pozitivních čtrnáct, myslím.

Starosta Uherského Hradiště: Opatření se na hodech dodržovala, nárůst přišel s otevřením škol

Číst článek

Ventilátory tedy nepoužíváte jen pro covidové pacienty?
Přesně tak. Pro nás není rozhodující, jestli je to covid pozitivní pacient či má jinou diagnózu, prostě potřebuje tento druh léčby.

Kolik vám jich ještě zbývá volných?
Měli jsme jich dvacet čtyři, ale v sobotu jsem přebíral dalších deset ze státních hmotných rezerv. Požádal jsem o ně ministerstvo zdravotnictví a oni to promptně vyřídili. Volných je nyní deset, z té sobotní dodávky používám nyní dva, protože některé ventilátory jsme měli na opravě a ještě se nevrátily.

Například v rozhovoru pro Deník N jste zmínil, že za největší problém považujete nedostatek personálu. Zvládají se o všechny pacienty v nemocnici zdravotníci starat?
Nic jiného nám nezbývá. Musí. Děláme všechno pro to, aby tomu tak bylo. Všechny neakutní výkony a plánové hospitalizace jsme zrušili a pacienty, u kterých to šlo, jsme propustili domů. Chtěli jsme standardní chod co nejvíce zmenšit tak, aby personál, který díky tomu vybyl, mohl posílit lůžková oddělení, která jsou plně vytížená.

Tedy například i lékaři z ortopedie se momentálně starají o covid pozitivní pacienty?
Přesně tak.

I když to není to jejich odbornost, tak naskakují na oddělení, do kterých vlastně nepatří?
Nemocnice je teď jedna velká loď a nehrajeme si na jednotlivé odbornosti. Jsou pacienti, u kterých musí být příslušný odborník. Ale kde to jde, tak máme i lékaře s jinou odborností. Vždycky se ale snažíme, aby byla pod vedením příslušného lékaře s danou odborností.

Bez desetiny zaměstnanců

Předpokládám, že část zdravotníků ale teď jednoduše nemůže pracovat, ať už kvůli covidu, nebo zavření škol. Kolik jich je?
Naštěstí školy nás nepostihly tolik jako letos na jaře, kdy jsme měli na ošetřovném sto zaměstnanců. Teď jich je jen deset, ale mění se to. Hlavní důvod je v pracovních neschopnostech. Jsou to jak covid pozitivní zaměstnanci, nebo ti, kteří mají i jiný důvod, se kterým musí zůstat doma.

V současnosti nám chybí zhruba 175 pracovníků a z toho asi 110 nebo 115 zdravotníků. Je to zhruba deset až dvanáct procent pracovníků, jelikož máme celkem 1450 zaměstnanců a z toho je asi 1100 až 1200 zdravotníků.

Co to pro nemocnici znamená, když jí vypadne desetina personálu?
Že ho musíme nahrazovat a to právě těmi zaměstnanci, které uvolníme z oddělení, které můžeme dočasně uzavřít. Příkladem je rehabilitace, která není akutní.

Druhou variantou, jak pomoct, je oslovit lékaře, zdravotní sestry nebo sanitáře zvenčí. Těch je omezené množství, protože jich v okrese či kraji není výrazný přebytek, ale máme tu lékaře a sestřičky, kteří jsou třeba v důchodovém věku a ještě mají sílu pomoct. Dále jsme oslovovali studenty středních a vysokých zdravotnických škol. A hodně čekáme na pomoc mediků, protože právě teď se domlouvá jejich pracovní povinnost.

Co bude jejich hlavním úkolem, když ještě nemají dostudováno?
Především je to sesterská a ošetřovatelská práce, a to podle toho, ve kterém ročníku medicíny jsou. Samozřejmě se to odvíjí také od toho, jak jsou šikovní. Mohou také třeba asistovat lékařům nebo sestřičkám. Ne všechno, co mohou dělat, budou třeba schopní dělat.

Zmínil jste, že máte covid pozitivní pracovníky, to je asi v této situaci nevyhnutelné. Daří se vám šíření nemoci mezi pracovníky omezovat?
Nechci to zakřiknout, ale zatím se nám to nerozšířilo v masivním počtu. Teď máme 58 pracovníků, kteří jsou covid pozitivní, což neberu jako masivní počet vzhledem k tomu, kolik lidí projde nemocnicí.

Občas se ale utvoří nějaké ohnisko, kde to „bouchne“ víc, a pak to musíme řešit. Naposledy to bylo na dopravě, kde jsme měli více sanitářů a řidičů, kteří jsou covid pozitivní. Ale všeobecně, a to klepu asi desetkrát do stolu, jsme kvůli nakaženým zaměstnancům nemuseli nyní omezit péči nebo oddělení zavřít. Většinou to bylo v jednotkách.

Pravidla se změnila

Museli jste kvůli tomu nastavit nějaká speciální pravidla, která chrání zaměstnance před nákazou? Jsou například přísnější než na jaře?
Zopakuji to, co je notoricky známé. Patří sem nošení roušek a respirátorů, intenzivní dezinfekce rukou. Pokud vědí, že přichází pozitivní pacient, tak se zpřísní nároky a chrání se více. Na jaře byla pravidla extrémně přísná. Mysleli jsme, že když se ten vir jen objeví v okolí nemocnice, tak se nakazíme. To je lichá představa.

Ministerstvo poslalo do Uherského Hradiště plicní ventilátory. Okres patří k nejpostiženějším v Česku

Číst článek

Teď ten virus trochu víc známe, takže jsme reagovali na ty situace, při kterých se nejvíce přenáší. To jsou chvíle, kdy nemáte respirátor nebo roušku a jste pohromadě například u svačiny nebo kávy. To může být problém. Ale víme, že tady si už musíme dávat pozor, a jsme v denních místnostech po jednom, po dvou.

Je tedy ještě prostor na chvíli se zastavit, dát si kávu, případně si trochu odpočinout?
Personál ví, co je epidemiologicky významný kontakt. Pokud mají roušky a respirátory, není to problém. Mohou a musí odpočívat a musí se občerstvit, jinak by se z toho všeho „zbláznili“ a byli by ještě více vyčerpaní. Ale vědí, že si nemohou sesednout například ve čtyřech napříč odděleními, což dřív nebyl problém. Musí být opatrní a oni také jsou. V tom jim patří velký dík, že to dodržují a není to o striktnosti, ale o selském rozumu. Sami se nechtějí nakazit a způsobit tím další oslabení kolektivu.

To všechno pro ně musí být nesmírně náročné po fyzické ale i psychické stránce. Jak to z tohoto hlediska zvládají?
Psychická a fyzická zátěž je obrovská. I na základě jejich požadavků jsme se domluvili s našimi psychology, kteří jinak dělají intervence u pacientů. Rozebírají s nimi situaci, radí jim, jak odpočívat, jak zvládnout stres a zátěž a jak nevyhořet.

Velmi důležitý je pro ně i fakt, že se o jejich práci ví a že všichni okolo dělají maximum, aby jim ji ulehčili. Že se snažíme  stále získávat nové pracovníky – lékaře, sestry, zdravotníky, mediky.

Začali jsme třeba posílat na oddělení ovoce, džusy, vitaminy, abychom jim podpořili imunitu. A v každém případě jim také pomůže, když je pochválíte a řeknete, že si jich moc vážíte. To není přehnané, to je fakt, musí to cítit. Vědět, že o jejich práci je zájem a že za nimi někdo stojí, váží si jich a děkuje jim za ni.

Hledání lůžek

Přesto někteří řečníci na nedělením protestu na Staroměstském náměstí v Praze tvrdili, že není v nemocnicích nával a že chodby jsou prázdné. Co byste takovým lidem vzkázal?
Takovou otázku dostávám často a říkám, že to nechci komentovat. Jsme unavení a nemá cenu říkat něco, co je notoricky známé.

Demonstrace proti vládním opatřením se změnila v potyčky s těžkooděnci. Policie zadržela přes 100 lidí

Číst článek

A že na chodbách nejsou lidé? Nejsou tam z toho důvodu, že omezujeme standardní, neakutní péči. V ambulancích a nemocnicích je proto menší počet standardních pacientů a na covidová lůžka, kde jezdí jeden příjem za druhým, je pouštět nebudeme, protože tam nikdo nemůže chodit. Na standardních chodbách je menší provoz, ale na dalších chodbách, které nevidí, je výrazný provoz.

Víc bych se ale k tomu nevyjadřoval. Potýkáme se s tím, že potřebujeme další personál, stěhujeme jednotlivá oddělení a děláme opatření, abychom to zvládli, a nemáme sílu, abychom poslouchali někoho, kdo o tom nic neví.

Říkáte, že stěhujete některá oddělení. Musíte tedy provádět i nějaké větší úpravy nemocnice, aby se tam pacienti vešli?
Jde o to, že přehazujeme oddělení. Uzavřeli jsme rehabilitaci a jedno oddělení následné péče, rozšířili jsme infekční oddělení. Dále jsme přestěhovali plicní oddělení z jejich prostor do sdruženého lůžkového fondu interních oborů.

Na plicní jsme dali covidové pacienty, ale tam máme jen dvacet lůžek a to nám nestačí. Proto jsme uvolňovali místa na sdruženém lůžkovém fondu chirurgických oborů, kde máme lůžkovou stanici s 35 lůžky a kam jsme dnes (v úterý – pozn. red.) stěhovali devatenáct pacientů z plicního oddělení.

Včera jsme začali uzavírat dětské oddělení, protože jsme se domluvili se zlínskou Baťovou nemocnicí, že je převezme. A to proto, že nyní na standardních lůžkách není tolik dětských pacientů. Na dětskou JIP tak můžeme přesunout neurologickou JIP, abychom si uvolnili další prostor pro covidové pacienty.

A tak bych mohl pokračovat dál… Jsou to dennodenní přesuny, abychom byli připraveni a bod zlomu posunuli dál a abychom pokryli personální výpadky. Proto nemám chuť se vyjadřovat k někomu, kdo neví, o čem to je.

Pro mě jako pro laika to zní neuvěřitelně složitě. Vymýšlíte takové přesuny za pochodu, nebo k tomu existují krizové plány, které nyní uplatňujete?
Jsou základní krizové plány, ale ty jsou k ničemu, když na jedné stanici vypadne personál, například pět lidí. A už s ním nemůžete počítat. V současnosti děláme úpravy tady a teď a děláme je každý den, aby to bylo v pořádku.

Krizové plány totiž byly dělané na katastrofy a jsou to spíš traumatologické plány, ve kterých se předpokládá, že je personál k dispozici. V nich se neuvažuje nad podobnou pandemií, která zasáhne všechna zdravotnická zařízení. V takových chvílích může krizový plán selhávat, pokud bychom jeli jen podle něj. Musí se měnit v čase a místě.

‚Stále vytváříme rezervy’

Kolik lůžek pro covidové pacienty tedy teď nemocnice má?
Máme uvolněných skoro dvě stě lůžek, ne všechna se ale hodí pro covidové pacienty. Nyní jsme jim schopni nabídnout asi 150 lůžek. A každý se nás ptá, kolik jich ještě máme. Máme vždy připravenou variantu, jak jet dál. A pořád tu hranici posouváme. Jednou se nám může stát, že už to nepůjde a nebude, kam posouvat, ale zatím se nám to daří.

Jak dlouho vlastně na lůžku zůstává covidový pacient? Dá se to vůbec říct v průměru?
Jsou dva typy těchto pacientů. Jeden z nich potřebuje intenzivní péči, případně umělou plicní ventilaci, ten je tam v řádu týdnů. A ten druhý je na standardním lůžkovém oddělení a tam to může být v řádu dnů. Zaléčíme ho, jeho stav se zlepší a může být propuštěn domů s tím, že pokud se náhodou jeho stav zhorší, tak ho zase přijmeme.

Odborníci varují, že ještě přijde nejsilnější nárůst nakažených v nemocnicích. Máte pro to případně ještě rezervy?
Děláme maximum, abychom rezervy vytvářeli. Jednou toho ale asi nebudeme schopni. Zatím se snažíme a zatím je máme, i když nejsou velké.

Říkáte jednou – jsou to dny, týdny, měsíce?
Líbila se mi poznámka, že „odborníci říkají“. Kde byli na začátku epidemie, kdy tvrdili něco jiného? Tomu se trochu usmívám. Jsme teď a tady, nikdo neví, co bude dál. Jsou to dohady a statistické modely, ale my musíme připravovat kapacity ze dne na den. A až budeme vědět, že jsme na konci, tak už nebude jiná možnost než říct: ‚Stop. Už nejsme schopní dál přijímat pacienty.‘ Kdy by to ale mělo nastat, to nedokážu říct. Je to o tom, jestli bude počet nakažených stoupat tímto tempem a kolik jich bude potřebovat hospitalizaci.

Jak získat mediky?

Kvůli nedostatku personálu jste žádal o pomoc, zejména o anesteziology. Na facebookových stránkách nemocnice jste pak prosili o jakékoli zdravotníky nebo lidi na úklid. Dostalo se vám pomoci?
Není to v řádu desítek, ale jednotek. Co se týká nelékařského personálu, tak jsme na čtyřiceti lidech, kteří nám pomáhají. Jsme rádi za každého, který nám pomůže. Reakce byla ještě před několika týdny, kdy covid nebyl všude, slušná. Teď už je ale téměř nulová. V celé republice začíná být obrovský nedostatek.

Stát chce antigenními testy otestovat celou populaci. Pilotní projekt probíhá na Uherskohradišťsku

Číst článek

V pondělí jsem mluvila se starostou Uherského Hradiště Stanislavem Blahou, který mi říkal, že jste ve spojení s ministrem Prymulou. Je to tak? Přislíbil nějakou pomoc? Co s ním komunikujete?
Byl jsem s ním v telefonickém kontaktu. Jednak jsem žádal o pomoc s ventilátory, a pak jsme spolu probírali využití mediků.

Na začátku to totiž bylo tak, že si první měly vybírat jen ty kraje, kde jsou fakulty medicíny. Seznamy by zástupci obdrželi na hejtmanství, tam by si vybrali a pak by to předali dál do ostatních krajů. To se mi moc nelíbilo, protože tím pádem bychom se k tomu dostali později. Přitom jsme výrazně postižená oblast. Ale v pondělí došlo k metodickému pokynu, takže se seznamy dělají podle trvalého bydliště studentů.

Znovu jste zmínil, že jste dostali plicní ventilátory. Máte ale například léky pro covid pacienty, jako je remdesivir, favipiravir, případně rekonvalescentní krevní plasmu?
Pokud potřebujeme, vždycky je získáme. Na použití remdesiviru jsou speciální pravidla, a pokud ho některý pacient potřebuje, tak ho dostane.

V regionu má proběhnout plošné testování. Bude se na něm nemocnice podílet?
Vím, že se o tom uvažuje, ale žádné další podrobnosti k tomu nemám.

Dominika Kubištová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít