Generál Pavel: Rusko je připraveno k okamžité velké ofenzivě. Každý diplomatický krůček je nyní vítán
Nejvýše postavení státníci - americký prezident Joe Biden a ruský prezident Vladimir Putin - se chystají na summit, aby se pokusili zažehnat krizi na Ukrajině. Jak úspěšné mohou být takové kroky? „Nějaký důvod pro optimismus to asi ještě nebude. Každý sebemenší krůček, který by mohl vést k diplomatickému řešení, je však samozřejmě vítán,“ řekl Radiožurnálu generál ve výslužbě Petr Pavel, bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky.
Pokud jde o avizovanou ochotu ruského a amerického prezidenta jednat o aktuální situaci tváří v tvář, Joe Biden to samozřejmě podmiňuje tím, že Moskva nespustí vojenskou invazi. Je to nadějný příslib v dané chvíli, anebo tyto proklamace o dalším scénáři ještě mnoho nevypovídají?
Řekl bych, že to je jeden z pozitivních signálu, nicméně nějaký důvod pro optimismus to asi ještě nebude. Je dobře, že na pozadí těch velkých příprav na ozbrojený konflikt probíhá také velice intenzivní diplomatická a politická aktivita a každý sebemenší krůček, který by mohl vést k diplomatickému řešení, tak je samozřejmě vítán.
Kvůli krizi na Ukrajině domlouvá Macron summit Bidena s Putinem. Kyjev iniciativu vítá
Číst článek
Když jste zmínil přípravu na ozbrojený konflikt, jak na vás působí nejnovější zprávy z terénu o rozložení, počtech a pohybech ruských sil poblíž ukrajinských hranic. Opravdu i z vašeho pohledu napovídají o přípravě možné vojenské operaci vůči Ukrajině?
Myslím si, že ta vojenská hodnocení zpravodajských služeb rozhodně nelze podceňovat. Nejsou to žádné proklamace, opírají se o analýzy, opírají se o velice věrohodné zprávy z průzkumu, včetně satelitního, které dokáží s velkou přesností spočítat poměr sil.
Z hlediska toho, co dnes už Ruská federace shromáždila podél ukrajinských hranic - a to vlastně od Černého moře až do Běloruska -, tak skutečně má všechny prostředky pro zahájení velké ofenzivní operace.
Druhou otázkou ovšem je, jaké cíle by tato operace měla splnit a s jakými ztrátami. A i proto si myslím, že je potřeba se zamyslet nad rovnicí toho přínosu a ztrát: co by Rusko takovou velkou ofenzivou získalo, co by naopak ztratilo.
A vy si myslíte, že by více ztratilo, než získalo?
Jsem přesvědčen o tom, že podniknout velkou ofenzivu proti takové zemi je mimořádně těžké a rozhodně by se neobešla bez obrovských ztrát na obou stranách, ale také bohužel bez obrovských ztrát na civilním obyvatelstvu. Jde o zemi, která se na takovou ofenzivu už měsíce připravuje. Zemi, která rozhodně nemá zanedbatelnou armádu, která má i připravené obyvatelstvo na to, že bude klást odpor a že bude poskytovat armádě a svým bezpečnostním složkám veškerou podporu. Navíc proti zemi, která je i z hlediska třeba terénu připravena na útok pozemních sil, má podporu západních zemí, materiální a i know-how.
„Ta plnohodnotná velká ofenzivní operace je na jednom tom extrému a nějaké úplně malé hybridní operace, cílené, jsou řekněme na té druhé strany. Moskva může použít vlastně všechno mezitím, různou kombinaci. Takže dá se říct, že ten moment překvapení stále je, protože nikdo skutečně dokáže vyhodnotit, který z těch nástrojů nakonec Ruská federace použije.“
Petr Pavel
Když o tom tak mluvíte, tak tím, jak se informuje o těch pohybech vojsk, jak je to velké téma, jak se ze západní strany říká, že ruská strana je zcela připravená, tak tím zřejmě Moskva propásla moment překvapení, který bývá v takových chvílích důležitý. Je to tak?
Ne tak úplně, protože Rusko si vytvořilo situaci, ve které může použít celou škálu různých nástojů. Ta plnohodnotná velká ofenzivní operace je na jednom tom extrému a nějaké úplně malé hybridní operace, cílené, jsou řekněme na té druhé strany.
Moskva může použít vlastně všechno mezitím, různou kombinaci. Takže dá se říct, že ten moment překvapení stále je, protože nikdo skutečně dokáže vyhodnotit, který z těch nástrojů nakonec Ruská federace použije.
Americká společnost Maxa Technologies, která se zaměřuje i na družicovou techniku, zaznamenala o víkendu jistý posun v aktivitách ruských vojsk od ukrajinských hranic. Menší jednotky se přesunují do pozic mimo základny a výcvikové prostory, což by mohlo napovídat jejich vyšší bojové připravenosti. Jakou váhu byste přikládal těmto pohybům ruských jednotek?
Ono je těch zpráv, které naznačují, že ruská armáda už v okolí Ukrajiny rozmístila téměř 75 % své hlavní bojové síly. Kromě toho je samozřejmě indikátorem právě to umístění těch, jak oni tomu říkají, Kapra první bojová uskupení do pozic, která umožňují zahájit operaci během několika málo hodin nebo dokonce minut. Zároveň i přítomnost všech podpůrných prostředků, jako je dělostřelectvo, raketové vojsko a polní nemocnice, ty všechny jsou na místě, takže skutečně z toho vojenskokotechnického pohledu. Nic nebrání Rusku k tomu, aby mohl zahájit velkou ofenzivu v podstatě kterýkoliv okamžik.
Jen 35 sekund. ‚Když svištění minometných granátů slyšíte v devátém patře, do krytu už neseběhnete‘
Číst článek
Nakolik obstojí vysvětlení těch manévrů v Bělorusku, že neskončily v daném termínu kvůli vyostřené bezpečnostní situaci v Donbasu? Nelze to číst jako faktické přiznání, že ruská armáda je připravena zasáhnout v tomto regionu obzvlášť, ale samozřejmě, jak jsme o tom mluvili i v jiných částech Ukrajiny?
Myslím si, že v poslední době se skutečně projevuje velký rozdíl mezi tím, co Rusko říká a co ve skutečnosti dělá. Jestliže tím původním hlavním důvodem bylo, že by se Ukrajina mohla stát členem NATO, dnes je to především ochrana rusky mluvícího obyvatelstva na východě Donbasu. To jsou všechno zástupné důvody, protože ani případné členství Ukrajiny v NATO Rusko samozřejmě nějak neohrožuje. A hrozba nějaké genocidy, o které se mluví na východě Donbasu, je už úplný nesmysl.
Rusko je součástí organizace OBSE, a pokud byly jakékoliv obavy o zhoršování si bezpečnostní situace na Donbasu, tak mohlo Rusko samo iniciovat posílení mise OBSE při monitorování situace, případně humanitární pomoc tak, aby k nějakému ohrožování tohoto obyvatelstva nedocházelo.
Ale Ukrajina, a to také nakonec máme možnost vidět, je mimořádně opatrná v tom, aby nedávala Rusku jakoukoliv příčinu zahájit nějakou ofenzivní operaci. Možná, že se chová až příliš defenzivně, ale je to samozřejmě v zájmu toho, aby situace neeskalovala a byla řešena pokud možno mírovými prostředky.
A jak účinně využívá Severoatlantická aliance svůj odstrašující potenciál, který chystá posílení svého takzvaného východního křídla?
Potřeba říct, že Aliance musí velice vyvažovat mezi posílením bezpečnosti na svém východním křídle, především tedy těch zemí, které přímo sousedí s Ruskem a cítí se nejvíce ohroženy. A mezi tím, aby takové posílení už nebylo vnímáno jako eskalace napětí.
Rusko samozřejmě budeme vykládat jako eskalaci posílení o každou stovku vojáků. Z hlediska vojenského, když se budeme bavit o poměrech sil, je třeba, aby opatření přijímaná Aliancí byla vnímaná jako proporční a zároveň neeskalující.
To, co vidíme teď, to znamená, že se budou posilovat spojenecké jednotky na východě Aliance opravdu v řádu stovek, maximálně jednotek tisíců, není pro Rusko rozhodně žádným ohrožením. Je to spíše ujištění těchto zemí na společné hranici, že Aliance bere společnou obranu velice vážně. Zároveň je to politický signál Rusku, že ten článek 5 stále platí a Aliance bude jednat v případě napadení kteréhokoliv člena, tak jak ukládá Severoatlantická smlouva.
