Válka mezi Izraelem a Hamásem dopadá na křesťany. ‚O tuhle zemi se můžeme podělit,‘ míní biskup

Aby byl ve Svaté zemi mír, je potřeba, aby Izraelci i Palestinci ustoupili ze svých nároků. To je podle zástupce jedné z menších křesťanských církví v Jeruzalémě jediná cesta k ukončení konfliktu mezi Izraelem a Hamásem. Současná válka ničí nejen pásmo Gazy a jeho obyvatele a životy rodin unesených Izraelců. Podle biskupa syrské katolické církve Marka Jakoba Efrema těžce dopadá i na křesťany.

Rozhovor Jeruzalém Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Biskup Mark Jakob Efrem

Biskup Mark Jakob Efrem | Foto: Archiv Marka Jakoba Efrema

„Řídíme se takzvaným syrským ritem a používáme aramejštinu – to je jazyk Ježíše Krista a jeho učedníků. Takže jsme vlastně Ježíšovi lidé,“ říká pro Radiožurnál s trochou nadsázky biskup Mark Jakob Efrem, exarcha syrské katolické církve v Jeruzalémě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s biskupem syrské katolické církve Markem Jakobem Efremem

„Tady ve Svaté zemi jsme malá církev. Moje diecéze má centra tady v Jeruzalémě, v Betlémě a v Jordánsku,“ vypočítává.

Ve Svaté zemi nemáme víc než 150 rodin, ale v Jordánsku je komunita početná, protože tam jsou uprchlíci z Iráku. Utekli tam před Daešem, Islámským státem,“ dodává.

Kdo jsou vaši věřící?
Mluvíme arabsky, protože většina jsou Palestinci, takže s nimi komunikuji arabsky.

Spolupracujete nějak s ostatními církvemi a snažíte se pomoci při řešení konfliktu?
Jsem členem společenství katolických církví ve Svaté zemi. A další platforma je shromáždění hlav církví tady v Jeruzalémě. Běžně se setkáváme, ale teď to komplikuje válka – nemůžeme se vidět osobně, tak spolu mluvíme online přes Zoom a řešíme různé problémy.

Jaké problémy? Jak na vás dopadá ta současná situace?
Některé problémy jsou náboženské, jako je třeba zajištění klidu v Kostele zrození Páně v Betlémě. Ale také už nemůžeme žít jako před válkou. Musíme respektovat válku a mrtvé. Proto teď během adventu jen budeme sloužit mše a vykonávat obřady jen vevnitř – v kostelech, ne venku. A také bez hudby a slavností, jaké jsou jinak běžné.

Interiér kostela sv. Tomáše ve východním Jeruzalémě, kde sídlí exarchát syrské katolické církve | Foto: Zdeněk Novák | Zdroj: Český rozhlas

Co děláte pro to, aby ten konflikt skončil?
Snažíme se jako církve nabádat lidi, ať přesvědčí Izraelce a Palestince, aby se usmířili. A jako jedinou cestu vidíme dva státy – jeden pro Izraelce a druhý pro Palestince.

Máte nějaké nástroje jak ovlivnit politiky na obou stranách?
Setkáváme se s nimi a mluvíme s nimi. Ale nemyslím, že politici nás poslechnou. Musíme tlačit na křesťany ve světě, na vlády, média, aby vytvořili tlak na obě strany, aby se vrátily k jednání. Doufám, že tohle bude poslední válka. Je hrozně těžké v tomhle pokračovat dál.

Izrael popřel, že věděl o útoku Hamásu ze 7. října. Je to konspirace, tvrdí zástupce armády

Číst článek

Co tím myslíte, jak na vás ta válka dopadá?
Většina křesťanů tady ve Svaté zemi je koncentrovaná hlavně kolem Betléma a Jeruzaléma. Velká část z nás žije nebo spravuje místa, která se starají o poutníky – hotely, restaurace. Poutníci jsou naše živobytí. Třeba my žijeme z příjmů z poutnického domova při našem kostele. A jak můžete vidět, je to tragédie. Nikdo tady není, poutníci ani turisti.

Našim zaměstnancům dál platíme, ale už nemáme z čeho. V listopadu, prosinci si tady lidi běžně musí pobyt rezervovat dopředu. A teď? Občas tady na noc přespí jeden nebo dva novináři. Nic víc. Takže válka zabíjí muslimy a židy fyzicky, a nás křesťany ekonomicky.

Ta aktuální válka se ale neobjevila ze dne na den.
Ale to napětí tu roste už minimálně posledních několik let. Každý měsíc je tu nějaké násilí. Teď tu byl útok v Jeruzalémě. Další byl v Náblusu, prakticky každý den. Útočí obě strany. A je to z velké části náboženský konflikt. Základ je politický – boj Palestinců a Izraelců o zemi. Ale náboženství je jeho součástí a přidává do něj nenávist mezi židy a muslimy. Přitom tahle země je pro všechny, můžeme se o ni podělit.

To zní – odpusťte – jako přání plné naděje, ale pořád přání. Co, kromě naděje, se s tím dá dělat?
Musí se vrátit k jednání mezi Palestinci a Izraelci. Obě strany musí pochopit, že musí hledat řešení. A ne čekat. To se týká hlavně Izraelců, protože oni jsou silnější strana. Bohatší. A proto oni musí Palestincům nabídnout víc, než Palestinci jim. A Palestinci zase musí skončit s tou svou nenávistí vůči Židům. Je v nich a vychovávají se k ní. To musí přestat.

I oni se musí smířit s realitou. Nemůžou změnit, že tu budou žít s Izraelci vedle sebe. Násilí nic nikam neposune. Ne k dobrému. Takže musí přijmout, že je tu ten druhý. Naučit se milovat svého nepřítele. Zkusit to. Jiná možnost není.

Ale podívejte se, co udělal Hamás? Rozpoutal válku, která přinesla jen destrukci a neštěstí. Přitom jejich povinnost byla bránit svoje lidi. A proč? Co chtěl dosáhnout? Zabít nějaké Židy? Tím přece nikoho neosvobodí, nezískají Jeruzalém. To bylo jedno z nejhorších rozhodnutí na světě.

Adventní výzdoba v předsálí mezi kostelem a poutnickým domovem | Foto: Zdeněk Novák | Zdroj: Český rozhlas

Zdeněk Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme