Reportéři bez hranic: Chování Zemana a Trumpa má podobný efekt. V USA se ale používají slova, ne pěsti

Nevládní organizace Reportéři bez hranic už o víkendu odsoudila potyčku mezi lidmi ve volebním štábu Miloše Zemana a přítomnými novináři. Situaci v zemi ale sleduje podrobně dál. „O útocích na novináře slýchávám často, tohle bylo ale i pro mě něco nevídaného,“ vysvětluje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz ředitelka pobočky pro Evropskou unii a Balkán Pauline Adès-Mévelová. „Způsob, jakým je ve vaší zemi zacházeno s novináři, je děsivý,“ dodává.

Rozhovor Praha/Paříž Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Reportéři bez hranic odsoudili útok na novináře už o víkendu.

„Způsob, jakým je ve vaší zemi zacházeno s novináři, je děsivý,“ řekla v rozhovoru ředitelka pobočky pro Evropskou unii a Balkán Pauline Adès-Mévelová. | Foto: koláž iROZHLAS.cz | Zdroj: Reporters Sans Frontières/ČT24

Jak jste se o incidentu dozvěděla?
Sledujeme pozorně, co se děje na twitteru. Ozvali se nám ale také asi tři novináři, jeden z nich byl dokonce sám ve štábu prezidenta podporovateli postrkován.

REPORTÉŘI BEZ HRANIC

Nevládní organizace Reporters Sans Frontières byla založena roku 1985 v Paříži. Obhajuje svobodu tisku a médií a zastává se novinářů, kteří čelí cenzuře nebo perzekuci.

Jaká byla vaše první reakce, když jste viděla videa zachycující útoky?
Jsem ředitelkou pobočky pro Evropskou unii a Balkán a o útocích na novináře slýchávám často – bohužel je těchto případů stále víc. Tohle bylo ale i pro mě něco nevídaného. Už jste někdy viděla člena štábu tak vysoko postaveného politika prát se s novináři?

Když jsem viděla to video, zajímalo mě, co tam přesně novináři natáčeli. Nejvíc mě upřímně šokovalo, s jakým pocitem beztrestnosti člen Zemanova týmu zaútočil na přítomného kameramana. Oba muži, z nich jeden člen štábu, několikrát napadli novináře, jednoho za druhým. Jednali s pocitem naprosté beztrestnosti a to je to, co ostře odsuzujeme.

Jeden ze zmiňovaných mužů měl stejnou visačku jako novináři.
Je samozřejmě důležité, kdo to byl, ale ať už to byl kdokoliv, evidentně se choval jako člen ochranky. Možná to byl novinář, jeho jednání bylo ale s touto profesí neslučitelné. Šlo o veřejnou akci, zavírání dveří před novináři tak rozhodně není ze strany organizátorů pochopitelné. Je přirozené, že se novináři snaží zjistit, co se děje.  

VIDEA: Pěsti a nadávky. V Zemanově štábu napadli novináře. 'Nabídl jsem jim posezení u kávy,' řekl Ovčáček

Číst článek

Někteří kritizovali novináře za to, že se snažili za každou cenu získat příběh a natáčení opilého a kolabujícího muže nebylo korektní. Jak to vidíte vy?
Myslím, že naše role - jako novinářů - je neodvysílat obsah, který zachycuje něco nevhodného. Když se ale kolem vás něco takového děje a vy přesně v ten moment nevíte, o koho jde, zda je to třeba člen štábu, jde o zpravodajský příběh. Je proto pochopitelné, že to novináři chtěli zachytit. Pak už je to jejich odpovědnost rozhodnout, zda se to má odvysílat nebo ne. Z novinářské praxe vím moc dobře, že pokud má dění kolem mě zpravodajský potenciál, musím to pokrýt.  

V reakci na sobotní násilnosti ve štábu prezidenta jste vyzvali čelné představitele České republiky k odsouzení celého incidentu. Mysleli jste tím přímo prezidenta? 
Slyšela jsem, že se prezidentův mluvčí někomu omluvil skrze SMS zprávu, což samozřejmě vítám, rozhodně to ale není dostatečné. To, že Zeman pravidelně opovrhuje novináři, je dlouhodobě známé. Nejvíc šokujícím momentem posledních měsíců bylo, když si na tiskovou konferenci donesl falešnou pušku „na novináře“, ale taky jsme třeba monitorovali, jak málem srazil kameramana v Evropském parlamentu nebo s ruským prezidentem Vladimirem Putinem mluvil o tom, že je novinářů příliš mnoho a měli by se zlikvidovat.

Tohle je prostě příliš a s novináři by se tak zacházet nemělo. Tohle chování pravděpodobně podporuje ostatní v tom, aby se chovali tak jako ti dva muži v sobotu. Zarazilo mě taky, že ani nevypadali, že by se báli nějakých postihů za své chování. To je neuvěřitelné.

Reportéři bez hranic: Svoboda tisku je ve světě v ohrožení. Česko si pohoršilo i kvůli Babišovi

Číst článek

Upřímně doufám, že ty snímky ze soboty obletí svět a poukážou na to, co se v Česku děje. Je to znepokojivé a vnímám to jako velké zklamání, zvlášť ve vaší zemi. Způsob, jakým je zacházeno s novináři, je děsivý.

Myslíte si, že vystupování prezidenta proti médiím přispívá ke zhoršující se situaci novinářů v Česku?
Rozhodně. Myslím, že podobné tendence můžeme vidět i jinde ve světě. Podobný efekt na lidi má i to, co dělá americký prezident Donald Trump – opovrhuje médii. To v lidech probouzí nedůvěru v novináře a média. Pokud lídři zemí nevěří tisku, v ostatních to vzbudí nedůvěru. To, co se děje v Česku, je velmi podobné dění ve Spojených státech, akorát tam lidé nepoužívají pěsti, ale slova.

Od lídrů očekáváme, že se budou chovat odpovědně, a proto vyzýváme přední představitele České republiky k tomu, aby se veřejně omluvili a dali jasně najevo, že podobné incidenty se nesmí opakovat.

Monitorujete Evropskou unii a Balkán. Řekla byste, že jsou podobné útoky spíš výjimečné, nebo se z nich stává trend?
Bohužel jich přibývá, to je také závěr naší zprávy o svobodném tisku z roku 2017. Trend je velice znepokojivý a demokracie upadá. Podobné útoky můžeme vidět v mnoha zemích EU i na Balkáně. Novináři v Srbsku jsou napadáni neustále, verbální útoky nejsou nic neobvyklého ani v Chorvatsku, v Polsku se také útočí na média, v Maďarsku jde hlavně o politické útoky. Případy jsme zaznamenali také u nás ve Francii nebo Itálii.

Víkendové vyjádření RSF

„Důrazně odsuzujeme útoky proti několika novinářům v době, kdy bylo oznamováno znovuzvolení prezidenta Zemana,“ uvedla v neděli Pauline Adesová-Mévelová. Podle ní je nepřijatelné, aby příznivci politického vůdce této úrovně fyzicky napadali žurnalisty, kteří jen dělali svou práci. „Takové chování není hodné demokracie a Zemanův tábor musí toto násilí veřejně odsoudit,“ dodala.

V minulém roce jste vydali index o svobodném tisku, ve kterém se Česko propadlo o dvě příčky z 21. na 23. místo. Jak si tenhle propad vysvětlujete?
Důvod, proč se Česká republika začala propadat, je celkem zřejmý. Dostávali jsme zprávy od novinářů napříč celou zemí, kteří si na situaci v zemi stěžovali – na transparentnost, nezávislost, poškozování médií – to jsou také kritéria, která při sestavování indexu používáme. Musím ale říct, že se Česko drželo stále velmi vysoko, a nejsem si úplně jistá, že to tak zůstane.

Právě teď pracujeme na indexu pro rok 2018, sobotní incident se tam nepromítne, trend je ale jasný a my jsme v minulosti zaznamenali několik dalších incidentů. Nejde přitom jen o problém s koncentrací vlastnictví médií nebo zvolení Andreje Babiše premiérem. Zdá se, že se situace zhoršuje a upozorňují na to sami čeští novináři.

Dominika Píhová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme