V Nepálu chybí hlavně materiál na provizorní přístřeší, říká koordinátorka Člověka v tísni
Počet mrtvých po zemětřesení v Nepálu překročil 5800 a v ruinách stále zůstávají uvězněné oběti. Záchranné práce komplikuje nepříznivé počasí s hustými lijáky, do odlehlých částí země se tak nemohou dostat vrtulníky s pomocí. V zemi už působí také tým české humanitární organizace Člověk v tísni.
Pracovníci Člověka v tísni spolu s nepálskými dobrovolníky začali působit v okrese Gorka poblíž epicentra zemětřesení. Místním úřadům pomáhají s koordinací a distribucí pomoci, která už se na místo dostala, tým zároveň nakupuje potřebné zboží a snaží se zajistit logistiku.
„Největší nedostatek je jednoznačně materiálu na stavbu provizorního přístřeší,“ řekla v rozhovoru pro Radiožurnál zástupkyně organizace Denisa Bultašová, která koordinuje humanitární pomoc v metropoli Káthmándú.
V Nepálu postiženém zemětřesením působí i pracovníci Člověka v tísni. Situaci na místě popsala koordinátorka pomoci Denisa Bultašová
Co konkrétně máte v Nepálu za úkol?
„My tady máme několik úkolů. Jednak je to koordinace s vládou a s ostatními organizacemi tak, aby se pomoc nepřekrývala a aby se dostala do míst, kde je potřeba. Druhý hlavní úkol je shánět pomoc. Všechno se musí nakupovat v Káthmándú a je to velký problém, protože sklady jsou teď vykoupené a ceny jsou přemrštěné. Takže je potřeba zajistit logistiku tak, aby se pomoc mohla v příštích dnech dostat do postižených vesnic.“
Vaši kolegové odjeli do míst blízko epicentra zemětřesení, bylo těžké se tam dostat? A jak se tam situace liší od hlavního města?
„Cesta trvala asi osm hodin, normálně trvá zhruba tři až čtyři hodiny. Ale silnice je teď průjezdná, takže to už není zásadní problém. Horší je to s dostupností přímo do vesnic, které jsou často i za normálních okolností dostupné pouze několika dny chůze. Teď jsou na cestách sesuvy půdy, takže jediná možnost, jak se do vesnic dostat, je vrtulník. Situace se tam určitě liší i mírou poškození, některé vesnice jsou úplně srovnané se zemí, v některých jiných místech, ač je to blíž epicentru než Káthmándú, jsou vesnice v pořádku. Takže potřeby na místě se opravdu liší a je potřeba nepřistupovat k tomu plošně. Náš tým tam teď připravuje půdu pro to, abychom mohli v příštích dnech doručit pomoc, která je v té které vesnici opravdu nejvíc potřeba.“
A čeho je podle vašich informací největší nedostatek?
„Největší nedostatek je jednoznačně materiálu na stavbu provizorního přístřeší. V těch vesnicích, kde spadlo 80 procent domů nebo i víc, lidé žijí pod plachtami, které při deštích nejsou dostatečné. Takže rozhodně jsou to plachty, různé pomůcky na ukotvení plachet a nějaký jednoduchý materiál na to, aby si ti lidé mohli postavit alespoň základní přístřeší.“
Letadlo přivezlo z Nepálu evakuované Čechy i turisty z dalších zemí EU
Číst článek
V Káthmándú přistálo i letadlo s českým traumatýmem, jste s ním v kontaktu a budete nějak spolupracovat?
„Dneska jsme se s nimi ještě nespojili, ale doufám, že v příštích dnech ano, a uvidíme, jestli tam bude nějaké možnost spolupráce nebo koordinace. Ale zatím s nimi v kontaktu nejsme.“
Vy jste v minulém roce působila na Filipínách, které zpustošil tajfun Haiyan. Dá se to se současnou situací v Nepálu srovnat?
„Já bych se nerada pouštěla do srovnání, protože jsem přece jenom nebyla v těch nejvíce postižených vesnicích. Za druhé je to jiná živelní katastrofa a také třeba přístup vlády je v každé zemi jiný. Filipíny mají bohužel historii živelních katastrof o něco bohatší, a proto třeba koordinace nebo komunikace vlády s organizacemi, které pomáhají, byla o něco hladší.“
