Jen aby nás ten štíhlý stát Petra Fialy nepřišel zatraceně draho
„Ještě nikdy jsme neprojídali vlastní budoucnost takovým tempem,“ prohlásil při projednávání rozpočtu ve sněmovně premiér Petr Fiala (ODS). To je bohužel pravda. K návrhu úspornějšímu, než byl ten vypracovaný vládou Andreje Babiše, předseda vlády poznamenal: „Šetřili jsme na státu, na provozu a na zbytečných výdajích.“ A dodal: „Stát musí být štíhlý a bude štíhlý.“ To zní ovšem zlověstně.
Schopnosti českého státu důkladně prověřila epidemie covidu-19 – a dopadlo to tragicky.
V přepočtu obětí na milion obyvatel je Česko na devátém místě na světě, mezi vyspělými zeměmi mělo nejdéle zavřené školy, ekonomika byla poškozena velmi výrazně; stát nebyl schopen inteligentně předvídat, přijímat přiměřené kroky, komunikovat je a především nesmlouvavě vymáhat.
Důvěra ve stát se od vzepětí na počátku pandemie vytrácela závratnou rychlostí, jakou rostly i počty mrtvých.
Je to vizitka Babišovy vlády, ale nejen. I předchozí garnitury se zasloužily o žalostnou podobu dnešního českého státu – ať už z důvodů ideologických, přímo zločineckých nejen v „devadesátkách“, nebo prostou neschopností. A hlavní odpovědí na tento neutěšený stav má být Fialovo důrazné: stát bude štíhlý?
Mít důvěru občanů
Americký politolog Fareed Zakaria v knize Deset lekcí pro postpandemický svět roli státu obšírně analyzuje s prostým závěrem: Nejde o to, jestli je vláda velká, nebo malá, ale jestli je dobrá. Ve svém programu Fialův kabinet hlásá, že chce „stát, který je chytrý, efektivní a úsporný“. „Státní správa musí být moderní, štíhlá a pružná. Připravíme ji na výzvy 21. století, přivedeme do ní nejlepší talenty, aby občanům dodávala špičkové služby.“
Ten rozpor je zjevný – bude-li stát chytrý, efektivní, pružný a bude poskytovat špičkové služby, což je nepochybně správný závazek vůči občanům, nemůže být levný. Levnější než za Babiše asi ano, ale nikoli levný. Jestli teď dává premiér důraz na charakteristiku „štíhlý“, je to na pováženou. Jak upozorňuje v knize Zakaria: „Někdy sehrává rozhodující roli tón, který udávají ti nahoře.“
Jen pro rychlou představu, co všechno teď Česko čeká: řešení akutních potíží (energie, inflace, možná další vlna epidemie) a nová, hrozivá krize bezpečnostní související s Ukrajinou. Česko je tu naštěstí v roli člena NATO a EU, ale i tak může být tato hrozba vyčerpávající a její odvrácení drahé, ať už se situace vyvine jakkoliv.
‚Protiinflační a úsporný.‘ Sněmovna schválila základ rozpočtu se schodkem 280 miliard korun
Číst článek
Pak jsou tu naléhavé úkoly, jejichž řešení ovlivní budoucí život země, každého jejího občana: neodkladná proměna vzdělávání, výrazná modernizace ekonomiky, digitalizace, reakce na klimatickou změnu, penzijní reforma, zlepšení veřejného zdravotnictví a další.
Tohle zvládne – pokud zvládne – opravdu jen chytrý efektivní stát, který má důvěru občanů. A nemusí být štíhlý, zato nesmí opět selhat jako v čase epidemie. Když bude o pár desítek miliard dražší, nevadí, budou to ty nejlépe investované peníze z projedeného státního rozpočtu.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Ukrajinská kvadratura kruhu
Ondřej Soukup
I když Trumpova hvězda pohasne, trumpismus v Evropě přežije
Lukáš Jelínek
Při zavádění nového učiva nejde o angličtinu nebo chemii, ale o důvěru
Petr Šabata
Sociální bydlení aneb Strašák politiků
Julie Hrstková