ČSSD hrozila odchodem z vlády kupříkladu v létě roku 2019, kdy prezident Miloš Zeman nejprve dlouho odmítal odvolat ministra kultury Antonína Staňka, aby pak odmítl jmenovat na jeho místo kandidáta ČSSD Michala Šmardu.

V krizi hrálo důležitou roli nerozhodné jednání premiéra Babiše, ale ČSSD se nakonec tuto ponižující situaci rozhodla takříkajíc vysedět.

Přehrát

00:00 / 00:00

Vládní (ne)odcházení sociálních demokratů

Občasné úvahy o tom, zda by nebylo pro ČSSD lepší odejít z vlády, se vynořují už nějakou dobu v souvislosti s jejími padajícími preferencemi, které v říjnu potvrdilo volební fiasko v krajských a senátních volbách. Političtí analytici a komentátoři varovali, že pokud se strana nedistancuje od Babiše, nedostane se do sněmovny v příštích volbách, které se mají konat za necelý rok.

ČSSD měla pro případný odchod z vlády i srozumitelnou záminku: zatímco její předseda Jan Hamáček si počínal během epidemie nemoci covid-19 poměrně kompetentně, zejména v roli šéfa Ústředního krizového štábu, Babiš se v průzkumech propadl kvůli svému chaotickému počínání až na samé dno.

Zůstat ve vládě za každou cenu

Hamáček dokonce podpořil zřízení sněmovní vyšetřovací komise, která by se počínáním vlády a ostatních státních institucí zabývala, což byl nepřímý útok na Babiše, ale k odchodu z vlády této situace nevyužil.

Nejnověji výzvy k odchodu z vlády začaly zaznívat v ČSSD poté, co ji hnutí ANO obešlo ve sněmovně při schvalování daňového balíčku, přičemž největší podporu získalo od pravicových občanských demokratů. Obě strany se přou, která z nich porušila koaliční smlouvu, jisté ale je, že pro jakoukoliv sociálně demokratickou stranu je nepřijatelné, aby se radikálně snižovaly daně za cenu zvýšení již beztak obrovského deficitu státních financí.

K odchodu z vlády vyzvaly stranické těžké váhy. Mezi nimi hejtman Pardubického kraje Martin Netolický – v současnosti pravděpodobně nejúspěšnější politik ČSSD, který jako jediný z politiků ČSSD dokázal obstát v krajských volbách. Jenže Hamáček reagoval jako už několikrát v minulosti: ČSSD má prý odpovědnost za stabilitu vlády a země. Uprostřed boje s epidemií se prý neodchází.

Zní to ale spíš už jen jako výmluva. Boj s epidemií se v posledních týdnech po nástupu ministra Jana Blatného (za ANO) zautomatizoval, na obzoru je navíc vakcína, role ministrů za ČSSD v boji se samotnou epidemií slábne. Babiš navíc na úvahy o odchodu ČSSD reagoval přezíravě: ať si sociální demokraté prý jdou, vládu jen doplní vlastními lidmi a pojede se dál.

Převzato z Plusu

Nabídl tak ČSSD dokonce klíč k odchodu, který by nemusel vést k pádu vlády, za nějž by pak voliči možná chtěli ČSSD trestat. Pokud by sociální demokraté z vlády odešli, ale nechali by problémy stále více sužovaného Babiše dovládnout v čele jednobarevné menšinové vlády, nejspíš by jim to nejen neuškodilo, ale u mnoha voličů pomohlo. Navíc by tak pomohli k projasnění situace na politické scéně.

Jisté je, že lepší důvod než asociální daňovou reformu pro odchod z vlády už mít nebudou. Znechucení levicové strany z případného prosazení takové reformy a nasekání dalších obrovských dluhů jejich koaličním partnerem ve spolupráci s pravicovou ODS by voliči dobře rozuměli.

Zdá se ale, že Hamáček a lidé okolo něj chtějí ve vládě zůstat za každou cenu. A vědí proč: odchod ČSSD z vlády by se zřejmě neobešel bez nuceného odchodu Hamáčka a jeho spojenců coby architektů spolupráce s Babišem z čela strany na blížícím se sjezdu a nástupu nových tváří. Bohužel politika pod heslem „po nás potopa“ bude nejspíš znamenat konec naší nejstarší politické strany v parlamentní politice.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít