Stuka sestřelená Spitfirem bez paliva? Letecké souboje kazí jinak výborný Nolanův film Dunkerk

Pilot Spitfiru Farrier (Tom Hardy) | Foto: Vertical Entertainment | Zdroj: Český rozhlas

Film režiséra Christophera Nolana Dunkerk sklízí v zemích, kde měl již svou premiéru, samou chválu. Dramatické záběry, souboje ve vzduchu, potápějící se lodě, statečnost i strach jednotlivých účastníků historické události, která se odehrála na jaře 1940, zaujal většinu diváků. Co když ale pomineme řemeslné mistrovství Nolanova filmu a porovnáme snímek se skutečnými událostmi? Jak film obstál?

Film vs. realita Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

UPOZORNĚNÍ PRO ČTENÁŘE: TEXT MŮŽE ODHALIT ČÁST DĚJE. 

Když 10. května 1940 nacistická vojska překročila hranice Belgie, Lucemburska a Nizozemska, spojenci v čele s Francií a Velkou Británií byli šokováni rychlostí, jakou německé jednotky postupovaly. Dodnes se mu říká blitzkrieg, tedy blesková válka. Jejím autorem byl generál „rychlý Heinz“ Guderian.

Dunkerk

historické válečné drama
USA / Velká Británie / Francie / Nizozemsko, 2017, 107 min
Režie: Christopher Nolan
Hrají: Tom Hardy, Cillian Murphy, Kenneth Branagh, Mark Rylance, Harry Styles

Cílem Hitlerových vojsk bylo vrazit mezi spojence klín a rozdělit je. To se Guderianonovým jednotkám podařilo. Britské expediční síly, belgická armáda a část francouzských jednotek v Belgii a severní Francii byly odříznuty od hlavního jádra francouzské armády na jihu. Po neúspěšném tankovém výpadu 21. května 1940, při kterém spojenci postoupili o pouhých 16 kilometrů a pak byli zastaveni, rozhodl britský premiér Winston Churchill o evakuaci vojsk do Británie.

Velitel britských expedičních sil - generál vikomt Gort - rozhodl, že vojáci budou evakuováni ze severofrancouzského města Dunkerk, které má velký přístav. Gortovi se podařilo vytvořit 60 kilometrů dlouhý 10 kilometrů široký koridor, kterým se vojáci měli přesouvat do přístavu a na pobřeží, odkud je mělo námořnictvo odvézt do Velké Británie. I tak ale potřeboval Gort a jeho muži zázrak. A ten se stal.

Nacistický vůdce Adolf Hitler totiž 24. května nařídil Guderianovým tankům zastavit. Dodnes není jasné proč. Svůj rozkaz odvolal až 26. května. O den později vyrazily tanky na spojenecké uskupení u Dunkerku. Gort a jeho muži ale nezaháleli. Vybudovali obranná postavení okolo Dunkerku a začali s přípravou operace Dynamo, evakuování britských, francouzských a dalších vojáků do Velké Británie.

Průběh evakuace

Odvoz vojáků z francouzských pláží a přístavu začal 27. května. Velitel operace Dynamo, admirál Bertram Ramsay musel řešit řadu závažných problémů. Dunkerkský přístav nebyl dostatečně velký pro téměř 400 tisíc vojáků, které bylo potřeba odvést, neměl dostatek lodí, pláže v okolí Dunkerku klesají do moře velmi zvolna, takže lodě s větším ponorem se nedaly použít.

Evakuaci komplikovaly také německé miny, kvůli kterým nebylo možné plout do Británie nejkratší cestou, a také Luftwaffe. Ta neustále zasypávala spojence bombami, protože na plážích a v přístavu bylo jenom minimum protiletadlového vybavení a vlastní letectvo kvůli velké vzdálenosti a nízkému počtu nemohlo poskytnout neustálé krytí.

Fronty vojáků na plážích u Dunkerk, konec května 1940 | Zdroj: Wikimedia Commons

Podle Nolana i dobových pramenů požadoval Churchill evakuaci nejméně 30 tisíc lidí, Ramsay si dal vyšší závazek, 45 000. Ke splnění těchto cílů ale potřebovalo námořnictvo pomoc. Začalo proto zabavovat předem vytipované lodě a obsazovalo je vlastními posádkami. Někdy je doslova brali majitelům bez jejich vědomí, jak píše Patrick Wilson v knize Dunkerque 1940. Mezi zkázou a osvobozením.

Až po nasazení menších plavidel 28. května mohlo začít námořnictvo odvážet vojáky i přímo z pláží. Velké lodě totiž často musely kotvit i míli (asi 1,5 kilometru) daleko od břehu.

Děj filmu začíná až v pozdějších fázích evakuace, kdy už námořnictvo plně využívalo molo v dunkerském přístavu a byl vytvořen alespoň základní systém naloďování. Když britský voják Tommy (Fionn Whitehead) vbíhá na pláž, jsou zde seřazené fronty britských vojáků čekajících na evakuaci. Už od začátku se ale režisérovi do filmu vloudilo několik nepřesností.

Na konci května a začátku června 1940 bylo podle Wilsona takové teplo, že britští vojáci museli kvůli svým vlněným uniformám chodit s nohama co nejvíc od sebe, aby si neodřeli slabiny. Tommy ale vbíhá na pláž v kompletní uniformě, a dokonce i v kabátu. Počasí je totiž sychravé.

Na pláži Tommy vidí již zmíněné seřazené vojáky a jinak prakticky prázdnou pláž. Na té se ale ve skutečnosti nacházely trosky nákladních automobilů, těžká technika, tanky a podobně. Navíc od byla pláž silně bombardována, takže by se na ní měly nacházet krátery. Ty ale ve filmu Dunkerk neuvidíte.

Když se Tommy s jiným vojákem, kterého na pláži potká, pokusí dostat na právě odjíždějící loď jako nosítkář, ostatní vojáci ve frontě mu ještě pomáhají. Nikdo se netlačí dopředu a nepředbíhá. Ve skutečnosti ale na plážích panoval naprostý chaos, který se snažili důstojníci zvládnout. Jsou proto také zdokumentované případy, kdy museli naloďovací důstojníci nebo velitelé jednotlivých lodí použít i zbraně, aby zjednali pořádek a zabránili zhoršování situace. Někdy i tak, že „potížistu“ zastřelili.

S hrstkou mužů proti nacistům. Boj generála Lišky připomíná u Dunkerque pamětní deska

Číst článek

Film také působí tak, že evakuace se z vyšších důstojníků účastnil pouze komandér Bolton, který přijel z Velké Británie (Kenneth Branagh), a plukovník Winnant, kterého ztvárnil James D´Arcy. Ve skutečnosti kromě generála Gorta, který musel 31. května na rozkaz samotného Churchilla a ministra války Anthonyho Edena francouzské pobřeží opustit, u Dunkerku byli a začaly zde i jejich hvězdná kariéry generál Bernard Law Montgomery (později se stal maršálem) a Harold Alexander, který po odjezdu Gorta převzal velení.

Pro urychlení naloďování vymyslel vojenský policista Harold Dibbens provizorní mola, která vytvořil z nepojízdných nákladních automobilů. Stačilo je pouze natlačit do moře, svázat, prostřílet pneumatiky, zatížit a ideálně na střechách vytvořit dřevěné molo. Díky těmto konstrukcím se výrazně urychlilo naloďování i přesto, že taková mola byla vratká. Podobné molo můžeme vidět i ve filmu Dunkerk. Tam ho ale nazývají hrází a není vidět, že by je vojáci používali. Přístavní hráz z automobilů by přitom velkou ochranu neposkytla.

Během evakuace zničila německá Luftwaffe (letectvo) mnoho lodí. V Nolanově Dunkerku není kvůli prolínání tří dějových linek úplně jasné, v kolika dnech přesně se děj odehrává. Pokud by ale královské námořnictvo ztrácelo torpédoborce a minolovky Nolanovým tempem, nemělo by už třetí den žádné dostupné plavidlo.

Přeplněné lodě odjíždějící z Dunkerku | Zdroj: Wikimedia Commons

Malé lodě

Režisér filmu Dunkerk si během natáčení neodpustil zopakování několika historických mýtů s evakuací spojených. Podle nich za záchranu tisíců vojáků mohou právě malé lodě plné dobrovolníků, které dopravily tisíce vojáků do bezpečí jižní Anglie.

Podle Wilsona byla ale z počátku evakuace tajná. Majitelé nevěděli, do čeho jejich lodě zrekvírované námořnictvem a vybavené posádkou tvořenou často kadety a rybáři plují. Až v druhé polovině evakuace se k flotile lodiček přidali dobrovolníci jako pan Dawson, kterého hrál Mark Rylance, se svou lodí a mladším synem Peterem (Tom Glynn-Carney). Ti ale měli také pouze mlhavou představu o tom, co je čeká.

Peter Dawson (Tom Glynn-Carney) a zachráněný voják, který vážně zranil Peterova kamaráda (Cillian Murphy) | Foto: Vertical Entertainment | Zdroj: Český rozhlas

Hlavním úkolem těchto malých civilních plavidel nebylo ale dopravit vojáky na pobřeží jižní Anglie, ale pouze je dostat z mělkých pláží k velkým parníkům a válečným lodím, které kotvily na moři. Samozřejmě, při cestě domů nejely prázdné a velké množství vojáků odvezly. Podle Wilsona měly posádky štěstí. Moře bylo na konci května a na začátku června v kanálu La Manche výjimečně klidné. Proto mohly cestu podniknout i lodě pro plavbu v kanálu nevhodné a s nezkušenými posádkami.

Nelze podcenit úlohu těchto statečných dobrovolníků. Plavbou k pobřeží Francie hodně riskovali. Kromě útoků letectva v čele s obávanými střemhlavými bombardéry Junkers Ju 87 Stuka to byly také magnetické miny, které „nakladla“ německá letadla a lodě do nejkratší dráhy mezi Dunkerkem a Anglií. Toto nebezpečí ale Nolan ve svém filmu úplně pominul.

Ve filmu si poprvé zahrál Harry Styles, zpěvák britské poprockové skupiny One Direction. Kvůli roli britského vojína Alexe si Styles nechal ostříhat své dlouhé vlasy, které následně daroval britské charitativní organizaci Little Princess Trust, která vyrábí paruky pro nemocné děti.

Čemu se ale věnoval, byl rozšířený mýtus o útocích německých ponorek. Jednu minolovku nedaleko od pobřeží zasáhlo ve filmu torpédo. To mohla vypustit buď ponorka, nebo rychlý člun Kriegsmarine. A žádný člun ve snímku vidět nebyl. Podle Wilsona se ale tehdy v kanálu La Manche žádné německé U-Booty nenacházely a jedná se tedy o další historickou nepřesnost.

Nolanovi se podařilo velmi věrně zachytit, jak byla celá operace Dynamo pro její účastníky namáhavá na psychiku. Ve filmu je to asi nejvíce patrné na postavě vojáka z havarované lodi někde v polovině kanálu La Manche, kterého zachrání Dawson se svou posádkou. Voják se za žádnou cenu nechtěl vrátit do Francie. Při menší potyčce na palubě lodi způsobil dokonce vážné zranění hlavy příteli Dawsonova mladšího syna Petera. Ten mu nakonec podlehne.

Letectvo

„Co jste vlastně udělali?“ ptali se podle dochovaných vzpomínek důstojníci sestřeleného pilota Spitfiru Ala Deera na palubě jednoho z evakuačních plavidel. Podobně se ptali jiného sestřeleného pilota, Collinse, zachránění vojáci ve filmu po návratu do Británie. Všeobecnou nespokojenost s činností letectva během operace Dynamo zaznamenal Nolan velmi věrně.

Vojáci a námořníci byli s aktivitou vlastního letectva silně nespokojení, protože nepřátelské stroje je napadaly takřka nerušeně. Mohlo za to rozhodnutí maršála Hugha Dowdinga, velitele letectva. Ten odmítal přijít o další letadla, která, jak správně předpovídal, budou potřeba na obranu ostrova. Proto pro ochranu Dunkerku a lodí vyčlenil vicemaršálovi letectva Keithu Parkovi pouhých 16 perutí, tedy asi 200 letadel.

Brigádní generál Emil Boček se po letech proletěl ve spitfiru | Foto: Pavel Vítek

Park původně chtěl bránit Dunkerk nepřetržitě. Palivo ale jeho spitfirům a hurricanům vystačilo na méně než 30 minut letu nad cílem (ve filmu se chybně uvádí 40 minut). Park proto musel vše pečlivě plánovat a nad Dunkerkem držet vždy maximálně jednu peruť. Taková ochrana byla ale zcela nedostatečná, protože nepřítel napadal místo s výrazně většími silami. Třeba náletu 28. května se zúčastnilo 140 Stuk a 200 dalších letadel.

Proto Park od 29. května změnil taktiku. Místo 23 formací, které se nad cílem střídaly, létalo už jen devět formací tvořených dvěma nebo třemi perutěmi. Proto se stávalo, že Dunkerk často nechránilo žádné britské letadlo.

Přesto se v Nolanově Dunkerku celá jedna dějová linka věnuje pilotovi Spitfiru Farrierovi, kterého hraje Tom Hardy. Jedná se asi o nejslabší část filmu. Kromě řady historických i faktických nepřesností totiž Hardy během svého jednoho hlídkového letu sestřelil úplně sám nejméně šest nepřátelských letadel. Poslední Stuku dokonce dávno poté, co mu došlo palivo. Ve skutečnosti se často nestávalo, že by pilot během jednoho letu sestřelil sám více než dvě letadla.

Farrierův Spitfire by také musel mít podezřele velkou zásobu munice, protože té měl každý letoun zásobu jen na několikavteřinovou střelbu.

Hawker Hurricane MK. IIc | Foto: Jiří Hošek

Francouzi

„Toto je loď jen pro Brity. Máte svoje lodě!“ křičí ve filmu naloďovací důstojník na molu v Dunkerku na francouzské vojáky. Později vyjde najevo, že voják, který doprovází Tommyho a má britskou uniformu, je Francouz.

Situace francouzských vojáků skutečně nebyla příliš dobrá. Do 31. května 1940 bylo ze 165 tisíc zachráněných mužů pouze asi 15 000 Francouzů. Britové dávali přednost svým vojákům, kteří měli chránit ostrov před nacisty. Až od 1. července začalo námořnictvo odvážet více francouzských vojáků. A to na přímý rozkaz premiéra Churchilla, který si uvědomil „potenciální dlouhodobý dopad na vztahy obou zemí“, píše Wilson.

Francouzský torpédoborec Bourrasque potopený při evakuaci vojáků z Dunkerku | Zdroj: Wikimedia Commons

Do ukončení evakuace 4. června 1940 se podařilo celkem zachránit více než 338 000 britských a francouzských vojáků. V Dunkerku ale zůstalo stále více než 40 000 mužů, převážně Francouzů a také mnoho raněných i s vybranými zdravotníky a sanitáři. Přesto byla operace Dynamo hodnocena velením i politiky jako úspěšná, nikoliv však jako vítězství. To zmiňuje i Nolan ve filmu.

Problémem byl i fakt, že většina těžkých zbraní, tanků, ale také mnoho ručních zbraní zůstalo ve Francii. Panovala proto obava, že pokud by se Hitler ihned pokusil o invazi, Britové by nebyli schopní Němce zastavit. My dnes už ale víme, že k žádné invazi nikdy nedošlo. Co by se ale stalo, kdyby operace Dynamo selhala, to už se asi nikdy nedozvíme.

I přes určité historické nepřesnosti je film Dunkerk jeden z nejlepších válečných filmů všech dob. Christopher Nolan s pomocí skladatele Hanse Zimmera dokázal vytvořit dílo, které se nesmazatelně zapsalo do dějin kinematografie.

Petr Jadrný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme