V Británii přibývá vojáků s vážnými traumaty z válek a vojenských misí
V britských ozbrojených silách přibývá vojáků, kteří za nasazení v zahraničních misích zaplatili vážnými psychickými problémy. Ve Spojeném království se téma posttraumatického stresu dlouho nebralo moc vážně. Možná i proto je teď situace tak vážná, jak upozornila charitativní organizace Combat Stress, která jim pomáhá problémy zvládnout.
Na charitativní organizaci se v loňském roce obrátilo s žádostí o pomoc 358 veteránů, kteří prošli nasazením v Afghánistánu. Meziročně to představuje nárůst o 57 procent.
Počet veteránů irácké kampaně s psychickými problémy pak stoupnul o 20 procent, i když Británie v této zemi ukončila bojové operace už před pěti lety.
Vojáci se za své problémy stydí, snaží se je dlouho potlačovat. Má to za následek zničené rodinné vztahy, alkoholismus, násilné trestné činy i sebevraždy.
O problémech britských veteránů mluvil zpravodaj Českého rozhlasu v Londýně Jiří Hošek
Veteráni vyhledávají odbornou pomoc se zpožděním. Organizace Combat Stress nově pomáhá lidem, kteří bojovali v Malajsii, kde konflikt skončil v roce 1960, nebo veteránům války o Falklandy z roku 1982.
„Když jsme vyrazili do falklandské války, připadal na celkový počet asi 30 000 vojáků jeden jediný psychiatr. My sami jsme si mysleli, že jsme drsní vojáci a svoje případné problémy zvládneme sami,“ říká předseda Sdružení veteránů falklandské války Tony Davies.
„Z mojí jednotky se ještě najdou lidé, kteří mají psychické problémy a léčí se. Teprve teď přicházejí, že mají problémy, že je mají dlouho dobu, jestli by jim někdo nepomohl. Takže tohle jsme strašlivě podcenili,“ dodává Davies.
Ministerstvo obrany investovalo 7,5 milionu liber s cílem zlepšit péči o duševní zdraví bývalých britských vojáků. Ministerstvo spustilo několik kampaní s cílem zvýšit povědomí o této problematice, třeba akci „Don’t Bottle It Up“ (Netop své problémy v lahvi).
Combat Stress i další organizace třeba pořádají různá setkání, kde si veteráni můžou popovídat o svých potížích s kolegy, kteří si podobným peklem sami prošli.
V Británii teď dohání to, co se zanedbalo. Také Američané začali o PTSD, tedy posttraumatické stresové poruše, mluvit až po válce ve Vietnamu.
O traumatech bývalých vojáků se daleko víc mluví ve společnosti, v médiích a snad i proto ten strmý nárůst počtu vojáků, kteří potíže přiznají.
